28 Cdo 828/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 828/2008 citace  Název judikátu:*Pracovní náplň, autorský zákon, vytvoření díla.* Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 10. 2008 Spisová značka:28 Cdo 828/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.828.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 213 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 213 odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb. § 558 odst. 4 předpisu č. 513/1991Sb. § 17 odst. 1 předpisu č. 35/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 828/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. J. U., zastoupené advokátem, proti žalované P., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 1,425.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 150/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23.8.2007, č.j. 3 Co 76/2006-230, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.8.2007, č.j. 3 Co 76/2006-230, se v části výroku I., jíž byla žalovaná uznána povinnou zaplatit částku 575.000,- Kč, a ve výrocích II., III. a IV. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobkyně se domáhala žalobou, v průběhu řízení upravovanou, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku 1,425.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout v období od 1.9.2001 do 1.6.2006 užíváním autorského díla žalobkyně – grafického návrhu obalu nápojů „S.“, „S. F.“, S. L.“, „S. J.“ a „S. T.“ (dále jen „dílo“), aniž by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena licenční smlouva. Žalobkyně tvrdila, že dílo vytvořila na podzim roku 1994 jako zaměstnankyně společnosti R.T.V. G. s.r.o., a to na zakázku, kterou uvedená společnost obdržela od žalované. V pracovní smlouvě nebylo uvedeno nic o žalobkyní vytvořených dílech a žalobkyně nikdy nedala souhlas s jejich užitím, za svou práci dostávala pouze běžný plat. Žalovaná namítala, že žalobkyně není autorkou díla, a i kdyby jí byla, dopadal by na ni režim tzv. zaměstnaneckého díla ve smyslu § 17 odst. 1 autorského zákona č. 35/1965 Sb., ve znění platném v době vytvoření díla, podle něhož zaměstnavatel může užívat k plnění úkolů náležejících do předmětu jeho činnosti díla vědeckého nebo uměleckého vytvořeného jeho zaměstnancem ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru bez dalšího autorova svolení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.6.2006, č.j. 6 C 150/2003-187, žalobu zamítl. Za nesporné považoval, že žalovaná objednala v roce 1994 u společnosti R.T.V. P. s.r.o., později přejmenované na R.T.V. G. s.r.o., tvorbu obalu nápoje „S.“ a jeho modifikací. Žalobkyně byla v uvedené době ve společnosti R.T.V. G. s.r.o. zaměstnána jako grafička a pobírala mzdu. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně je autorkou díla a že u svého zaměstnavatele žádné nároky z předmětného díla neuplatnila. Po té dospěl k závěru, že s přihlédnutím k výše cit. ustanovení § 17 autorského zákona č. 35/1965 Sb. žalovaná užívá dílo oprávněně, neboť dílo bylo vytvořeno jako dílo zaměstnanecké, když již ze zadání zakázky žalovanou plynulo, že účelem díla je jeho užívání žalovanou, což muselo být jasné rovněž žalobkyni jako grafičce reklamní firmy. Navíc soud prvního stupně dovodil omisivní souhlas žalobkyně s užitím díla žalovanou, a to ze skutečnosti, že žalobkyně se tvrzených nároků začala domáhat až v roce 2002, ačkoli dílo vytvořila již v roce 1994. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23.8.2007, č.j. 3 Co 76/2006-230, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 575.000,- Kč, ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že omisivní souhlas žalobkyně s užitím díla nemohl být dán, neboť smlouva o šíření díla podle § 22 zákona č. 35/1965 Sb. musela mít písemnou formu a obsahovat stanovené náležitosti. Navíc z důkazů provedených soudem prvního stupně nelze dovodit, že by byla uzavřena smlouva mezi zaměstnavatelem žalobkyně a žalovanou, neboť svědci se vyjadřovali pouze o smlouvě se společností „R.T.V.“, nikoli R.T.V. G. s.r.o., a rovněž faktury založené ve spise jsou vystaveny na společnost R.T.V. G. s.r.o. Skutečnost, že se žalobkyně začala svých nároků domáhat až v roce 2002, považoval odvolací soud za nerozhodnou. Uzavřel, že právní důvod užívání díla žalovanou nebyl prokázán, a proto má žalobkyně ve smyslu § 40 odst. 3 autorského zákona č. 121/2000 Sb. právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny za poskytnutí licence v rozhodné době. Výši nároku určil volnou úvahou podle § 136 o.s.ř. B. Dovolání Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a proti výroku o nákladech řízení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Namítala, že odvolací soud dospěl ke skutkovým zjištěním, která nemají oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř.), neboť v předchozím řízení považovali jak soud prvního stupně, tak oba účastníci za nesporné, že smluvní vztah mezi zaměstnavatelem žalobkyně a žalovanou existoval, byť vzhledem k časovému odstupu více než deseti let nebylo možno dohledat příslušné doklady. Navíc vyslechnutí svědci se shodli, že mezi oběma společnostmi byl dlouhodobý obchodní vztah a že smlouva o zpracování návrhu obalu nápoje „S.“ mohla být uzavřena i ústně. Společnosti R.T.V. G. s.r.o. a R.T.V. G. s.r.o. patřily týmž vlastníkům a podle shodných výpovědí svědků se běžně stávalo, že si zakázky předávaly a navzájem vyúčtovávaly, takže je možné, že původní zakázka R.T.V. G. s.r.o. byla fakturována žalované společností R.T.V. G. s.r.o. nebo naopak, jestliže měl odvolací soud za to, že z důkazů provedených soudem prvního stupně (zejm. z výslechů svědků) lze dospět k odlišným skutkovým závěrům, než ke kterým dospěl soud prvního stupně, měl uvedené důkazy zopakovat (srov. § 213 odst. 2 o.s.ř.). Pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Ostatně vzhledem k tomu, že otázka vztahu mezi žalovanou a zaměstnavatelem žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně považována za nespornou, nebyli k ní svědci ani vyslýcháni, smlouvu mezi zaměstnavatelem žalobkyně a žalovanou jako podnikatelskými subjekty je třeba považovat za smlouvu o dílo podle § 536 obchodního zákoníku, kde dílem je předmět práva duševního vlastnictví.V takovém případě ustanovení § 558 obch. zák. opravňuje objednatele použít dílo k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, a jedná se proto o zákonnou licenci, přičemž k uzavření smlouvy o dílo není potřeba písemná forma. Protože předmětné dílo bylo dílem zaměstnaneckým, nepotřebovala společnost R.T.V. G. s.r.o. k jeho užití souhlas žalobkyně, a vzhledem k tomu, že předmětem její činnosti byla tvorba reklamních materiálů na zakázku, vztahovala se zákonná licence podle § 17 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb. rovněž na užívání díla zákazníky uvedené společnosti. Žalobkyně ani sama nemohla dát žalované souhlas k užití díla, neboť podle § 17 odst. 3 cit. zákona může zaměstnanec udělit svolení k vydání nebo jinému uveřejnění díla jen se souhlasem zaměstnavatele. Pokud odvolací soud nevzal cit. ustanovení v úvahu, věc nesprávně právně posoudil (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), odvolací soud určil výši bezdůvodného obohacení nesprávně, když odhadl výši odměny na 50.000,- Kč ročně, ačkoli běžnou praxí v podobných případech je pouze jednorázová odměna. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. C. Přípustnost Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v jakém byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a proto je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. D. Důvodnost Dovolání je důvodné. Ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Odvolací soud dospěl v napadeném rozsudku ke skutkovému závěru, podle něhož „nic z důkazů, provedených před soudem prvního stupně, nesvědčí ani o tom, že by byla uzavřena smlouva mezi zaměstnavatelem žalobkyně a žalovanou, neboť pokud o smlouvě některý ze svědků vypovídal, neuváděl blíže její obsah, ale především vypovídal o smlouvě uzavřené se společností „R.T.V.“, nikoliv se společností R.T.V. P. s.r.o., či se společností R.T.V. G. s.r.o., tedy se zaměstnavatelem žalobkyně.“ Přitom soud prvního stupně považoval za nesporné a vyšel proto ze skutkového zjištění, že „obal nápoje S. […] byl objednán u R.T.V. P. s.