28 Cdo 1731/2019 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1731/2019-779 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce A. S., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, za účasti 1) J. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, 2) Sadů, lesů a zahradnictví Praha, státního podniku v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Betlémská 267/9, IČ 000 63 347, 3) Mashhad Consulting, a. s., se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 61/11, IČ 246 65 525, jako vedlejšího účastníka na straně účastníka 1), zastoupeného Mgr. Jiřím Malínkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, 4) J. Ch., narozeného dne XY, bytem XY, jako vedlejšího účastníka na straně účastníka 1), zastoupeného Mgr. Janem Schýbalem, advokátem se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 94/41, a 5) C.D.K.K. RENT, s. r. o., se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 593/1a, IČ 275 97 474, jako vedlejšího účastníka na straně účastníka 2), zastoupeného JUDr. Ondřejem Vodákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 107/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 24 Co 202/2013-730, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a) účastníkovi 1) částku 3.400 Kč k rukám Mgr. Petra Burzanovského, advokáta se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, b) vedlejšímu účastníkovi 3) částku 4.114 Kč k rukám Mgr. Jiřího Malínka, advokáta se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, c) vedlejšímu účastníkovi 4) částku 3.400 Kč k rukám Mgr. Jana Schýbala, advokáta se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 94/41. III. Ve vztahu mezi žalobcem na straně jedné a účastníkem 2) a vedlejším účastníkem 5) na straně druhé nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha (dále jen „pozemkový úřad“) ze dne 12. 1. 2009, č. j. PÚ 3151/08, vydaným podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), bylo rozhodnuto, že A. S. a J. S. se nestávají vlastníky těchto nemovitostí: dle KN parc. č. XY k id. 1/2, dle KN parc. č. XY k id. 1/2, dle KN parc. č. XY včetně č. p. XY k id. ⅛, dle KN parc. č. XY včetně č. p. XY k id. ⅛, dle KN parc. č. XY k id. ⅛ a dle KN parc. č. XY k id. ⅛, všechny v k. ú. XY, dle KN parc. č. XY k id. 1/2 v k. ú. XY, dle KN parc. č. XY k id. 1/2, dle KN parc. č. XY k id. 1/2 a dle KN parc. č. 1 XY k id. 1/2, všechny v k. ú. XY, dle KN parc. č. XY k id. 1/2, dle KN parc. č. XY k id. 1/2, dle KN parc. č. XY k id. 1/2, dle KN parc. č. XY k id. 1/2, dle KN parc. č. XY k id. 1/2 a dle KN parc. č. XY k id. 1/2, všechny v k. ú. XY, ke dni nabytí účinnosti zákona vedených u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY na listu vlastnictví č. 3 pro obec hl. m. P XY, na LV č. XY pro obec hl. m. XY, na LV č. XY pro obec XY - k. ú. XY a na LV č. XY pro obec XY. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mimo jiné uvádí, že A. S. uplatnil v zákonem stanovené lhůtě dne 29. 1. 1993 u pozemkového úřadu restituční nárok na vydání nemovitostí v k. ú. XY (nikoliv k dle KN parcele č. XY v k. ú. XY) a J. S. tento restituční nárok uplatnil taktéž v zákonné lhůtě dne 23. 12. 1992. Z dokladů uložených ve spisové složce vyplývá, že „na nemovitosti, resp. Jejich ideální podíly, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozhodnutí, byly uzavřeny dohody o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb. mezi podnikem Sady, lesy a zahradnictví Praha, s. p. a J. S.“, a to dne 17. 3. 1992, dne 5. 8. 1992, dne 8. 9. 1992, dne 1. 12. 1992 a dne 22. 6. 1992, které byly registrovány Státním notářstvím pro Prahu 6. Na základě těchto zjištění dospěl pozemkový úřad k závěru, že nemovitosti nelze podle zákona o půdě vydat, neboť na základě citovaných dohod je majitelem nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí v určeném poměru J. S. Pozemkový úřad byl přitom vázán závazným právním názorem vysloveným v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 1997, sp. zn. 28 Ca 36/96 (jímž jeho dřívější rozhodnutí v této věci tehdy vedené pod sp. zn. PÚ 8475/93, kterým nemovitosti žadateli nevydal, zrušil) podle nějž „jestliže pozemkový úřad dojde k závěru, že požadované nemovitosti byly v celém rozsahu předmětem dohod o vydání podle zákona č. 87/1991 Sb. pravomocně registrovaných státním notářstvím, přičemž některé z nich jsou dle údajů pozemkového katastru ze dne 3. 