28 Cdo 1718/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1718/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2023 Spisová značka:28 Cdo 1718/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1718.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 229 odst. 1 písm. e), f) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 9. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2404/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1718/2023-800 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce I. M., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalované FBB holding s. r. o., se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Zuberská 2601, identifikační číslo osoby: 28644042, zastoupené JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Bohumínská 1227/98, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 126/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2023, č. j. 4 Cmo 161/2022-760, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 109.287,20 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Hampela, Ph.D., advokáta se sídlem v Ostravě, Bohumínská 1227/98, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, č. j. 15 Cm 126/2016-386, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 114.216.500,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). 2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v pořadí svým druhým rozsudkem ze dne 21. 7. 2021, č. j. 8 Cmo 184/2018-596, citovaný rozsudek potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (výrok II.). 3. Zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jím potvrzený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, napadl žalobce žalobou pro zmatečnost, kterou Krajský soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 15 Cm 126/2016-726, zamítl (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 406.590,- Kč (výrok II.). 4. Vrchní soud v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 16. 3. 2023, č. j. 4 Cmo 161/2022-760, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 182.547,50 Kč (výrok II.). 5. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 1. 6. 2016 napadla ke Krajskému soudu v Ostravě věc, následně vedená pod sp. zn. 15 Cm 126/2016, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 114.216.500,- Kč s příslušenstvím. Dne 9. 6. 2016 předsedkyně Krajského soudu v Ostravě určila k projednání a rozhodnutí výše označené věci JUDr. Ivo Waldera místo JUDr. Petra Gottwalda, jenž jí dne 8. 6. 2016 ve smyslu ustanovení § 15 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), oznámil skutečnosti zakládající vyloučení soudce. Ve svém oznámení JUDr. Petr Gottwald uvedl, že JUDr. Naďa Zetková, právní zástupkyně žalované, je jeho bývalá spolužačka, se kterou má dobré vztahy, příležitostně se s ní stýká a o právních aspektech projednávané věci spolu před podáním žaloby v obecné rovině hovořili. Dne 7. 9. 2016 pak Krajský soud v Ostravě obdržel od žalované plnou moc pro advokáta JUDr. Petra Hampela, Ph.D. Odvolací soud konstatoval, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě postupovala v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 o. s. ř., neboť popsaný vztah JUDr. Petra Gottwalda se zástupkyní žalované a získání poznatků o věci mimo rámec provedeného dokazování zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaného soudce, a proto bylo namístě tuto věc přidělit dle rozvrhu práce jinému soudci, a to konkrétně JUDr. Ivo Walderovi. Uzavřel proto, že zmatečnostní důvod ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. v přítomné věci není dán [zjevně chybně odvolací soud uvádí v bodě 19. odůvodnění usnesení odkaz na ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Dále odvolací soud dovodil, že posuzovaná kauza není stižena ani zmatečností ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť JUDr. Ivo Walder nemá k právnímu zástupci žalované JUDr. Petru Hampelovi, Ph.D., žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by představoval důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí dané věci. Nedůvodnou proto odvolací soud shledal též námitku žalobce o účelovém odnětí věci JUDr. Petru Gottwaldovi a jejím přidělení JUDr. Ivo Walderovi pro jeho vazby na JUDr. Petra Hampela, Ph.D. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a pro existenci otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené. Má za to, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě nepodrobila JUDr. Petrem Gottwaldem tvrzené (subjektivní) důvody jeho podjatosti objektivnímu testu, přičemž o objektivizaci důvodů se nepokusil ani odvolací soud. V tomto směru poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, a ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 741/21, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000 (označená rozhodnutí, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz). Dále s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14, vyjádřil přesvědčení, že pro úspěšné uplatnění zmatečnostního důvodu dle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není nutno tvrdit nové skutečnosti, které nebyly v dřívější fázi sporu uplatněny coby námitka podjatosti. Namítá rovněž, že odvolací soud zkoumal důvody zmatečnosti dle ustanovení§ 229 odst. 1 písm. e) a f) o. s. ř. bez zohlednění jejich vzájemné provázanosti. Domnívá se, že JUDr. Petru Gottwaldovi byla věc odňata účelově prostřednictvím dočasně „nastrčené“ zástupkyně žalované JUDr. Nadi Zetkové, kvůli níž byl uvedený soudce nucen notifikovat svoji podjatost, pročež se na jeho místo dostal soudce jiný, pro stranu žalovanou výhodnější, a to s ohledem na jeho vazby na právního zástupce žalované, který byl zastupováním žalované pověřen krátce po přidělení věci JUDr. Ivo Walderovi. Odůvodnění usnesení odvolacího soudu pak označil za vnitřně rozporné a neúplné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se ruší rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2018, č. j. 15 Cm 126/2016-386, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2021, č. j. 8 Cmo 184/2018-596, a dále aby věc přikázal k dalšímu řízení jinému soudu téhož stupně. 7. Žalovaná v písemném vyjádření k dovolání přitakala správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, jenž v souladu se soudem prvního stupně důvodnosti zmatečnostní žaloby opřené o okolnosti uvedené v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) a f) o. s. ř. rovněž nepřisvědčil. Má za to, že o přikázání věci jinému soudci v důsledku vyloučení soudce JUDr. Gotwalda rozhodla tehdejší předsedkyně Krajského soudu v Ostravě v intencích ustanovení § 15 odst. 2 o. s. ř. ústavně konformním způsobem. Připomněla, že podjatost jmenovaného soudce vycházela nejen z hodnocení subjektivního hlediska, tedy samotného oznámení soudce o skutečnostech, jež by mohly zavdávat příčinu pochybovat o jeho nepodjatosti, ale i hlediska objektivního založeného primárně na tom, že jmenovaný soudce o okolnostech projednávané věci hovořil s tehdejší zástupkyní žalované, což je skutečnost, kterou předsedkyně soudu brala v úvahu při svém rozhodování. Okolnosti podjatosti soudce JUDr. Waldera pak žalobce uplatnil již v řízení o věci samé, a pokud je pouze zopakoval v řízení o zmatečnostní žalobě (a nepředestřel nové důvody podjatosti jmenovaného soudce) a odvolací soud k nim již tudíž nepřihlížel, pak se postup odvolacího soudu ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu – představované zejména závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2497/2015 - nijak neprotiví. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož t