28 Cdo 2952/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2952/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2952/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2952.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Vady Forma právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 2594 o. z. § 2617 o. z. § 2608 odst. 2 o. z. § 582 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2952/2024-267 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně msvrata s.r.o., IČ 056 87 292, se sídlem v Květnici, Čtyřlístková 622, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze 11, V Parku 2308/8, proti žalované IMMO Development, s.r.o., IČ 272 05 754, se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96c, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, o 1.168.662,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 49/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2024, č. j. 19 Co 359/2023-199, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2024, č. j. 19 Co 359/2023-199, se v části výroku I, jíž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. ledna 2023, č. j. 8 C 49/2018-150, potvrzen ve výroku I ve vyhovující částce 39.383 Kč a změněn ve výroku II tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1.129.279,20 Kč, ruší a věc se vrací tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 8 C 49/2018-150, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.386 Kč se specifikovanou smluvní pokutou a částku 108.090 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu zamítl co do požadavku žalobkyně na zaplacení 1.129.279,20 Kč s příslušenstvím a části příslušenství z částky 108.090 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastníků i státu (výroky III, IV a V). Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení řečené sumy z titulu smlouvy o dílo, jíž se žalobkyně (dále též „zhotovitelka“) zavázala provést pro žalovanou dodání a montáž zastínění horní paluby restaurační lodi Marina Ristorante (dále jen „dílo“) za celkovou cenu 6.282.132 Kč. Žalovaná (dále též „objednatelka“) uhradila na cenu díla zálohu 4.400.000 Kč, žalobkyní požadovaný doplatek díla a vícepráce však odmítla uhradit, neboť dílo považuje za do dnešního dne neprovedené pro existenci závažných vad (geometrická nepřesnost, absence voděodolnosti). Obvodní soud zjistil, že dne 10. 1. 2017 uzavřely účastnice předmětnou smlouvu o dílo, dle nabídky mělo dílo poskytnout nejen zastínění, ale rovněž určitou ochranu proti dešti. Soud dále dospěl ke zjištění, že dílo vykazovalo deformaci konstrukce mající za následek zatékání ve střední části pergoly, což posoudil jako vadu díla bránící jeho řádnému užívání. Zmíněné pokřivení bylo způsobeno montáží dřevěné stěny do konstrukce dodané zhotovitelkou prostřednictvím třetí osoby (v průběhu provádění díla si strany ústně dohodly, že místo zasklení budou využity dřevěné panely instalované společností Kovex, smluvily si též snížení ceny díla o částku odpovídající skleněným panelům), jež byla provedena ještě před dokončením díla zhotovitelkou. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně o nesprávném způsobu instalace dřevěných panelů věděla a upozorňovala na něj, nezprostila se tím však odpovědnosti za vady svého díla. Soud aplikoval § 2594 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), uzavřel ovšem, že zhotovitelka se dle uvedeného ustanovení nezachovala, objednatelce proto svědčí práva z vad díla. Jelikož doplatek ceny díla byl vázán na odstranění všech vad i nedodělků a převzetí díla, k nimž doposud nedošlo, není zhotovitelkou žádaná částka splatná. Žalobkyni obvodní soud vyhověl co do ceny dohodnutých víceprací včetně smluvní pokuty. Hodnotu víceprací, s nimiž objednatelka nesouhlasila, nicméně zhotovitelka je přesto provedla, poté soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Rozhodl tedy shora popsaným způsobem. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2024, č. j. 19 Co 359/2023-199, k odvolání žalobkyně i žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I do částky 39.383 Kč potvrdil, zatímco v částce 108.093 Kč jej změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, ve výroku II jej změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1.129.279,20 Kč (výrok I), ve výroku I ohledně smluvní pokuty a příslušenství, ve výroku II ohledně příslušenství, a ve výrocích III, IV i V jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (výrok II). Odvolací soud, považuje soudem prvního stupně provedené dokazovaní za dostatečné a vycházeje z jeho skutkových zjištění, vyjádřil odchylný názor ohledně právního posouzení věci. Dle něj § 2594 o. z. na posuzovanou věc nedopadá, neboť v nynější situaci nebyla naplněna hypotéza normy, že by dílo bylo prováděno s použitím věcí dodaných objednatelkou či podle jejích pokynů. Městský soud usoudil, že zhotovitelka provedla své dílo bez ohledu na pokyny objednatelky řádně, teprve poté, co konstrukci náležitě zhotovila, třetí subjekt povolaný žalovanou do ní provedl zásahy vyvolavší vady díla. Jde tedy o následek přičitatelný žalované, jež danou třetí osobu angažovala, nikoliv však žalobkyni, neboť nejde o výsledek její činnosti. Nadto soud konstatoval, že dodané dílo mělo být dle učiněných skutkových zjištění stínícím systémem, nikoliv zastřešením, voděodolnost tudíž nebyla vlastností dohodnutou stranami smlouvy. Odlišně od soudu prvního stupně naznal, že k předání díla došlo marným uplynutím lhůty k převzetí díla stanovené smlouvou, a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení doplatku ceny díla. Ohledně víceprací městský soud přisvědčil povinnosti k vydání stranami dohodnuté částky, přičemž s odkazem na § 582 odst. 2 o. z. nedal za pravdu žalované, že by navýšení ceny díla o vícepráce nebylo platným jednáním z důvodu nedodržení smluvené písemné formy. Závěry obvodního soudu dále korigoval v tom směru, že na zbývající část hodnoty víceprací úprava bezdůvodného obohacení nedopadá, neboť dle judikatury dovolacího soudu jde o plnění na základě smlouvy, nikoliv bez právního důvodu, nárok žalobkyně proto v této části nelze shledat důvodným. Rozsudek soudu prvního stupně poté odvolací soud v části zrušil a vrátil mu v daném rozsahu věc k dalšímu řízení, jelikož vyvstaly nejasnosti ohledně formulace požadavku žalobkyně na vydání příslušenství pohledávky (zda žádá úrok z prodlení či smluvní pokutu). II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze co do výroku I v jí nevyhovující části (posuzováno podle obsahu podání) brojí žalovaná dovoláním, v němž vznáší otázku, zda zhotovitel díla odpovídá za vady díla v době jeho předání objednateli, pokud byly způsobeny třetí osobou, již označuje za vyřešenou odvolacím soudem v rozporu s judikaturou reprezentovanou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4815/2010, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, a ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 772/2019. Žalovaná má za to, že na daný případ by měl být aplikován § 2594 o. z. a dovozena odpovědnost žalobkyně za vady, neboť jakožto zhotovitelka neupozornila objednatelku na nevhodnou povahu instalovaných dřevěných stěn. Tvrdí též, že dílo není dodnes dokončeno pro závažné vady, jimiž trpí a jež nebyly ze strany zhotovitelky odstraněny. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu ohledně její povinnosti k uhrazení částky za provedené vícepráce, k čemuž odkazuje na ujednání stran v posledním odstavci čl. IV smlouvy o dílo stanovující, že dohodnutá cena je pevná a konečná, přičemž nemůže být navýšena jinak než písemnou dohodou smluvních stran. Jelikož bylo zvýšení ceny v důsledku víceprací smluveno skrz e-mail bez užití zaručeného elektronického podpisu, písemná forma nebyla dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dodržena. Sporuje též konkluzi odvolacího soudu, že nedostatek formy daného právního jednání zhojilo již uskutečněné plnění dle § 582 odst. 2 o. z., k čemuž zdůrazňuje, že bylo plněno toliko ze strany žalobkyně, nikoliv však žalované. 4. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku I a věc mu vrátil ve jmenovaném rozsahu k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 6. Při rozhodov