28 Cdo 1012/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1012/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2020 Spisová značka:28 Cdo 1012/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.1012.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Konfiskace Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 1 předpisu č. 12/1945Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 7. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1990/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1012/2020-262 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Lesů České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO 421 96 451, za účasti Římskokatolické farnosti - prelatury Český Krumlov, se sídlem v Českém Krumlově, Vnitřní Město, Horní 156, IČO 42396565, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, o vydání nemovitých věcí a nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 119/2016, o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 4 Co 194/2018-165, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Účastnice řízení je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce výrokem I. rozsudku ze dne 28. 11. 2019, č. j. 4 Co 194/2018-165, změnil ve výroku I. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2018, č. j. 11 C 119/2016-134, tak, že účastnici se nevydávají pozemky parc. č. KN č. 470/1, 980, 981, 1017, 442/1, 956, 957, 959, 991, 1011, 443, 727/1, 447, 952, 947, 950, 944, 948, 444/1, 444/2 a 463 v k. ú. Slupenec (dále jen „předmětné pozemky“), a že se tím nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 20. 6. 2016, č. j. 491133/2013/R3339/RR19794; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). V řízení před správním orgánem a před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že rozhodnutím ze dne 26. 5. 2003, č. j. 1004/2003, byly církevní právnické osoby 1) Erzdechantei in Krumau, 2) Krumauer Erzdechantei Pfründe, 3) Prälatur in Krummau a/M, a 4) Romisch katolische Erzdechantei Kirche zu St. Veit sloučeny s Římskokatolickou farností - prelaturou Český Krumlov jako nástupnickou církevní právnickou osobou, čímž slučované církevní právnické osoby zanikly bez likvidace a veškerý jejich majetek přešel na nástupnickou právnickou osobu, že ve vložce č. 155 pozemkové knihy pro kat. obec Krumlov byl jako vlastník tam uvedených nemovitostí zapsán Krummauer Erzdechantei Pfründe, ve vložce č. 1 pro totéž katastrální území byl jako vlastník tam uvedených nemovitostí zapsán Römisch katolische Erzdechantei Kirche zu St. Veit, ve vložce č. 770 pro katastrální území Besednice byl jako vlastník tam uvedených nemovitostí zapsána Prälatur in Krummau a/M a ve vložce č. 766 pro katastrální území Český Krumlov bylo zapsáno jako vlastník tam uvedených nemovitostí Erzdechantei in Krummau (česky Arciděkanství Krumlov), že předmětné pozemky, jejichž vydání se účastnice domáhá, vznikly z pozemků zapsaných v knihovní vložce č. 766 pozemkové knihy, které byly ve vlastnictví Erzdechantei in Krumau, že všechny jmenované historické církevní právnické osoby byly až do sloučení v roce 2003 samostatnými jednotkami se svými právy, povinnostmi a samostatnými vlastníky nemovitostí dle pozemkových knih, že od roku 1940 patřila německá část českobudějovické diecéze včetně Prelatury Český Krumlov pod správu biskupství v Linci, že Krumlovský vikariát tvořilo v letech 1939 až 1945 i území Prelatury Český Krumlov připojené k Velkoněmecké říši a že původní obvod vikariátu byl obnoven po osvobození v roce 1945. V konfiskační vyhlášce Okresní správní komise v Kaplici ze dne 18. 10. 1945 (dále též jen „konfiskační vyhláška“) vydané podle § 1 odst. 1 písm. a) dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jen „dekret č. 12/1945 Sb.“), vyvěšené na úřední desce dne 1. 11. 1946 a sejmuté dne 16. 11. 