28 Cdo 1603/2001 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1603/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2001 Spisová značka:28 Cdo 1603/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1603.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 39 předpisu č. 40/1964Sb. § 685 předpisu č. 40/1964Sb. § 714 předpisu č. 513/1991Sb. § 221 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1603/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobce Bytového družstva N., zast. advokátem, proti žalované M. M., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 9 C 1272/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2001, č.j. 26 Co 656/2000-34, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2001, č.j. 26 Co 656/2000-34, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku jako soudu prvního stupně ze dne 20. 7. 2000, č.j. 9 C 1272/99-15, bylo uloženo žalované ve lhůtě 15-ti dnů od právní moci rozsudku vyklidit a žalobci předat byt blíže popsaný v enunciátu rozsudku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem domu, v němž se předmětný byt nachází. Žalovaná se stala nájemkyní předmětného bytu na základě smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 31. 8. 1999. Neuhradila však ve lhůtě do 31. 8. 1999 další splátku členského podílu v družstvu, čímž ztratila nárok domáhat se prodloužení nájemního poměru, a to do termínu splatnosti další splátky. Vyhovění žaloby odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ustanovení § 676 odst. 1, odst. 2. o.z. K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na vyklizení směřující proti žalované zamítl. Převzal zjištění soudu prvního stupně doplněná o výsledky doplnění dokazování v této věci v odvolacím řízení, podle nichž smlouva o nájmu družstevního bytu byla mezi účastníky uzavřena na dobu určitou. Povinnost žalované uhradit další splátku členského podílu tato sice včas nesplnila, učinila tak však dodatečně do dne 31. 8. 1999. Žalobce přitom zavčas ve lhůtě 30 dnů od skončení nájmu bytu podal u soudu žalobu na jeho vyklizení. Odvolací soud dále doplnil dokazování obsahem stanov žalujícího bytového družstva a dospěl k odlišnému právnímu závěru na rozdíl od soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu institut nájmu družstevního bytu spojený s členstvím v bytovém družstvu představuje pro jeho člena nejen oprávnění k užívání bytu a povinnosti vážících se k bytu, ale i jeho práva a povinnosti vymezená v ustanoveních § 221 a násl. obchodního zákoníku. Základním dokumentem družstva jsou potom jeho stanovy (§ 224 odst. 1, § 226 obchodního zákoníku). Ta upravují podrobněji s ohledem na individuální zvláštnosti každého družstvu obecnou zákonnou úpravu. Podle odvolacího soudu stanovy žalujícího družstva jsou ustanovení článku I - doba nájmu - neplatná. Zmíněný článek totiž konstituuje nájemní poměr člena k družstevnímu bytu jako nájem uzavřený na dobu určitou, jak se stalo v případě žalobkyně. Dále upravuje oprávnění člena družstva domáhat se prodloužení tohoto nájemního poměru, a to nejméně do termínu splatnosti další splátky členského podílu. Odvolací soud dospěl k závěru, že těmito ustanoveními stanov jsou obcházena ustanovení § 221 a násl. obchodního zákoníku, jakož i ustanovení o nájmu bytu, zejména ve vztahu k ustanovení § 714 o.z. (za použití § 39 o.z.). Podstatou členství v bytovém družstvu je podle odvolacího soudu zpravidla umožnit členu družstva dlouhodobé uspokojování jeho bytových potřeb. Protiváhou na straně člena je potom závazek k plnění jeho povinností v družstvu, zejména pak splacení členského podílu. Porušení povinností člena je v činnosti družstva spojováno se sankcí, která dle stanov družstva může vést až k vyloučení člena. Tento akt však provází rozhodnutí příslušného orgánu