28 Cdo 2717/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2717/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2717/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2717.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2717/2025-147 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně PAMUKALE s.r.o., IČO 28563191, se sídlem v Ostravě – Porubě, Jana Šoupala 1597/3, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti žalovanému městu Vratimov, IČO: 00297372, se sídlem ve Vratimově, Frýdecká 853/57, zastoupenému JUDr. Helenou Strachotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Matiční 730/3, o zaplacení částky 25 207,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 242/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2025, č. j. 8 Co 90/2024-126, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobkyně se v řízení domáhala na žalovaném zaplacení částky 25 207,03 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo žalovanému vzniknout užíváním pozemku žalobkyně bez právního důvodu v období od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2022. 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 8 C 242/2022-77, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 28. 3. 2025, č. j. 8 Co 90/2024-126, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). 4. Soudy obou stupňů (odvolací soud aprobováním skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně) vyšly z těchto – pro rozhodnutí o věci – významných skutkových zjištění. Žalobkyně byla v rozhodném období vlastníkem podílu o velikosti ideální ½ pozemku parc. č. 1207/14 o výměře 2 126 m2, zapsaném na listu vlastnictví č. 3899 pro obec a katastrální území Vratimov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, (dále „pozemek“ nebo „předmětný pozemek“). Část pozemku je zastavěna protipovodňovou sypanou hrází ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření pro Povodí Odry, státního podniku. V koruně této hráze vede cyklistická stezka s asfaltovým povrchem; celková šířka tělesa cyklistické stezky je totožná s šířkou koruny protipovodňové hráze. Cyklistická stezka je ve vlastnictví žalovaného a je ke svému účelu užívána. 5. Po právní stránce soudy obou stupňů věc posoudily podle § 119 a § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). Dovodily, že protipovodňová hráz, jejíž korunu cyklostezka kopíruje, je samostatnou věcí v právním smyslu, neboť je možné reálně vymezit, kde končí stavba protipovodňové hráze, kde začíná část pozemku ve vlastnictví žalobkyně nezatížená stavbou protipovodňové hráze a kde se nachází povrch pozemku, na němž je tato hráz umístěna. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2023, č. j. 28 Cdo 87/2023-186 (toto usnesení je – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), jež se týkalo totožného pozemku zatíženého stejnou hrází, soudy nižších stupňů konstatovaly, že protipovodňová hráz je samostatnou věcí v právním slova smyslu. Dotčená hráz je ve vlastnictví České republiky a stavba cyklostezky se nachází jen v koruně této hráze. Jelikož žalovaný pro cyklostezku užívá stavbu (protipovodňová hráz) ve vlastnictví České republiky, nemůže na jeho straně vznikat bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání. Upozorňuje sice, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 50 000 Kč, nicméně s odkazem na usnesení ze dne 2. 3. 2008, sp. zn. I. ÚS 2651/07 (zmíněné usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), a poučení odvolacího soudu, byť dané v rozporu s § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) považuje dovolání při splnění podmínek § 237 o. s. ř. za přípustné. Žalobkyně současně ohlašuje, že proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podala ústavní stížnost. 7. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak, než v jeho usnesení ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 87/2023. Dovolacímu soudu klade otázku, zda dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor vlastníka stavby zatěžované stavbou ve vlastnictví jiného, pokud i vlastník zatěžované stavby užívá pozemek, na němž je stavba umístěna, bez právního důvodu. Současně se táže, zda v poměrech projednávané věci je protipovodňová hráz nacházející se na pozemku ve vlastnictví žalobkyně věcí samostatnou v právním slova smyslu nebo zda je součástí pozemku. 8. Přípustnost dovolání žalobkyně rovněž zakládá na otázkách hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v praxi Nejvyššího soudu vyřešeny. V této souvislosti pokládá otázku, zda vlastníku pozemku, na němž stojí dvě stavby „nad sebou“ (pozn. Nejvyššího soudu: doslovná citace dovolání žalobkyně), z nichž jedna není vodním dílem, vzniká nárok na bezdůvodné obohacení vůči vlastníku takové stavby (cyklostezky), a zda se ve sporu o bezdůvodné obohacení nejedná o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy ve smyslu § 238 odst. 1. písm. c) o. s. ř. 9. Dovolatelka se taktéž domnívá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje jediné hmotněprávní ustanovení, na jehož základě odvolací soud věc posoudil. Napadeným rozsudkem je zasaženo do práva žalobkyně garantovaného čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznila, že je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že protipovodňová hráz nebyla postavena za účelem zřízení cyklostezky, ale jako zábrana proti povodním, a na úkor žalobkyně fakticky došlo k vyvlastnění jejího vlastnického práva bez náhrady. 10. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu jednání. 11. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil. 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.), a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné. 13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 15. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 16. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není – na rozdíl od právní úpravy odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, podle níž je odvolání proti takovému rozhodnutí přípustné, pokud to zákon nevylučuje – založena na principu univerzality. Dovoláním proto lze napadnout pouze ta pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, u nichž to zákon výslovně připouští. Podle povahy rozhodnutí, proti nimž může být uplatněno, lze rozlišovat dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, kterými se odvolací řízení končí (§ 237 o. s.