28 Cdo 215/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 215/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 5. 2025 Spisová značka:28 Cdo 215/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.215.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 3028 o. z. § 536 předpisu č. 513/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.08.2025I.ÚS 2326/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepřípustnost18. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 215/2025-387 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: VAPES CE s. r. o., IČO 25888595, se sídlem v Horní Suché, Stonavská 51/6, zastoupená JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, proti žalované: Česká republika – Vězeňská služba České republiky, IČO 00212423, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 26 313 983,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 97/2021, o dovoláních obou účastnic řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2024, č. j. 72 Co 92/2024-323, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2024, č. j. 72 Co 92/2024-323, se ruší ve výroku I, v části výroku II, v níž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. prosince 2023, č. j. 30 C 97/2018-248, změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8,25 % úrok z prodlení z částky 5 602 436,10 Kč jdoucí od 26. 2. 2021 do zaplacení, jakož i ve výroku III, a věc se v uvedeném rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobkyně se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 7. 2024, č. j. 72 Co 92/2024-323, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 12. 2023, č. j. 30 C 97/2018-248, potvrdil ve výroku I, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 5 602 436,10 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a ve výroku II jej změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni též 8,25 % úrok z prodlení z částky 5 602 436,10 Kč jdoucí od 26. 2. 2021 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku, pokud jím byla žaloba o zaplacení 20 711 547,34 Kč s příslušenstvím zamítnuta, taktéž potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 2. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 26 313 983,44 Kč s příslušenstvím z titulu proplacení víceprací realizovaných na základě smlouvy o dílo č. 022/1/13 sjednané mezi účastníky řízení dne 11. 9. 2013. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že coby výsledek zadávacího řízení realizovaného v režimu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, účinného do 30. 9. 2016, byla mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jakožto objednatelem dne 11. 9. 2013 uzavřena smlouva o dílo č. 022/1/13, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést dílo spočívající v zateplení vybraných stavebních objektů a výstavbě nové kotelny včetně technologie, vybudování nových a rekonstrukci stávajících předávacích stanic a vybudování inženýrských objektů ve Věznici Příbram, a to za cenu 79 050 934 Kč včetně daně z přidané hodnoty. V čl. V odst. 3 smlouvy o dílo bylo sjednáno, že dojde-li na základě dodatku smlouvy ke změně rozsahu prací, budou práce navíc nebo neprovedené práce oceněny podle nabídky zhotovitele. Práce navíc, které nebudou v nabídce obsaženy, budou oceněny jednotkovými cenami používaných standardizovaných ceníků, platných v době realizace těchto prací, a pokud podle nich nebude lze cenu určit, bude stanovena dohodou. V čl. XVII odst. 1 smlouvy bylo dále sjednáno, že tato může být měněna a doplňována pouze písemnými dodatky. V čl. VI odst. 1 věty první smlouvy se pak objednatel zavázal hradit cenu za dílo na základě dílčích faktur, které měly být vystavovány měsíčně do 5. dne měsíce následujícího po měsíci, kdy byly provedeny fakturované práce a dodány věci k zabudování do díla. Podle odstavce 2 téhož článku měl zhotovitel vystavovat měsíční faktury ve smyslu odstavce 1 až do dosažení 90 % dohodnuté ceny za dílo. Na zbývajících 10 % ceny díla měla být vystavena zhotovitelem závěrečná faktura po podpisu protokolu o konečném předání a převzetí díla po odstranění vad a nedodělků. Odvolací soud dále zjistil, že účastnice ke smlouvě uzavřely dne 26. 1. 2015 písemný dodatek č. 3, kterým došlo ke změně provozních souborů týkajících se kotelny, a dne 22. 9. 2015 písemný dodatek č. 5 týkající se provozního souboru kotelny, která byla nově označena PS Kotelna 2,45 MW. Žalobkyně na vícepráce realizované na základě uvedených dodatků (za něž se v posuzovaném řízení domáhá zaplacení ceny 5 602 436,10 Kč) nevystavila faktury. Další vícepráce, za něž se žalobkyně v projednávané věci domáhá zaplacení ceny 20 711 547,34 Kč s příslušenstvím, pak písemnými dodatky dojednány nebyly. Dílo bylo předáno a převzato v lednu 2023. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že žalobkyně má právo na zaplacení ceny za písemnými dodatky č. 3 a 5 sjednané vícepráce (byť jimi nebylo dojednáno konkrétní navýšení ceny díla) ve výši 5 602 436,10 Kč. Měl přitom za to, že okamžikem zahájení soudního řízení se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou ceny za tyto (nefakturované) vícepráce a že nárok na její proplacení není promlčen, došlo-li k předání a převzetí díla až v lednu 2023. Žalobu proto v části o zaplacení 5 602 436,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 26. 2. 2021 do zaplacení shledal důvodnou. V části o zaplacení ceny za vícepráce (20 711 547,34 Kč s příslušenstvím), jež nebyly dojednány písemným dodatkem smlouvy, pak odvolací soud žalobě (pro nedostatek písemné formy dodatku smlouvy) nevyhověl, a to ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když nebylo plněno bez právního důvodu (soud prvního stupně naproti tomu uvedený nárok právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení a měl jej v uvedeném rozsahu za promlčený). 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě procesní strany. 6. Žalobkyně brojila vůči části výroku II rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 20 711 547,34 Kč s příslušenstvím. Kladla otázky, zda mezi účastníky řízení byly platně sjednány vícepráce, jejichž úhrady (proplacením částky 20 711 547,34 Kč s příslušenstvím) se dovolává, zda jí realizované vícepráce nepředstavují samostatné dílo, zda je namístě posuzovat platnost dohody o vícepracích dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 a zda obrana žalované, dovolává-li se nedostatku písemného dodatku smlouvy, není zjevným zneužitím práv nepožívajícím právní ochrany (§ 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dále jen – „o. z.“), případně, zda takto netěží z protiprávního stavu (§ 6 odst. 2 o. z.). Mínila, že uvedené otázky nebyly v judikatuře dovolacího soudu doposud vyřešeny. Argumentovala přitom ve prospěch závěru, že realizace víceprací byla platně dojednána, včetně závazku k úhradě ceny, jíž se v řízení domáhá. Vytýkala dále překvapivost rozsudku odvolacího soudu, odkazujíc na nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 1472/23. Navrhla, aby dovolací soud výrok II rozsudku odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. 7. Z obsahu dovolání žalované se podává, že brojí proti výroku I rozsudku odvolacího soudu a části jeho výroku II, v níž jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni též 8,25 % úrok z prodlení z částky 5 602 436,10 Kč jdoucí od 26. 2. 2021 do zaplacení. Kladla otázku, zda lze obsah písemných dodatků smlouvy o dílo č. 3 a 5 vyložit tak, že jimi byla dojednána též cena za jimi sjednané vícepráce, případně se tázala, k jakému okamžiku nastala její splatnost (respektive prodlení s její úhradou) a kdy počala běžet promlčecí doba, v níž měl být nárok na její zaplacení uplatněn u soudu. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolených otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 32 Cdo 433/2015, ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3681/2011, ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2005, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009, ze dne 23. 2. 201