družstva, které může být navíc přezkoumáno i jeho vrcholným orgánem, např. členskou schůzí. Záleží přitom vždy na stanovách konkrétního družstva, jak uvedené kompetence mezi své orgány rozdělí. V projednávané věci ustanovení článku I. smlouvy považoval odvolací soud za nástroj, který má de facto i de iure nahradit konkrétní kroky družstevní samosprávy při porušení povinnosti člen družstva splatit členský podíl, popř. jeho část. Takový postup družstva proto podle odvolacího soudu nemá opodstatnění. Odvolací soud vyslovil podpůrný závěr, podle něhož žaloba na vyklizení družstevního bytu žalovanou by nemohla obstát ani při platnosti smluvního ujednání článku I. o nájmu družstevního bytu ze dne 25. 11. 1998. Pokud totiž žalovaná dlužnou částku členského podílu za rok 1999 uhradila, ba dokonce uhradila i podíl v roce 2000, a žalobce tato plnění bez výhrad přijal, bylo by vůči žalované neodůvodněnou tvrdostí a jednáním příčícím se dobrým mravům, kdyby i po splnění svých povinností člena družstva byla nucena předmětný byt vyklidit. Podle odvolacího soudu jde o učebnicový příklad důvodu k použití ustanovení § 3 odst. 1 o.z. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Podle dovolatele žádné z ustanovení obchodního zákoníku nestanoví, že nájem družstevního bytu a členství v družstvu jsou nedělitelné. Myslitelná je situace, kdy osoba, která je členem družstvu a přitom zároveň s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu nemá To je typicky situace, kdy družstvo teprve staví objekt, který bude předmětem nájemního vztahu s členem družstva. Stejně tak si lze představit, že družstvo uzavře nájemní smlouvu s osobou, která jeho členem není (např. při pronájmu nebytových prostor pro účely podnikání). Družstvu je právnickou osobou, která uzavírá smluvní vztahy s jinými osobami, ať už právnickými či fyzickými. Je přitom irelevantní, zda subjekty, s nimiž družstvu do smluvních vztahů vstupuje, jsou zároveň jeho členy nebo nikoliv. Dovolatel rovněž nesouhlasil s vývody odvolacího soudu, podle nichž jedinou možností družstvu jak se bránit proti neplnění povinností člena, je jeho vyloučení z družstva. Tento důsledek z žádného zákonného ustanovení nevyplývá. Družstvo je proto oprávněno i k uzavírání nájemních smluv na dobu jinou než určitou. Dovolatel v tomto směru poukazoval na obvyklou praxi, vyvolanou způsobem financování výstavby bytového domu, v němž se nachází byt užívaný žalovanou, podle níž do doby plného splacení členského podílu má družstva pouze časově omezené právo užívání bytu. Žalovaná s takto sjednaným nájemním poměrem souhlasila. V této souvislosti dovolatel namítal, že právní konstrukce zvolená družstvem, je nejen v souladu se zákonem, ale naopak je pro členy družstva, kteří dosud nemají splacen členský podíl, výhodnější. Pokud by totiž (v souladu s právním názorem odvolacího soudu) bylo jedinou možností, jak se bránit neplatícímu členovi družstva postup, při němž takový člen bude z družstva vyloučen, muselo by družstvo tento postup zvolit vždy. Důsledek takového kroku by byl pro člena družstva nepřiměřeně tvrdý. Jestliže však má žalobce možnost působit na neplatící členy družstva hrozbou žaloby na vyklizení bytu, nemusí se hned uchylovat k vyloučení z družstva a podanou žalobu může po zaplacení dlužné částky vzít zpět. K alternativnímu odůvodnění odvolacího soudu opírajícímu se o možnost zamítnutí žaloby rovněž z důvodů § 3 odst. 1 o.z. doplnil dovolatel, že ve skutečnosti splátku za rok 1999 splatnou do 31. 8. 1999 uhradila žalovaná až v březnu 2000, se žalobcem pak už nekomunikovala, na jeho přípisy nereagovala a tak byla rozhodnutím představenstva družstva dne 31. 1. 2001 z družstva vyloučena. Proti tomuto rozhodnutí se žalovaná neodvolala. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou prov