28 Cdo 1885/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1885/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 12. 2005 Spisová značka:28 Cdo 1885/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1885.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 22 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. § 25 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. § 665 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 667 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1885/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a) M. R., zastoupené advokátem, b) L. H., zastoupeného advokátem, a c) S. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Zemědělskému družstvu H., zastoupenému advokátem, a 2/ L. P., zastoupenému advokátem, o náhradu za užívání pozemků a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp.zn. 10 C 12/95, o dovolání žalobců MUDr. M. R. a S. P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.4.2005, čj. 20 Co 335/2004, 20 Co 336/2004-608, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.4.2005, čj. 20 Co 335/2004, 20 Co 336/2004-608 se - s výjimkou částí výroku ad I., jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části tak, že prvnímu žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni A/ dalších 29.721,90 Kč a žalobci C/ dalších 14.114,50 Kč, a s výjimkou částí výroků ad II., III., týkajících se náhrady nákladů mezi žalobcem B/ a žalovanými, zrušuje. II. Rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 25.3.2004, čj. 10 C 12/95-506, ve znění opravného usnesení ze dne 14.4.2004, čj. 10 C 12/95-511, se s výjimkou výroků ad I. a II. rozsudku zrušuje. III. Části výroku I. rozsudku odvolacího soudu a výroků II. a III., týkajících se žalobce B/, zůstávají tímto rozsudkem nedotčeny. IV. Věc se vrací Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Nymburce rozhodl 25.7.2001 mezitímním rozsudkem, že je po právu nárok žalobců na náhradu štěrkopísku vytěženého na jejich pozemcích. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze z 16.12.2002, čj. 20 Co 454/2002-365. Odvolací soud vyslovil právní názor, že na vztahy mezi účastníky je třeba aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), zjistit, od kdy žalobcům ve vztahu k tomuto zákonu vzniklo vlastnické právo a tedy nárok na nájemné, a pokud by byl aplikován občanský zákoník, v čem je možno spatřovat protiprávní jednání žalovaných. Soud prvního stupně poté řízení doplnil a rozsudkem uvedeným shora částečně vyhověl žalobě ve vztahu mezi žalovanými a první žalobkyní a třetím žalobcem; ve zbývající části, a ve vztahu k druhému žalobci zcela, žalobu zamítl. Pokud jde o druhého žalobce, stal se vlastníkem pozemku, dotčeného těžbou štěrkopísku, až dne 11.3.1993 na základě pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu a tímto dnem dle názoru soudu prvního stupně vstoupil do práv pronajímatele pozemku, podle něhož měl právo na nájemné ve výši 12 Kč za 1m2 vytěženého s prodaného písku. V době po 11.3.1993 však již nebyl žádný štěrkopísek těžen, proto nárok na zaplacení nájemného nevznikl. Prvá žalobkyně a třetí žalobci, resp. jejich právní předchůdci, byli vlastníky již před účinností zákona o půdě a jejich pozemky byly užívány prvým žalovaným, který je dal do dočasného užívání druhému žalovanému. Tito žalobci vstoupili do užívacího vztahu mezi žalovanými na základě práva nájmu zřízeného ustanovením § 22 zákona o půdě. Tento vztah trval ode dne účinnosti zákona o půdě do 1.10.1993, kdy zanikl v důsledku výpovědi z nájmu, dané žalobci. Za tuto dobu soud přiznal žalobcům ad A/ a C/ nájemné, jež vypočetl podle vyhlášky č.182/1988 Sb. a určil tak povinnost prvého žalovaného zaplatit žalobkyni A/ 1.955,10 Kč, a žalobci C/ částku 881,50 Kč, a druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni A/ 600 Kč a žalovanému C/ 600 Kč. Nárok na náhradu škody za vytěžený písek soud prvního stupně nepřiznal žádnému z žalobců, protože na straně žalovaných neshledal protiprávní jednání, když těžba byla povolena příslušnými správními orgány a probíhala v souladu s nimi, těžba nepřesahovala práva uživatele pozemku, a žalobci mohli nájemní vztah ukončit daleko