3. 1995 již ve vlastnictví jiné fyzické osoby než J. S., pak je správní orgán ve smyslu § 40 odst. 1 spr. řádu vázán rozhodnutím státního notářství a rozhodne o uplatněném nároku tak, jak učinil v napadeném rozhodnutí“. Žalobce se žalobou podle § 244 a násl. občanského soudního řádu, podanou dne 24. 2. 2009, domáhal vydání rozsudku, jímž bude nahrazeno rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 12. 1. 2009, č. j. PÚ 3151/08, tak, že se žalobce stává vlastníkem id. 1/4 pozemků parc. č. XY, id. 1/16 pozemků parc. č. XY, id. 1/16 budovy č. p. XY na pozemku parc. č. XY a id. 1/16 budovy č. p. XY na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, id. 1/4 pozemku parc. č. XY, id. 1/4 pozemku parc. č. XY a id. 1/4 pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, id. 1/4 pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY a id. 1/4 pozemků parc. č. XY,…a XY v k. ú. XY, obec XY. Žalobu odůvodnil zejména tím, že označeným rozhodnutím byl dotčen na svých právech, neboť přestože je osobou oprávněnou [§ 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě] a byl naplněn restituční důvod [§ 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě], jelikož předmětné pozemky náležely k majetkové podstatě firmy Josef Strnad, zahradnictví a obchod s květinami, která byla znárodněna vyhláškou ministerstva průmyslu ze dne 28. 10. 1948 podle zákona č. 114/1948 Sb., rozhodl pozemkový úřad tak, že se nestává vlastníkem stanovených podílů předmětných nemovitostí z toho důvodu, že tyto ideální podíly pozemků již byly vydány dohodami o jejich vydání účastníkovi 1) - jeho bratrovi podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „zákon č. 87/1991 Sb.“), ačkoliv se na ně vztahuje zákon o půdě. Tyto dohody jsou podle názoru žalobce neplatné, protože jimi byl jako oprávněná osoba opomenut a protože nemovitosti neměly být vydány podle zákona č. 87/1991 Sb., nýbrž podle zákona o půdě. Obvodní soud pro Prahu 6 - poté, co usnesením ze dne 19. 12. 2011, č. j. 13 C 107/2009-204, přibral do řízení (s odkazem na § 250a odst. 2 o. s. ř. a na § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) další účastníky s odůvodněním, že předmětné pozemky nebo jejich části byly v době rozhodnutí správního orgánu, tj. ke dni 12. 1. 2009, ve vlastnictví těchto osob, a poté, co usnesením ze dne 3. 4. 2012, č. j. 13 C 107/2009-231, připustil zpětvzetí žaloby ohledně pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a řízení v tomto rozsahu zastavil - rozsudkem ze dne 10. 4. 2013, č. j. 13 C 107/2009-343, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až VII.). Z provedených důkazů vzal za prokázáno, že vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. 10. 1948, č. 2947/1948 Ú.1., byla znárodněna dnem 1. 1. 1948 zestátněním podle zákona č. 114/1948 Sb. firma J. S., zahradnictví a obchod s květinami v Praze, že žalobce dne 25. 1. 1993 a dne 31. 3. 1995 vyzval pozemkový úřad k vydání pozemků v k. ú. XY, že povinnou osobu Sady, lesy a zahradnictví Praha, s. p. v likvidaci nepožádal o vydání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, že na základě dohod o vydání věci ze dne 17. 3. 1992, ze dne 5. 8. 1992, ze dne 8. 9. 1992, ze dne 1. 12. 1992, ze dne 15. 9. 1992 a ze dne 22. 6. 1992 uzavřených ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., registrovaných Státním notářstvím pro Prahu 6, vydal účastník 2) předmětné pozemky, resp. jejich ideální části, účastníkovi 1). Soud prvního stupně se ztotožnil s názorem pozemkového úřadu, že registracemi těchto dohod byl správní orgán vázán, nicméně soud jimi vázán není, pročež otázku jejich platnosti posoudil jako otázku předběžnou. Dovodil, že předmětné dohody byly uzavřeny platně, a v tomto ohledu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2342/2005 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. II. ÚS 401/06), kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 19 Co 543/2004, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 7. 2004, č. j. 10 C 98/2003-371, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce, jíž se po žalovaném [účastníkovi 1)] domáhal vydání podílů pozemků, které jsou zčásti předmětem i tohoto řízení. Dále soud odkázal na rozsudek Nejvy