28 Cdo 2607/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2607/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2607/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2607.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 2048 o. z. § 2051 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2607/2024-285 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně E.ON Energie, a.s., identifikační číslo osoby 260 78 201, se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované KATRING, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 407 65 091, se sídlem v Mochově, U Mrazíren 397, zastoupené JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem v Jílovém u Prahy, K Vršku 80, o zaplacení částky 2 599 813,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 137/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2024, č. j. 53 Co 164/2024-227, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 23 171,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Vincíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8. Odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Shora označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 11. 2023, č. j. 9 C 137/2022-162, jímž se žalované ukládá zaplatit žalobkyni částku 2 599 813,24 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a nahradit specifikované náklady řízení (výrok I); k tomu bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná (dovolatelka). Rozsudek jím napadla ve výroku I v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé. Přípustnost dovolání (v intencích § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) vymezila argumentem, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení otázek v rozhodování dovolacího soudu dosud bezezbytku nevyřešených; jako důvod ohlašuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 3. Podle dovolatelkou uplatněné argumentace se odvolací soud zpronevěřil závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Cdo 1166/2004, ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1335/2005, a ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. 25 Cdo 127/2007, jež řeší problematiku předsmluvní odpovědnosti v případě ukončení jednání o uzavření smlouvy, která – pokračuje dovolatelka – nepatří ke smluvní odpovědnosti (za porušení smlouvy), ale jde o mimosmluvní závazkový vztah; přitom porušení jen smluvené povinnosti lze zajistit (utvrdit) smluvní pokutou a taková situace dle mínění dovolatelky v přítomné věci nenastala. Dále dovolatelka předestírá i otázku moderace smluvní pokuty, považujíc posouzení odvolacího soudu za rozporné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, i nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2023, sp. zn. I. ÚS 990/23; namítá, že v daném směru není významné, zda byl návrh na moderaci smluvní pokuty zmíněn do doby koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., dodávajíc, že i okolnosti o nepřiměřenosti smluvní pokuty v době jejího sjednání byly rámcově zřejmé (byly tvrzeny či jinak vyšly najevo) již v době před koncentrací řízení. Jako otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou dovolatelka klade, má-li soud i v intencích odkazované evropské legislativy přezkoumat, je-li ujednání o smluvní pokutě jasné, srozumitelné a učiněné na základě svobodné vůle, a lze-li přezkoumat přiměřenost smluvní pokuty, případně přistoupit k její moderaci; k ní (znovu) nastoluje i otázku týkající se možnosti platného sjednání smluvní pokuty v rámci mimosmluvního závazkového vztahu pro případ neuzavření realizační smlouvy, případně pak účtování poplatků zákazníkům v souvislosti se změnou dodavatele elektrické energie. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje dovolatelka současně za nepřezkoumatelné. 4. Dovolatelka navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba na zaplacení požadované částky zamítá, a že se žalobkyni ukládá povinnosti k náhradě (žalovanou specifikovaných) nákladů řízení. 5. Spolu s dovoláním učinila dovolatelka návrh na odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. O něm Nejvyšší soud již dříve rozhodl usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 28 Nd 379/2024-38. 6. Žalobkyně podala k dovolání nesouhlasné vyjádření, navrhujíc, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné. Poukázala mimo jiné na to, že jednání účastníků v přítomné věci vyústilo v uzavření smlouvy, kterou byly vázány obě smluvní strany, že žalovaná smluvenou povinnost porušila, že do doby koncentrace řízení nezmínila žádnou okolnosti o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nehledě na to – pokračuje žalobkyně – že porušením smluvené povinnosti a neuzavřením smlouvy byla žalobkyně poškozena a sjednaná smluvní pokuta představuje jen zlomek ceny zajištěné (neodebrané) elektrické energie. 7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 8. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval tím, zda je přípustné. 9. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými), když současně není dána ani žádná z výluk přípustnosti dovolání uvedených v § 238 odst. 1 o. s. ř. 10. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 12. Dovoláním kladená otázka týkající se tzv. předsmluvní odpovědnosti a možnosti sankcionovat toliko ukončení jednání o uzavření smlouvy smluvní pokutou nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení rozhodnutí nezávisí, jestliže v přítomné věci – dle soudy učiněných zjištění – mezi stranami neprobíhala (jen) jednání o smlouvě (jíž by žalovaná následně odmítla uzavřít), ale kontraktační proces byl dovršen uzavřením smlouvy (o smlouvě budoucí). Nepřípadný je tak jak odkaz žalované (coby strany již uzavřené smlouvy) na ustanovení § 1728 o. z. (ve snaze legitimovat důvod pro ukončení jednání o smlouvě) a na judikaturu dovolacího soudu týkající se právě tzv. předsmluvní odpovědnosti (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Cdo 1166/2004, ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1335/2005, a ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 127/2007, s nimiž tak napadené rozhodnutí v kolizi není). Oproti tomu smlouva o smlouvě budoucí, byť jako nástroj k uzavření zamýšlené realizační smlouvy, je již sama o sobě smlouvou, jejíž porušení zakládá tzv. kontraktní odpovědnost ve smyslu § 2913 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3062/2021). 13. Se zřetelem na soudy učiněná zjištění (jejich správnost dovolacímu přezkumu podrobit nelze a jejich kritika nepředstavuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu dle § 241a odst. 1 věty první o