28 Cdo 546/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 546/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 11. 2025 Spisová značka:28 Cdo 546/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.546.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 713 odst. 1 o. z. § 2991 o. z. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 546/2025-382 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně L. R., zastoupené Mgr. Janem Vrtálkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 583/2, proti žalované N.Z.nami s.r.o., IČ 067 08 439, se sídlem v Ohrobci, Ořechová 309, zastoupené JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, o 222.857 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 36 C 46/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2024, č. j. 103 Co 31/2024-359, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 36 C 46/2023-253, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 111.428,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Z poloviny tak vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně domáhala shora uvedené částky představující bezdůvodné obohacení za nadužívání spoluvlastnického podílu žalovanou na nemovitosti (domě č. p. XY, nacházejícím se na pozemku parc. č. XY v obci XY – dále jen „dům č. p. XY“), již dle záznamu v katastru nemovitostí spoluvlastní žalobkyně a žalovaná, každá s podílem o velikosti ideální ½. Na základě provedeného dokazování okresní soud dospěl k závěru, že dům nemá shodný vlastnický režim s pozemkem pod ním, pročež vzdor údaji v katastru nemovitostí není jeho součástí (§ 3054 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“). Dům č. p. XY byl vystavěn za trvání manželství žalobkyně a J. R. a spoluvlastnický podíl na něm evidovaný jako majetek žalobkyně je součástí nevypořádaného společného jmění manželů. Žalovaná svůj spoluvlastnický podíl na úkor žalobkyně nadužívala dle skutkových zjištění soudu tím, že v období od 25. 2. 2022 do 31. 1. 2023 umožnila pěti státním příslušníkům Ukrajiny užívání domu č. p. XY. Okresní soud uzavřel, že ve sporu aktivně věcně legitimované žalobkyni v zásadě svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětu jejího vlastnictví bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o. z. Dohodu původních spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí, jíž se žalovaná dovolávala, považoval za zaniklou v důsledku prodeje spoluvlastnického podílu bývalého manžela žalobkyně J. R. v exekuční dražbě právní předchůdkyni žalované. Žalované tudíž nesvědčí žádný právní titul k neomezenému nakládání s domem č. p. XY. Výši bezdůvodného obohacení okresní soud stanovil na základě podkladů předložených žalobkyní. S ohledem na specifické okolnosti sporu (dům byl přenechán osobám prchajícím před válkou, žalobkyně dům dlouhodobě neužívala a bydlení měla zajištěno jinde) přistoupil soud k aplikaci § 2 odst. 3 o. z. a s využitím korektivu dobrých mravů žalobkyni nepřiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětu jejího vlastnictví po dobu 6 měsíců, jež považoval za přiměřenou k tomu, aby si uživatelé domu našli jiné bydlení, popřípadě bylo dosaženo dohody spoluvlastníků o užívání domu. Odmítaje námitku započtení ze strany žalované pro nezpůsobilost pohledávky, žalobě z poloviny vyhověl. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 103 Co 31/2024-359, k odvolání obou účastnic rozhodnutí okresního soudu ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl i v částce 111.428,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve výroku II je potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV). Odvolací soud zrekapituloval skutková zjištění okresního soudu, jimž přisvědčil. Připomněl, že obecně platí, že užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, aniž by mu k tomu svědčil řádný právní titul (například dohoda spoluvlastníků, soudní rozhodnutí), jde o protiprávní užití cizí hodnoty a z užívání vyloučenému spoluvlastníku vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. V nyní souzené kauze však nelze odhlížet od skutečností zjištěných správně již soudem prvního stupně, že předmětný dům č. p. 303 byl postaven za trvání manželství žalobkyně a Ing. Jiřího Rezka, přičemž se jako samostatná nemovitá věc stal součástí jejich společného jmění manželů. Jeden ze spoluvlastnických podílů o velikosti ideální ½ byl předmětem exekuční dražby a následně se stal majetkem žalované, zatímco druhý (totožného rozsahu) zůstal ve společném jmění manželů a je předmětem jeho vypořádání. Ohledně druhého jmenovaného spoluvlastnického podílu shledal krajský soud rozhodnou dohodu, již žalobkyně se svým bývalým manželem uzavřela dne 15. 2. 2016 a jejímž obsahem bylo mimo jiné ujednání o správě společné věci mezi manželi ve smyslu § 713 odst. 1 o. z. (dále též jen „dohoda z roku 2016“). Podle něho žalobkyně výlučně užívala dům č. p. XY, zatímco její bývalý manžel dům č. p. XY. Platí-li i nadále řečená dohoda a J. R., jemuž dle ní svědčí právo ke správě společné věci – podílu na domu č. p. XY, s ubytováním třetích osob souhlasil, není žalobkyně k podání žaloby aktivně věcně legitimovaná. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3569/2020, uzavřel, že umožní-li jeden z manželů užívání věci ve společném jmění manželů třetí osobě, není opomenutý manžel oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení třetí osobou. Pro uvedené shledal žalobu neopodstatněnou v celém rozsahu. 3. Rozsudek krajského soudu napadá dovoláním žalobkyně, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro rozpor s konkrétně jmenovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že by dohoda z roku 2016 sjednaná mezi ní a jejím bývalým manželem představovala dohodu o správě společné věci mezi manželi ve smyslu § 713 odst. 1 o. z., eventuálně dohodu o nakládání se společnou věcí podílových spoluvlastníků. Odvolací soud dle ní daný projev vůle nesprávně (v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2126/2018) vyložil. I pro případ, že by kdy taková dohoda byla sjednána, namítá, že by nutně v důsledku změny poměrů spočívající v odlišném okruhu spoluvlastníků zanikla (žalovaná je již v pořadí druhým novým subjektem daného spoluvlastnického vztahu, přičemž její právní předchůdkyně svůj podíl nabyla originárně ve veřejné dražbě). V souvislosti s řečeným odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4347/2007 a sp. zn. 22 Cdo 277/2005. Spoluvlastníkem domu č. p. XY již není bývalý manžel žalobkyně, tudíž není namístě ze zmíněné dohody dovozovat jakékoliv konsekvence. Nadto se nemůže jednat o běžnou správu věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3286/2020). Z opatrnosti dovolatelka namítá relativní neplatnost jakéhokoliv právního jednání J. R. poskytujícího dům č. p. XY do užívání třetím osobám. Má za to, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu o absenci její aktivní věcné legitimace ve sporu, domáhá-li se ochrany vůči třetí osobě (žalované) za neoprávněné užívání věci v bezpodílovém spoluvlastnictví ve prospěch doposud nevypořádaného společného jmění manželů. K podání takové žaloby je ve smyslu citované judikatury dovolacího soudu oprávněn každý z manželů. Judikaturu odkazovanou odvolacím soudem považuje za nepřípadnou a její závěry za neaplikovatelné na danou kauzu. Dodává, že přinejmenším ve vztahu k užívání pozemku, na němž se předmětný dům nachází, je k podání žaloby legitimována. 4. K argumentaci odvolacího soudu vyslovené „nad rámec“ v bodech 37 a 38 odůvodnění jeho rozhodnutí uvádí, že i v případě, že by dříve existovala dohoda o užívání domu mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem, pozbyla by tato svých účinků originárním nabytím spoluvlastnického podílu právní předchůdkyní žalované (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 850/2005). Z důvodů potvrzení zamítavé části rozsudku okresního soudu odvolacím soudem brojí konečně též proti moderaci jí uplatněného práva ze strany soudu prvního stupně. Rozporuje samu aplikaci korektivu dobrých mravů v nynějš