28 Cdo 1885/2005 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1885/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a) M. R., zastoupené advokátem, b) L. H., zastoupeného advokátem, a c) S. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Zemědělskému družstvu H., zastoupenému advokátem, a 2/ L. P., zastoupenému advokátem, o náhradu za užívání pozemků a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp.zn. 10 C 12/95, o dovolání žalobců MUDr. M. R. a S. P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.4.2005, čj. 20 Co 335/2004, 20 Co 336/2004-608, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.4.2005, čj. 20 Co 335/2004, 20 Co 336/2004-608 se - s výjimkou částí výroku ad I., jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části tak, že prvnímu žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni A/ dalších 29.721,90 Kč a žalobci C/ dalších 14.114,50 Kč, a s výjimkou částí výroků ad II., III., týkajících se náhrady nákladů mezi žalobcem B/ a žalovanými, zrušuje. II. Rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 25.3.2004, čj. 10 C 12/95-506, ve znění opravného usnesení ze dne 14.4.2004, čj. 10 C 12/95-511, se s výjimkou výroků ad I. a II. rozsudku zrušuje. III. Části výroku I. rozsudku odvolacího soudu a výroků II. a III., týkajících se žalobce B/, zůstávají tímto rozsudkem nedotčeny. IV. Věc se vrací Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Nymburce rozhodl 25.7.2001 mezitímním rozsudkem, že je po právu nárok žalobců na náhradu štěrkopísku vytěženého na jejich pozemcích. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze z 16.12.2002, čj. 20 Co 454/2002-365. Odvolací soud vyslovil právní názor, že na vztahy mezi účastníky je třeba aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), zjistit, od kdy žalobcům ve vztahu k tomuto zákonu vzniklo vlastnické právo a tedy nárok na nájemné, a pokud by byl aplikován občanský zákoník, v čem je možno spatřovat protiprávní jednání žalovaných. Soud prvního stupně poté řízení doplnil a rozsudkem uvedeným shora částečně vyhověl žalobě ve vztahu mezi žalovanými a první žalobkyní a třetím žalobcem; ve zbývající části, a ve vztahu k druhému žalobci zcela, žalobu zamítl. Pokud jde o druhého žalobce, stal se vlastníkem pozemku, dotčeného těžbou štěrkopísku, až dne 11.3.1993 na základě pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu a tímto dnem dle názoru soudu prvního stupně vstoupil do práv pronajímatele pozemku, podle něhož měl právo na nájemné ve výši 12 Kč za 1m2 vytěženého s prodaného písku. V době po 11.3.1993 však již nebyl žádný štěrkopísek těžen, proto nárok na zaplacení nájemného nevznikl. Prvá žalobkyně a třetí žalobci, resp. jejich právní předchůdci, byli vlastníky již před účinností zákona o půdě a jejich pozemky byly užívány prvým žalovaným, který je dal do dočasného užívání druhému žalovanému. Tito žalobci vstoupili do užívacího vztahu mezi žalovanými na základě práva nájmu zřízeného ustanovením § 22 zákona o půdě. Tento vztah trval ode dne účinnosti zákona o půdě do 1.10.1993, kdy zanikl v důsledku výpovědi z nájmu, dané žalobci. Za tuto dobu soud přiznal žalobcům ad A/ a C/ nájemné, jež vypočetl podle vyhlášky č.182/1988 Sb. a určil tak povinnost prvého žalovaného zaplatit žalobkyni A/ 1.955,10 Kč, a žalobci C/ částku 881,50 Kč, a druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni A/ 600 Kč a žalovanému C/ 600 Kč. Nárok na náhradu škody za vytěžený písek soud prvního stupně nepřiznal žádnému z žalobců, protože na straně žalovaných neshledal protiprávní jednání, když těžba byla povolena příslušnými správními orgány a probíhala v souladu s nimi, těžba nepřesahovala práva uživatele pozemku, a žalobci mohli nájemní vztah ukončit daleko dříve. Žalobu proto zamítl ve vztahu k prvnímu žalovaného ohledně částky 989.721,90 Kč pro žalobkyni A/, částky 1,590.158,30 Kč pro žalobce C/ a ve vztahu k druhému žalovanému ohledně částky 991.677 Kč pro žalobkyni A/, částky 1,590.158,30 Kč pro žalobce B/ a částky 1,195.668 Kč pro žalobce C/. Žalobcům uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení. Na základě odvolání žalobců se věcí opětovně zabýval odvolací soud, který shora uvedeným rozsudkem částečně změnil rozsudek soudu v jeho zamítavé části, protože mimo částku přisouzenou na nájemném soudem prvního stupně rozhodl o povinnosti prvého žalovaného zaplatit žalobcům další částky, a to 29.721,90 Kč žalobkyni A/, 14.114,50 Kč žalobci C/ a druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit 10.433,50 Kč žalobci B/; návrh, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni A/ 960.000 Kč, žalobci B/ 1,579.724,80 Kč a žalobci C/ 1,180.672 Kč, zamítl. Žalobcům uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel z úvahy, že žalobci se domáhají jednak náhrady za užívání pozemků, jednak náhrady za písek z nich vytěžený. Protiprávnost jednání žalovaných spatřují v tom, že žalovaní za užívání pozemků, a těžbu, k níž si nevyžádali souhlas žalobců, jim nic neplatili. Žalobci požadovali náhradu za užívání pozemků ode dne 24.6.1991 (žalobce ad B/ od 11.3.1993) do 3.1.1995. Žalobkyně A/ je vlastnicí pozemku č. 147/20 v H. u P., na základě dědictví po matce M. K., zemřelé dne 26.2.1983. Žalobce B/ je vlastníkem pozemků č.147/23 a č. 147/24 v H. u P. na základě rozhodnutí pozemkového úřadu, jež nabylo právní moci 11.3.1993. Žalobce C/ je vlastníkem pozemků č. 147/17 a č.147/18 v H. u P. v důsledku dědictví po rodičích, tj. původních vlastnících. Všechny tyto pozemky vznikly oddělením z původního pozemku č. 147 v H., jenž byla dočasně vyňat ze zemědělského půdního fondu a na němž byla na žádost JZD K., tj. právního předchůdce prvého žalovaného, povolena těžba nevýhradního ložiska štěrkopísku od roku 1987 na dobu 9 let. Pozemek byl v užívání JZD K. a byl předán nejprve do dočasného užívání firmě IPS smlouvou z 9.4.1987. Žalovaný jako právní nástupce JZD K. uzavřel v únoru 1991 s druhým žalovaným smlouvu o dočasném užívání pozemku za účelem skrývky, těžby štěrkopísku, úpravy a rekultivace pozemku, s dohodnutou cenou nájmu 12 Kč za jeden metr kubický vytěženého a prodaného písku. Odvolací soud doplnil řízení revizním znaleckým posudkem, z něhož vzal za prokázáno, že těžba na předmětných pozemcích probíhala od roku 1989 až do 1.10.1993, kdy bylo započato s prováděním jejich rekultivací. Současně druhý žalovaný přestal platit za těžbu a pozemky používal jen jako cestu pro převoz materiálu. Na základě dostupných dokumentů, včetně leteckých snímků, odhadl znalec množství kubatury vytěžené za dobu od účinnosti zákona o půdě do 1.10.1993 u jednotlivých pozemků. Odvolací soud posoudil nároky žalobců v prvé řadě podle zákona o půdě tak, že užívací právo prvého žalovaného k předmětným pozemkům zaniklo podle § 22 odst. 1 zákona o půdě dnem 24.6.1991 a současně vznikl mezi vlastníkem pozemku a dosavadním uživatelem nájemní vztah. U pozemků, jež byly vydány podle druhé části zákona o půdě, vznikl nájemní vztah dnem, kdy byl pozemek vydán. Do smlouvy ze dne 15.2.1991, kterou měl žalovaný předmětné pozemky v nájmu, tedy vstoupili žalobci A/ a C/ dnem 24.6.1991 a od tohoto dne mají právo na nájemné sjednané touto smlouvou, žalobce B/ vstoupil do nájemní smlouvy dne 11.3.1993. Nájemné ze smlouvy činilo 12 Kč za vytěžený a prodaný kubický metr písku. Odvolací soud dovodil, že v předmětné době neměly pozemky zemědělský charakter, protože byly dočasně odňaty ze zemědělského půdního fondu, a nelze proto na ně aplikovat nájemné ve výši 1% z ceny zemědělského pozemku. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1247/2000 odvolací soud uzavřel, že v dané věci mají vlastníci právo na obvyklé nájemné. Za obvyklé nájemné považoval úhradu sjednanou ve smlouvě ze dne 15.2.1991, tj. 12 Kč za 1 m2 vytěženého a prodaného písku. Z tohoto výpočtu vchází, že žalobkyně A/ má právo na nájemné s ohledem na množství písku vytěženého z jejího pozemku, za dobu od 24.6.1991 do 1.10.1993 ve výši 721.560 Kč, žalobce B/ ve výši 269.640 Kč, a žalobce C/ ve výši 207.720 Kč. Odvolací soud však jim tuto částku nepřisoudil s odůvodněním, že žalobci požadovali na nájemném pouze nižší částky, takže jim nemůže přisoudit více, než navrhovali. Pokud se dožadovali žalobci více jako náhrady za vytěžený štěrkopísek, posoudil odvolací soud tento nárok jako nárok na náhradu škody podle občanského zákoníku, přičemž dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro přiznání této náhrady. Žalobci svým návrhem neuplatnili nárok na náhradu za škodu vzniklou změnou věci, ani jejím poškozením nebo nadměrným opotřebením, jak je upraveno v § 667 a § 683 obč. zák., a svůj nárok opírali o § 420 obč. zák. Odvolací soud nezjistil, že by žalovaní pozemky užívali protiprávně, či v rozporu s jejich