28 Cdo 276/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 276/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2019 Spisová značka:28 Cdo 276/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.276.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Pasivní legitimace Obec Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 3028 odst. 1,3 o. z. § 451 odst. 1 obč. zák. § 34 předpisu č. 128/2000Sb. § 458 odst. 1 obč. zák. § 118a odst. 3 o. s. ř. § 213b odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 1,2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 276/2019-467 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce P. M., narozeného dne XY bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 58/32, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem Magistrátu hl. m. Prahy v Praze 1, Mariánské nám. 2, IČ 000 64 581, zastoupenému prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, o zaplacení částky 2.301.448,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 46/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2018, č. j. 15 Co 527/2017-432, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2018, č. j. 15 Co 527/2017-432, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Právní předchůdkyně žalobce (jeho matka) N. M. se žalobou podanou dne 19. 3. 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení - po změně žaloby soudem připuštěné - ve výši 2.301.448,40 Kč (s příslušenstvím) za bezesmluvní užívání pozemku p. č. XY o výměře 15036 m2 v k. ú. XY v jejím vlastnictví za období od 1. 5. 2008 do 31. 3. 2010, které žalovanému vzniklo tím, že jeho právní předchůdce Národní výbor hl. m. Prahy na tomto pozemku vybudoval bez souhlasu žalobkyně XY, že pozemek byl v uvedeném období (a je doposud) takto užíván, že se na něm nacházejí asfaltové cesty, altán a lavičky a že v rámci lesoparku slouží k rekreaci občanů Prahy. Výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného za uvedené období vyčíslila žalobkyně v částce odpovídající obvyklému nájemnému podle Cenového věstníku Ministerstva financí, jímž se zavádí cenová regulace nájemného z pozemků nesloužících k podnikání nájemce, a to 85 Kč/m2/rok. Obvodní soud pro Prahu 1 (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 16. 11. 2016, č. j. 20 C 46/2010-363, uložil žalovanému povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobce N. M. částku 2.301.448,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do zaplacení a zároveň náhradu nákladů řízení ve výši 442.730,57 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit České republice náhradu nákladů ve výši 27.887,50 Kč na účet „zdejšího soudu“ (výrok II.). Jeho předchozí rozsudek v této věci ze dne 6. 4. 2012, č. j. 20 C 46/2010-117, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.240.470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do zaplacení, žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1.209.145 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 5. 2009 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 1.240.470 Kč za dobu od 1. 5. 2009 do 30. 6. 2010, zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. 15 Co 435/2012-168, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že „v dalším průběhu řízení je třeba prostřednictvím revizního znaleckého posudku se dobrat výše obvyklého nájemného v daném místě a čase, aby byly odstraněny… pochybnosti o správnosti znaleckého posudku“ a že „v dané věci nebyla splněna podmínka pro postup podle § 136 o. s. ř.“. Soud prvního stupně vyšel na základě provedených důkazů ze zjištění, že vlastníky označeného pozemku, evidovaného jako orná půda, jsou žalobkyně a P. M. každý co do ideální ½, že tento pozemek, jehož dřívějším vlastníkem byla žalobkyně, byl v minulosti bez jejího souhlasu orgány hlavního města Prahy začleněn do XY a v tzv. „Akci Z“ na něm byly zbudovány parkové úpravy, osazeny lavičky a zbudovány cesty, že údržbu a péči o lesy, cesty a jiná zařízení v tomto lesoparku provádí žalovaným zřízená organizace Lesy hl. m. Prahy, a to jak na pozemcích v jeho majetku, tak i na soukromých lesních pozemcích, a to na základě smluv uzavíraných s jejich vlastníky (což se netýká předmětného pozemku, který je veden jako orná půda, takže jeho údržba není prováděna od října 1996), že rozhodnutím Místního úřadu Praha 15 ze dne 24. 4. 1997, sp. zn. OÚR 3230/97/Jo-Ho, byla zamítnuta žádost žalobkyně o odstranění 18 laviček, altánu a asfaltových cest umístěných na jejím pozemku s odůvodněním, že je nedílnou součástí rekreační oblasti lesoparku, že se jedná o lesní pozemek, který nelze k jinému účelu využít a že lavičky a altány byly v minulosti osazeny na celém území lesoparku a slouží k oddechu všech obyvatel celé Prahy. Soud dále zjistil, že ve věci týchž účastníků ohledně totožného nároku žalobkyně za jiná časová období již soudy rozhodovaly, přičemž konkrétně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3804/2009, kterým bylo odmítnuto dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č. j. 35 Co 21/2009-75 (jímž potvrdil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2008, č. j. 13 C 159/2006-58) z důvodu, že shodnou otázku Nejvyšší soud již řešil (navíc mezi totožnými účastníky při posuzování shodného nároku uplatňovaného pouze za jiné období) v rozsudku ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 823/2003, a to se závěrem, že „za situace, kdy právní předchůdce žalovaného vybudoval v tzv. „Akci Z“ na pozemku žalobkyně parkové úpravy a v souladu s územním plánem začlenil tuto část území do lesoparku XY, užívá jej při absenci nájemní smlouvy bez právního důvodu a na úkor žalobkyně se podle § 451 a násl. obč. zák. bezdůvodně obohacuje“, přičemž dovolací soud současně neshledal žádný důvod se od své judikatury odchýlit ani v tomto případě. Pokud jde o základ nároku, soud s ohledem na to, že stav předmětného pozemku je shodný jako v předchozím období, dospěl k závěru, že žalovanému vzniká na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“), neboť předmětný pozemek je i nadále součástí XY a je občany hl. m. Prahy běžně užíván jako součást tohoto lesoparku, včetně na něm umístěných zpevněných cest. V tomto ohledu se ztotožnil s právním názorem Nejvyššího soudu, který se touto otázkou ve vztahu mezi totožnými účastníky zabýval za jiné časové období v rozsudku ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 823/2003. Uzavřel, že nedošlo-li ani v období od 1. 5. 2008 do 31. 3. 2010 ze strany žalovaného k odstranění parkových úprav a uvedení pozemku do původního stavu tak, aby nebyl součástí Lesoparku XY, ani k uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky, vzniklo mu i v tomto období bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Při určení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud prvního stupně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudků ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98 a ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99), podle níž musí tato výše odpovídat zpravidla obvyklému nájemnému odpovídajícímu způsobu užívání ze strany povinného v daném místě a čase. Vzhledem k tomu, že soud nesouhlasil se závěrem znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem BOHEMIA EXPERTS, s. r. o., doplnil dokazování jím vyžádaným znaleckým posudkem zpracovaným znaleckým ústavem ZNALEX, s. r. o. a výslechem znalce, z jehož závěrů vycházel, a na jehož základě vyčíslil výši bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému v rozhodném období částkou 2.301.448,40 Kč (a to včetně úroku z prodlení z této částky ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do zaplacení, když žalovaný byl s plněním tohoto peněžitého závazku v prodlení - § 517 obč. zák.). Usnesením ze dne 29. 6. 2017, č. j. 20 C 46/2010-394, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl (po skončení dědického řízení) tak, že na místě původní žalobkyně N. M., zemřelé dne 7. 12. 2016, bude v řízení pokračováno s jejím synem P. M., narozeným dne XY. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2018, č. j. 15 Co 527/2017-432, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 2.301.448,40 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení