28 Cdo 2485/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2485/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2485/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2485.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omyl Zastoupení Právnická osoba Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 166 odst. 1 o. z. § 583 o. z. § 49a obč. zák. § 241a o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2485/2024-421 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně ZAPA beton a.s., IČ 251 37 026, se sídlem v Praze 4, Michle č. ev. 417, zastoupené JUDr. Michalem Kociánem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2133/138, proti žalované KCPPUMP s.r.o., IČ 275 55 062, se sídlem ve Vysokově 140, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, o 32.549 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 15 C 115/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. dubna 2024, č. j. 47 Co 41/2024-322, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.374,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Kociána do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 15 C 115/2023-260, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 32.549 EUR s příslušenstvím (výrok I) i náhradu nákladů řízení (výrok II). Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 15. 2. 2022 kupní smlouvu o dodání čerpadla betonové směsi korejského výrobce KCP Heavy Industries. Zařízení, jež bylo žalovanou dne 19. 12. 2022 dodáno, však pocházelo od tureckého výrobce BETON STAR, ačkoliv bylo označeno štítkem KCPPUMP. Žalovaná se bránila, že si žalobkyně nevymínila korejský původ čerpadla, ten nebyl uveden ani ve smlouvě. Okresní soud uzavřel, že předmětná kupní smlouva je neplatná dle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně uzavřela smlouvu v omluvitelném omylu vyvolaném žalovanou, jenž se týkal z hlediska uzavíraného obchodu rozhodující skutečnosti (výrobce dodávaného čerpadla). Soud vyšel ze skutkových zjištění ohledně názvu žalované, jež se shoduje s názvem korejského producenta, prezentace žalované ve svých propagačních materiálech, v nichž se označuje za dovozce čerpadel korejského původu, a nabídky zaslané žalobkyni žalovanou, v níž byl výrobek označen písmeny KCP, tedy shodně, jako své výrobky označuje korejská společnost. V minulosti již žalobkyně od žalované zakoupila betonové čerpadlo značky KCP, jež bylo výrobkem korejského výrobce značky KCP. Nepřisvědčil žalované, že by žalobkyně jednala nedbale, když si neověřila, zda bude dodán korejský výrobek, ani že ji žalovaná nemohla uvést v omyl, neboť při jednáních nikdy nesdělila žalobkyni výslovně, že by se mělo jednat o korejského výrobce. Naopak dovodil, že z jednání před uzavřením kupní smlouvy žalobkyně omluvitelně nabyla dojmu, že jí bude dodáno čerpadlo korejské výroby. Jelikož se žalovaná přijetím a nevrácením části kupní ceny bezdůvodně obohatila, uložil jí okresní soud povinnost k vydání žalované částky. 2. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 47 Co 41/2024-322, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se ztotožnil i s jeho právním hodnocením věci. Zopakoval zásadní argumenty potvrzující správnost závěrů okresního soudu o tom, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o dodání čerpadla s žalovanou jednala v omluvitelném omylu o rozhodující okolnosti, jejž lze přičíst k tíži žalované, a smlouva je proto neplatná. 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové v celém rozsahu brojí žalovaná dovoláním, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. pro dvě otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, i pro otázku, jež v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena. Jako první otázku formuluje, zda lze dovodit neplatnost právního jednání dle § 583 o. z. za situace, k níž došlo v nynější věci, přičemž vyjmenovává konkrétní okolnosti (např. kupující nevyslovil požadavek na dodávku čerpadla vyrobeného konkrétní společností, naopak oslovil více dodavatelů distribuujících zboží z různých zemí, žalovaná neměla od žalobkyně informaci, že očekává dodání korejského výrobku atd…). S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2856/2022 a 23 Cdo 2042/2022 tvrdí, že žalobkyně nikdy nesdělila, že by měl být původ čerpadla pro uzavření kupní smlouvy významný, nebylo to ani stranami sjednáno. S rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, a ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, má být poté v rozporu závěr nalézacích soudů, že omyl žalobkyně byl omluvitelný. Žalovaná dovozuje, že žalobkyně byla povinna ověřit si požadovanou vlastnost předmětu koupě, aby dostála obvyklé míře opatrnosti žádané judikaturou. 4. Jako druhou otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené judikatury dovolacího soudu (zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5273/2017), dovolatelka uvádí, „zda výslech svědkyně navržený po koncentraci řízení, resp. navržený až v odvolacím řízení může zpochybnit věrohodnost jiného již vyslechnutého svědka, pokud ohledně rozhodných okolností uvede něco jiného než vyslechnutý svědek“. 5. Naposled, poukazujíc na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 443/2003 a rozsudek téhož soudu sp. zn. 29 Cdo 4554/2015, předkládá dovolacímu soudu otázku, jež doposud nebyla v rozhodovací praxi řešena, a to, zda se může právnická osoba dovolat omylu dle § 583 o. z., aniž by však před soudem tvrdila a dokazovala, že byl v omyl uveden její statutární orgán, popř. jeho člen. Dovolatelka se domnívá, že nalézací soudy nepostupovaly správně, když v průběhu řízení nevyzvaly žalobkyni k prokázání, že členové představenstva, již podepsali kupní smlouvu, jednali v omylu vyvolaném žalovanou. 6. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň žádá o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, tvrdíc, že by výkon rozhodnutí mohl pro ni mít likvidační účinky. 7. K dovolání se vyjádřila žalobkyně, jež se ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů. Dovolání pokládá za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, popřípadě zamítl. 8. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 9. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolání žalované však nelze shledat přípustným. 12. Ve vztahu k otázce, jaké okolnosti mohou zakládat neplatnost právního jednání z důvodu omylu, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dospěl k závěru, že u právního jednání se omyl může týkat právního důvodu (error in negotio, tj. vůle jednající osoby byla zaměřena k jinému právnímu úkonu), resp. předmětu, a to buď totožnosti předmětu (error in corpore) anebo podstatné vlastnosti předmětu (error in qualitate) nebo osoby (error in personam), popř. jiné skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního úkonu podle projevené vůle subjektu rozhodující. Neplatnost právního úkonu je v těchto případech omezena s ohledem na zabezpečení právní jistoty v občanskoprávních vztazích pouze na rozhodující, tj. podstatný omyl. Omyl v pohnutce (vzdálenější motiv či konečný cíl chování), která obvykle netvoří součást vůle, nečiní právní úkon neplatným. Právní následky omylu jsou spojeny jen s určitým kvalifikovaným (právně významným) omylem. Jiný omyl právní následky nevyvolá a jde k tíži mýlícího se účastníka. Právně významný je omyl tehdy, je-li tento omyl skr