28 Cdo 382/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 382/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2012 Spisová značka:28 Cdo 382/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.382.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 382/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně M. S., bytem v H., zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, IČ 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a zadostiučinění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 82/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2010, č. j. 68 Co 267/2010-69, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 29. 4. 2008 u Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně domáhala se žalobkyně na žalobci uložení povinnosti uhradit částku 11.007.457,- Kč z titulu náhrady škody a částku 1.500.000,- Kč jako odškodnění nemajetkové újmy. Podle žalobkyně oba nároky jí vznikly v důsledku nesprávného úředního postupu Policie ČR při prověřování jejího trestního oznámení ohledně (tvrzené) trestné činnosti W. K., státního příslušníka SRN, obchodního partnera žalobkyně. Nesprávný úřední postup spatřuje žalobkyně v existenci průtahů v řízení, v němž bylo prověřováno její oznámení, takže její pohledávky za dlužníkem se staly nedobytnými a žalobkyně ztratila možnost je uplatnit. Pokud jde o částku 1.500.000,- Kč, pak žalobkyně tento nárok dovozuje s únikem informací od orgánů činných v trestním řízení do deníku BLESK, v němž byly o žalobkyni v roce 2003 zveřejněny informace o tom, že se kvůli podvodnému jednání W. K. topí v dluzích, což zavdalo rozpoutání „vlny teroru“ ze strany věřitelů žalobkyně „formou exekucí a soudů.“ Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že k nároku na náhradu škody žalovaná uvedla, že je bez dalšího vyloučena existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzeným vznikem škody, neboť žalobkyni nic nebránilo domáhat se tvrzených nároků na náhradu škody vůči W. K. občanskoprávní cestou. Samotné rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci nelze za nesprávný úřední postup považovat, toto rozhodnutí může být posuzováno pouze z hlediska zákonnosti. Soud prvního stupně posoudil věc podle ustanovení § 36 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), který nabyl účinnosti dne 15. 5. 1998. Případný vznik škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem nemohl předcházet dni podání trestního oznámení žalobkyní, které bylo podáno dne 5. 3. 2001. Soud prvního stupně dovodil splnění podmínky předběžného projednání nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ustanovením § 14 zákona. Tento nárok byl sice uplatněn pouze co do částky 9.894.356 Kč, avšak s přihlédnutím k negativnímu stanovisku žalované k žalobě jako celku nebránilo soudu nic v meritorním projednání věci. Soud prvního stupně poté dospěl k závěru, že v dané věci absentuje jeden z předpokladů uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu shora citovaného zákona, a to příčinná souvislost mezi probíhajícím šetřením o oznámení žalobkyně a vznikem škody, kterou mohla tato uplatnit samostatnou žalobou v občanskoprávním řízení. Pokud tak neučinila, ač jí platná právní úprava tuto možnost nezakazovala, nemůže nyní tvrdit vznik škody z toho důvodu, že by orgány činné v trestním řízení šetřily její oznámení po delší (podle žalobkyně neúměrně dlouhou) dobu. Podpůrně soud prvního stupně poukázal na okolnost, že odpovědnostním titulem v dané věci nemůže být ani rozhodnutí o odložení věci trestného činu podvodu, jehož se měl ke škodě mj. žalobkyně W. K. dopustit. V tomto směru soud prvního stupně vycházel z toho, že stížnost žalobkyně proti shora uvedenému rozhodnutí byla zamítnuta usnesením OSZ v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2003. Nebyla proto prokázána existence nezákonného rozhodnutí, z něhož by žalobkyni mohl svědčit nárok na náhradu škody. Konečně k nároku na odškodnění nemajetkové újmy poukázal soud prvního stupně na důsledky plynoucí z přijetí zákona č. 160/2006 (účinného od 27. 4. 2006) a dodal, že žalobkyni zůstala zachována možnost ochrany podle § 11 a násl. o. z. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 9. 2010, č. j. 68 Co 267/2010-69, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 11.007.457,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení. Současně ve výroku II. zrušil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 1.500.000,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení o tomto nároku a věc v tomto rozsahu postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu prvního stupně Odvolací soud převzal skutková zjištění i právní posouzení věci soudem prvního stupně. Ztotožnil se s tím, že nelze dovozovat nesprávný úřední postup (jako jednu z podmínek odpovědnosti státu) v situaci, kdy řízení o trestním oznámení žalobkyně skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o jeho odložení. Tento závěr je v souladu s ustanovením § 1, § 4 a § 18 zákona č. 82/1998 Sb. i judikaturou Nejvyššího soudu, rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 633/2004 a 25 Cdo 3029/2005, podle níž nesprávný úřední postup nepředstavují ani případná pochybení a nedostatky v řízení předcházejícím rozhodnutí o odložení věci. Pokud orgán činný v trestním řízení shromažďuje důkazy pro své rozhodnutí, hodnotí skutečnosti a právně je posuzuje, jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí. Případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se projeví v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle ustanovení § 7, § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Vyslovil, že podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V dané věci však rozhodnutí Policie ČR Okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování Hradec Králové ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. ORHK-383/HK-2033 o odložení trestního stíhání nebylo zrušeno, naopak stížnost podaná žalobkyní byla usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 1Zt 505/2003 jako nedůvodná zamítnuta. Uzavřel, že nebyl tak splněn první předpoklad odpovědnosti za škody, kterým je existence nezákonného rozhodnutí. Pokud jde o námitku žalobkyně, že nečinností orgánů v trestním řízení byla zbavena možnosti připojit se svým nárokem na náhradu škody vůči W. K., pak je zřejmé, že jakýkoliv průběh řízení o trestním oznámení nebrání poškozenému, aby uplatnil vůči škůdci své nároky v řízení před soudem v občanskoprávním řízení (srov. Rozhodnutí nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3029/2005.). Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 1.500.000,- Kč vzniklou pro neoprávněný únik informací o své osobě do tisku, dovolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na požadované odškodnění tvrzené újmy nelze vztáhnout zákon č. 82/1998 Sb., neboť ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., které právo na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem zakotvuje, bylo do zákona vloženo až s účinností od 27. 4. 2006 zákonem č. 160/2006 Sb. Podle odvolacího soudu žalobkyně požaduje odškodnění nemajetkové újmy nikoliv z titulu nesprávného úředního postupu, který spočívá v nepřiměřené délce řízení, ale pro neoprávněný únik informací o své osobě do tisku. Proto nelze postupovat podle článku II. přechodného ustanovení zákona č. 160/2006 Sb. Odvolací soud převzal závěr soudu prvního stupně, že takový nárok na náhradu nemajetkové újmy by bylo možno odškodnit podle ustanovení § 11 odst. 1 a § 13 odst. 1 a násl. o. z. Nepřisvědčil však závěru soudu prvního stupně, že z tohoto důvodu bylo na mstě žalobu o zaplacení částky 1.500.000,- Kč,