dříve. Žalobu proto zamítl ve vztahu k prvnímu žalovaného ohledně částky 989.721,90 Kč pro žalobkyni A/, částky 1,590.158,30 Kč pro žalobce C/ a ve vztahu k druhému žalovanému ohledně částky 991.677 Kč pro žalobkyni A/, částky 1,590.158,30 Kč pro žalobce B/ a částky 1,195.668 Kč pro žalobce C/. Žalobcům uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení. Na základě odvolání žalobců se věcí opětovně zabýval odvolací soud, který shora uvedeným rozsudkem částečně změnil rozsudek soudu v jeho zamítavé části, protože mimo částku přisouzenou na nájemném soudem prvního stupně rozhodl o povinnosti prvého žalovaného zaplatit žalobcům další částky, a to 29.721,90 Kč žalobkyni A/, 14.114,50 Kč žalobci C/ a druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit 10.433,50 Kč žalobci B/; návrh, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni A/ 960.000 Kč, žalobci B/ 1,579.724,80 Kč a žalobci C/ 1,180.672 Kč, zamítl. Žalobcům uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel z úvahy, že žalobci se domáhají jednak náhrady za užívání pozemků, jednak náhrady za písek z nich vytěžený. Protiprávnost jednání žalovaných spatřují v tom, že žalovaní za užívání pozemků, a těžbu, k níž si nevyžádali souhlas žalobců, jim nic neplatili. Žalobci požadovali náhradu za užívání pozemků ode dne 24.6.1991 (žalobce ad B/ od 11.3.1993) do 3.1.1995. Žalobkyně A/ je vlastnicí pozemku č. 147/20 v H. u P., na základě dědictví po matce M. K., zemřelé dne 26.2.1983. Žalobce B/ je vlastníkem pozemků č.147/23 a č. 147/24 v H. u P. na základě rozhodnutí pozemkového úřadu, jež nabylo právní moci 11.3.1993. Žalobce C/ je vlastníkem pozemků č. 147/17 a č.147/18 v H. u P. v důsledku dědictví po rodičích, tj. původních vlastnících. Všechny tyto pozemky vznikly oddělením z původního pozemku č. 147 v H., jenž byla dočasně vyňat ze zemědělského půdního fondu a na němž byla na žádost JZD K., tj. právního předchůdce prvého žalovaného, povolena těžba nevýhradního ložiska štěrkopísku od roku 1987 na dobu 9 let. Pozemek byl v užívání JZD K. a byl předán nejprve do dočasného užívání firmě IPS smlouvou z 9.4.1987. Žalovaný jako právní nástupce JZD K. uzavřel v únoru 1991 s druhým žalovaným smlouvu o dočasném užívání pozemku za účelem skrývky, těžby štěrkopísku, úpravy a rekultivace pozemku, s dohodnutou cenou nájmu 12 Kč za jeden metr kubický vytěženého a prodaného písku. Odvolací soud doplnil řízení revizním znaleckým posudkem, z něhož vzal za prokázáno, že těžba na předmětných pozemcích probíhala od roku 1989 až do 1.10.1993, kdy bylo započato s prováděním jejich rekultivací. Současně druhý žalovaný přestal platit za těžbu a pozemky používal jen jako cestu pro převoz materiálu. Na základě dostupných dokumentů, včetně leteckých snímků, odhadl znalec množství kubatury vytěžené za dobu od účinnosti zákona o půdě do 1.10.1993 u jednotlivých pozemků. Odvolací soud posoudil nároky žalobců v prvé řadě podle zákona o půdě tak, že užívací právo prvého žalovaného k předmětným pozemkům zaniklo podle § 22 odst. 1 zákona o půdě dnem 24.6.1991 a současně vznikl mezi vlastníkem pozemku a dosavadním uživatelem nájemní vztah. U pozemků, jež byly vydány podle druhé části zákona o půdě, vznikl nájemní vztah dnem, kdy byl pozemek vydán. Do smlouvy ze dne 15.2.1991, kterou měl žalovaný předmětné pozemky v nájmu, tedy vstoupili žalobci A/ a C/ dnem 24.6.1991 a od tohoto dne mají právo na nájemné sjednané touto smlouvou, žalobce B/ vstoupil do nájemní smlouvy dne 11.3.1993. Nájemné ze smlouvy činilo 12 Kč za vytěžený a prodaný kubický metr písku. Odvolací soud dovodil, že v předmětné době neměly pozemky zemědělský charakter, protože byly dočasně odňaty ze zemědělského půdního fondu, a nelze proto na ně aplikovat nájemné ve výši 1% z ceny zemědělského pozemku. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1247/2000 odvolací soud uzavřel, že v dané věci mají vlastníci právo na obvyklé nájemné. Za obvyklé nájemné považoval úhradu sjednanou ve smlouvě ze dne 15.2.1991, tj. 12 Kč za 1 m2 vytěženého a prodaného písku. Z tohoto výpočtu vchází, že žalobkyně A/ má právo na nájemné s ohledem na množství písku vytěženého z jejího pozemku, za dobu od 24.6