28 Cdo 1195/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1195/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2020 Spisová značka:28 Cdo 1195/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.1195.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Vydržení Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 29 předpisu č. 229/1991Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 92/1991Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 8. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2269/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1195/2020-213USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, IČO 00408026, zastoupeného JUDr. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 18, proti žalovaným: 1) XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96C, a 2) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, Územní pracoviště Ústí nad Labem, Mírové náměstí 36, o určení vlastnického práva státu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 39 C 9/2015, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. prosince 2019, č. j. 95 Co 88/2019-164, t a k t o : I. Dovolání se odmítají. II. Žalované 1) a 2) jsou povinny rovným dílem zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ronalda Němce, Ph.D., advokáta se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 18. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem výrokem I. rozsudku ze dne 11. 12. 2019, č. j. 95 Co 88/2019-164, potvrdil ve výroku I. o věci samé rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 1. 2019, č. j. 39 C 9/2015-135 [jímž určil, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. č. 258/85 a parc. č. 258/86, zapsaných na LV č. 3736 pro katastrální území Střimice, obec Most, okres Most, jak jsou vytyčeny v geometrickém plánu č. 212-43/2018 ze dne 12. 11. 2018, který je součástí tohoto rozsudku], dále jej potvrdil ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve správném znění a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Soudy obou stupňů tak rozhodly o žalobě podané žalobcem podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. - dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že označené pozemky vznikly z pozemků PK parc. č. 281, parc. č. 282, parc. č. 283, parc. č. 295, parc. č. 296, parc. č. 297 a parc. č. 298, zapsaných v knihovní vložce č. 203 pozemkové knihy pro k. ú. Střimice (později pozemek parc. č. 258/20, naposledy část pozemku KN parc. č. 258/52, nyní pozemky parc. č. 258/85 o výměře 2502 m2 a parc. č. 258/86 o výměře 1695 m2), které byly historickým majetkem právního předchůdce žalobce Řádu Křižovníků s červenou hvězdou a které na stát přešly bez náhrady rozhodnutím ONV v Mostě ze dne 4. 1. 1954 dle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) - dále jen „zákon č. 46/1948 Sb.“ – s účinností od 1. 1. 1950, že dle rozhodnutí ONV v Mostě ze dne 8. 12. 1961 k nim bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát - Severočeský hnědouhelný revír, důl Maxim Gorkij, n. p. v Braněnech, že hospodářskou smlouvou ze dne 1. 11. 1986 o převodu správy národního majetku byl pozemek parc. XY převeden na XY, že rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 11. 11. 1993, č. 939/1993, byla část majetku tohoto státního podniku dle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“), vyjmuta a převedena na Fond národního majetku ČR (dále jen „Fond“) na základě schváleného privatizačního projektu rozhodnutím Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze dne 6. 10. 1993, že Fondem byla dle notářského zápisu ze dne 12. 11. 1993, NZ 142/93, N 148/93, založena akciová společnost XY, jež vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 1. 1. 1994, že jejím základním jměním se stala cena hmotného a dalšího majetku XY, že součástí privatizačního projektu byl mimo jiné i pozemek parc. č. 258/52 v k. ú. XY a že členy představenstva XY, byli jmenováni mj. E. Š. a J. F. Z výpisů z katastru nemovitostí vyplynulo, že jako vlastník pozemku parc. XY v k. ú. XY (ostatní plocha, dobývací prostor) byl zapsán XY (jako nabývací titul je označena „velká privatizace - smlouva o vkladu majetku do společnosti 142/1993 Notářský zápis FNM ČR Praha o založení a.s. z 12. 11. 1993 NZ 142/93, N 148/93“) a posléze XY (nabývacím titulem je „prohlášení vkladatele o vkladu do základního jmění právnické osoby podle obch. z. ze dne 6. 3. 2013; právní účinky vkladu práva ke dni 18. 3. 2013“); za převodce XY označenou listinu podepsal V. H., předseda představenstva společnosti, a za XY, předsedkyně představenstva P. S. Dále bylo zjištěno, že J. F. byl v období od 8. 5. 1991 do 11. 9. 1992 zástupcem ředitele XY, od roku 1992 jeho ředitelem, že zpracovával privatizační projekt tohoto státního podniku, že po založení společnosti XY (až do 19. 6. 1998) byl členem jejího představenstva, že v období od 19. 6. 1998 do 29. 5. 2002 byl místopředsedou představenstva, od 29. 5. 2002 do 20. 8. 2012 předsedou představenstva této společnosti, že od 6. 11. 2012 do 7. 5. 2014 byl řadovým členem představenstva a že v letech 2012 do 2014 byl členem dozorčí rady společnosti XY [žalované 1)], která vznikla oddělením od společnosti XY. Ohledně E. Š. bylo zjištěno, že v XY pracovala od roku 1959 v různých funkcích, že v době jejich privatizace vykonávala funkci prokuristky a byla zástupkyní ředitele podniku, že po privatizaci se stala ředitelkou zbytkového podniku (mezi lety 1994 a 1997) a souběžně byla i prokuristkou anebo finanční ředitelkou XY, a že mezi lety 1994 až 2009 byla členkou představenstva XY. K dalším osobám se vztahem k žalované 1) soud zjistil, že v období od 3. 4. 2002 do 6. 11. 2014 byl členem dozorčí rady XY, J. V., následně od 9. 4. 2014 byl v dozorčí radě XY, že P. S. byla ekonomkou a od roku 2007 finanční ředitelkou XY, od 13. 5. 2010 do 7. 5. 2014 členkou dozorčí rady a poté od 31. 12. 2012 předsedkyní představenstva dozorčí rady společnosti XY., a že V. H. byl členem představenstva společnosti XY, od 24. 6. 2012 do 6. 11. 2012, dále byl předsedou představenstva této společnosti od 6. 11. 2012 do 3. 8. 2017, a členem představenstva od 3. 8. 2017, a od 31. 12. 2012 do 9. 4. 2014 byl členem dozorčí rady XY. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce je oprávněnou osobou dle § 3 zákona č. 428/2012 Sb., neboť jeho právní předchůdce utrpěl v rozhodné době majetkovou újmu dle § 5 písm. a) tohoto zákona, a že pasivně legitimovaným subjektem [vedle žalované 1)] je stát, za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“), jakožto organizační složka státu [§ 10 a § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.“)], když pozemek tvořil v minulosti součást majetku určeného pro hospodaření státního podniku, byl ve vlastnictví státu a nesloužil k zemědělskému využití půdy, pročež nespadá mezi majetek, vůči němuž „uplatňuje svoji pravomoc“ Státní pozemkový úřad. V tomto ohledu proto nepřisvědčil námitce žalované 2), že pasivně legitimovaným subjektem jsou v dané věci XY, které stále existují. Vzhledem k tomu, že původní pozemky vlastněné právním předchůdcem žalobce, resp. následně pozemek parc. XY (dále též jen „pozemek“), byl zahrnut do privatizačního projektu dle zákona č. 92/1991 Sb. (neboť tvořil součást podnikového areálu XY), vycházel odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) „z posouzení porušení zákazu převodu uvedeného v blokačním ustanovení § 3 tohoto zákona“, které vedlo k neplatnosti převodu pozemku dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč.