28 Cdo 2012/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2012/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 11. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2012/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2012.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Odpovědnost za vady Bankovní záruka Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 560 obch. zák. § 313 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2012/2024-376 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně JUDr. Evy Janíkové, se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, jako insolvenční správkyně dlužníka STAVOKOMP, stavební a.s., identifikační číslo osoby 258 26 379, se sídlem v Karviné, Hranice, Rudé armády 2001/30a, zastoupené Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, proti žalované A.P.Capital s.r.o., identifikační číslo osoby 270 77 021, se sídlem v Praze 6, Třanovského 320/9, zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, o zaplacení částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 108/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 31 Cm 108/2011-340, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 4 Cmo 13/2024-362, t a k t o : I. Řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 31 Cm 108/2011-340, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 4 Cmo 13/2024-362, se odmítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 23. 10. 2023, č. j. 31 Cm 108/2011-340, Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (jako insolvenční správkyně označeného dlužníka) domáhala po žalované zaplacení částky 4 000 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 4 Cmo 13/2024-362, rozsudek soud prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Dovoláním napadla žalobkyně (dále i jen „dovolatelka“) jak rozsudek odvolacího soudu, tak i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, spatřujíc přípustnost dovolání (dle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) v tom, že „napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze závisejí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále je zde právní otázka, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“; co do důvodu dovolání dovolatelka ohlašuje, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje zrušení obou rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Dovolatelka míní, že se soudy svými rozhodnutími odchýlily od jí odkazované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž objednatel díla (ze smlouvy o dílo uzavřené zde v režimu § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013; dále jen „obch. zák.“) nemá ze zákona právo odstranit vady díla sám nebo je nechat odstranit a domáhat se na zhotoviteli úhrady takového odstranění, nebyl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán. Nesouhlasí se závěrem o oprávněnosti čerpání bankovní záruky žalovanou namítajíc, že soudy nesprávně a neúplně zjistily skutkový stav, jelikož se dostatečně nezabývaly jednotlivými vadami díla (byly-li žalovanou řádně vytknuty a doloženy), potažmo tím, byly-li prokázány předpoklady k tomu, aby na odstranění vad díla žalovaná mohla čerpat prostředky z bankovní záruky. Ve světle naposledy uplatněných námitek považuje dovolatelka napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná a porušující její ústavně zaručené právo na soudní ochranu. 5. Řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 31 Cm 108/2011-340) Nejvyšší soud zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ani neupravil. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 6. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 4 Cmo 13/2024-362) Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. 7. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 9. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 10. Dovolatelkou formulovaná otázka hmotného práva týkající se nároků objednatele z vadného plnění [má-li objednatel ze zákona – v poměru založeném smlouvou o dílo podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku – právo odstranit vady díla sám (resp. nechat je odstranit třetí osobou) a domáhat se na zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění] se s odvolacím soudem učiněným právním posouzení věci míjí a na takto kladené otázce napadené rozhodnutí nezávisí (a tedy nemůže být v kontradikci ani k dovolatelkou odkazované ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu). V tomto směru dovolatelka polemizuje se závěrem soudu prvního stupně (nadto zmíněným spíše jen podpůrně), s nímž se ovšem odvolací soud neztotožnil a své právní posouzení na něm nezaložil (k tomu viz i odstavec 22 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a v něm současně uvedený závěr, že bez opory ve smluvním ujednání není objednatel díla nadán právem odstranit vadu díla sám, resp. učinit tak prostřednictvím třetí osoby, jenž koresponduje i současně odkazované rozhodovací praxi; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4326/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2577/2015, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1304/2017, a ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4178/2016). O situaci řešenou odkazovanou judikaturou (odstranění vad bez součinnosti zhotovitele a následné požadování úhrady) v posuzované věci nejde, jestliže bankovní záruka (i se zřetelem na obsah smluvního ujednání i záruční listiny) zajišťovala již samotné splnění povinnosti zhotovitele odstranit záruční vady díla řádně notifikované objednatelem díla a kdy možný požadavek na přiměřenou slevu z ceny díla vyplývající z odpovědnosti za vady díla odvolací soud výslovně zvažoval (jen) s ohledem na § 314 obch. zák. umožňující zajistit pohledávku nepeněžitou a důsledky takto sjednané bankovní záruky; vůči tomuto naposled uvedenému závěru pak dovolatelka dovoláním ani nebrojí. 11. Spatřuje-li snad dovolatelka přípustnost dovolání i v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva dovolacím soudem vyřešené, jež má být posouzena jinak (uvádí-li v dovolání, že „dále je zde právní otázka, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“), pak žádnou takovou otázku (pro jejíž řešení by se tedy měl dovolací soud odchýlit od své ustálené judikatury) v dovolání j