28 Cdo 1752/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1752/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 5. 2025 Spisová značka:28 Cdo 1752/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.1752.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 2003 odst. 1 o. z. § 556 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.08.2025I.ÚS 2332/25 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost5. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1752/2024-284 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) M. H., a b) V. H., zastoupených Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, proti žalovanému D. K., zastoupenému JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Blanická 174, o negatorní žalobě, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 42/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2023, č. j. 25 Co 196/2023-253, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lukáše Havla, advokáta se sídlem v Trutnově, Blanická 174. Odůvodnění: (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu) 1. V záhlaví označeným rozsudkem, výrokem v bodě I, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudek Okresního soudu v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 5. 2023, č. j. 7 C 42/2022-217, změnil v odvoláním napadených výrocích I až III tak, že se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalovanému „odstranit veškeré jím umístěné oplocení na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zdržet se zasahování do vlastnického práva žalobců při odstranění bazénu stojícího na označeném pozemku a zdržet se všech jednání, kterými by odstranění bazénu bránil, zdržet se veškerého dalšího zasahování do vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. XY, a to zejména tím, že nebude bez souhlasu žalobců vstupovat na pozemek ani tento vstup umožňovat třetím osobám, nebude bez souhlasu žalobců nic umisťovat na pozemek žalobců a nenechá ani třetí osoby umisťovat nic na pozemek a nebude bez souhlasu žalobců užívat nebo umožňovat třetím osobám užívat bazén na pozemku žalobců“; k tomu odvolací soud revidoval i nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). 2. Rozhodnutí odvolacího soudu je odůvodněno konkluzí, že vzájemná práva a povinnosti účastníci upravili dne 25. 1. 2019 sepsaným dodatkem k jimi uzavřené kupní smlouvě, v němž mimo jiné sjednali pro žalovaného oprávnění užívat vymezenou část pozemku. Se zřetelem na zjištěný a dosud nezrušený obligační titul považoval odvolací soud podanou negatorní vlastnickou žalobu za nedůvodnou; ačkoliv žalobci žalovanému adresovali odstoupení od smlouvy spočívající v porušení smlouvy podstatným způsobem (§ 2003 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále jen „o. z.“), podmínky pro ně neměl odvolací soud za naplněné. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu (do všech jeho výroků) podali dovolání žalobci (dále jen jako „dovolatelé“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřují v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále pak i na vyřešení otázek v rozhodování dovolacího soudu nevyřešených; jako dovolací důvod ohlašují, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé formulují otázky týkající se povahy sjednaného obligačního závazku a možnosti jeho ukončení, vzájemné konkurence vlastnického a užívacího práva, výkladu právního jednání, naplnění podmínek hrubého porušení dohody, platnosti sjednání závazku či podřaditelnosti právního jednání o odstoupení od smlouvy jiným způsobům zániku závazku. Navrhují zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. V podaném vyjádření označil žalovaný dovolání za nepřípustné a navrhl jeho odmítnutí. 5. Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (v textu jen „o. s. ř.“) pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 6. Podle § 237 o. s. ř. (jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ 7. Odvolacím soudem učiněné právní posouzení není v rozporu s tezí (jež se podává i z dovolateli odkazované judikatury), že cizí nemovitost nebo její část lze užívat na základě různých právních důvodů, věcněprávních či obligačních, tedy že může jít i o závazkový vztah. V souzené věci dospěl odvolací soud k závěru, že k užívání předmětného pozemku žalovanému svědčí existentní, dosud nezrušený obligační titul (smlouva), vzešlý ze smluvního ujednání účastníků (uzavřeného v písemné formě coby dodatek ke kupní smlouvě), jímž s dostatečnou určitostí upravili vzájemná práva a povinnosti. Se zřetelem na okruh žalobních tvrzení (zrušení závazku odstoupením od smlouvy) se odvolací soud soustředil na hodnocení, zda byly naplněny předpoklady pro odstoupení od smlouvy (zda došlo k jejímu porušení podstatným způsobem či nikoliv), docházeje – na podkladě shromážděných skutkových okolností – k negativnímu závěru. Ten se stal pro jeho rozhodnutí určující (na tomto posouzení pak závisí napadené rozhodnutí). 8. Dle konstantní judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2541/20211) i právní teorie [Šilhán, J. in: Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1187–1188] smyslem zákonné úpravy odstoupení od smlouvy je umožnit jednostranné ukončení závazku založeného smlouvou, a to zejména v těch případech, kdy nelze očekávat, že závazkový vztah splní účel, pro který jej strany sjednaly. Odstoupení od smlouvy je závažným zásahem do trvání závazku a jde o jeden z průlomů do zásady pacta sunt servanda, která se jinak odráží v povinnosti zavazující obě strany uzavřený závazek dodržet. Oprávněnému se zde poskytuje možnost závazek nejen jednostranně opustit, ale dokonce jej i se zpětnou účinností zrušit (s příslušnými z toho vyplývajícími účinky). Využití oprávnění odstoupit od smlouvy je i z toho důvodu vždy přísně vázáno jen na výslovně uvedené případy upravené zákonem anebo ujednáním ve smlouvě. Pokud jde o případy, ve kterých může být právo odstoupit od smlouvy využito, zákonná úprava je pojímá zpravidla jako institut sankční a v zásadě výjimečný. 9. I ve světle výše uvedeného nejsou závěry odvolacího soudu nikterak nepřiměřené (k čemuž lze znovu poznamenat, že nikoliv každé porušení smlouvy lze kvalifikovat jako podstatné; § 2002 odst. 1 o. z.). Námitkami, jimiž se snaží prosadit závěr o podstatném porušení smlouvy (ujednání obsaženém ve zmíněném dodatku ke kupní smlouvě) pak dovolatelé cílí spíše na hodnotící úsudek odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, který však dovolacímu přezkumu podrobit nelze a vady skutkových zjištění nemohou založit přípustnost dovolání. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. není pak zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 20