1946, bylo jako dotčený subjekt pro obec Ličov pod položkou 69 uvedeno „Děkanství Krumlov“. Z této listiny vyplývá, že v ní označeným osobám byl zemědělský majetek zkonfiskován pro účely pozemkové reformy, že „jmenované osoby, pokud se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, mohou uplatnit podle § 1 odst. 2 cit. Dekretu nárok, aby jim zemědělský majetek nebyl zkonfiskován“, že nárok na výjimku mohou uplatnit u Okresní správní komise v Kaplici do 15 dnů od vyvěšení vyhlášky, přičemž tato listina je opatřena razítkem Místní správní komise Ličov a Okresní správní komise v Kaplici a dvěma ručně psanými nečitelnými podpisy. Dále bylo zjištěno, že na základě výnosu Ministerstva zemědělství ze dne 19. 3. 1948, č. j. 7012/48-IX/R-12, adresovaného Prelatuře v Českém Krumlově, byly tomuto subjektu bez náhrady vyvlastněny původní pozemky ležící ve správních okresech České Budějovice (z nichž mimo jiné vznikly i žalobkyní nárokované pozemky) postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy (dále jen „zákon č. 142/1947 Sb.“). O postupu podle zákona č. 46/1948 Sb. vůči majetku právního předchůdce účastnice pak svědčí rozhodnutí KNV v Č. Budějovicích ze dne 10. 5. 1950, jímž byl potvrzen výměr ONV v Českém Krumlově zn. 611-9.2.50-IX-4, o výkupu pozemků státem. Z vyjádření Historického ústavu Akademie věd ČR ze dne 9. 5. 2018 bylo zjištěno, že z církevně-historického pohledu Krumlovské arciděkanské beneficium, Římskokatolický arciděkanský kostel sv. Víta a Prelatura v Krumlově byly součástí arciděkanátu Český Krumlov (děkanství či arciděkanství je z církevního hlediska nadřízená správní jednotka pro farnost, která má však svou právní subjektivitu zachovánu). Z vyjádření J. Š., z Historického ústavu Akademie věd ČR ze dne 18. 4. 2018 dále vyplývá, že z církevně-historického hlediska lze konstatovat, že arciděkanství a děkanství je v podstatě totožným subjektem, pojmově správnější je užití titulu arciděkanství. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastnice řízení je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), která utrpěla majetkovou křivdu dle § 5 písm. a) tohoto zákona odnětím původních pozemků PK podle zákona č. 142/1947 Sb. bez náhrady, což kromě výnosu Ministerstva zemědělství ze dne 19. 3. 1948, č. j. 7012/48-IX/R-12, dokládají i další úkony správních orgánů a subjektů činěné ve vztahu k majetku právního předchůdce účastnice dle tohoto zákona. Nepřisvědčil přitom tvrzením žalobce, že právní předchůdce účastnice pozbyl vlastnické právo k pozemkům již dle dekretu č. 12/1945 Sb. (v kterémžto případě by se na něj zákon č. 428/2012 Sb. nevztahoval), neboť žalobce ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepředložil - kromě konfiskační vyhlášky - další podstatné důkazy, a nepodařilo se mu tudíž prokázat, že tato vyhláška byla adresována právě Erzdechantei in Krumau za situace, kdy je evidentní, že historicky bylo slovo „Erzdechantei“ součástí názvů ještě několika dalších samostatných církevních právnických osob, které disponovaly vlastním nemovitým majetkem, jenž se stal rovněž předmětem restitučních nároků vznesených účastnicí řízení, a že označení adresáta konfiskační vyhlášky „Děkanství Krumlov“ se v těchto souvislostech jeví nedostatečným, neodpovídá oficiálnímu označení žádného z právních předchůdců účastnice řízení, takže z vyhlášky nemohlo být zřejmé, vůči kterému či kterým z právnických osob nesoucích ve svém názvu výraz „Erzdechantei“, česky „Arciděkanství“, byla namířena. Soud uzavřel, že „není-li jasně prokázáno, komu je rozhodnutí určeno, nemohly jeho účinky nastat“, a nelze tak dovodit, že majetek účastnice konfiskací podle dekretu č. 12/1945 Sb. postižen byl; proto žalobu jako nedůvodnou podle § 250i o. s. ř. zamítl. Odvolací soud naproti tomu - s odkazem na konkrétní ustanovení relevantních právní