28 Cdo 843/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 843/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:28 Cdo 843/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.843.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Nájem Spoluvlastnictví Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 1128 o. z. § 2221 o. z. § 237 o. s. ř. § 218 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 843/2025-340 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. L., zastoupeného JUDr. Ondřejem Kramperou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované J. S., zastoupené Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, o 238.833 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 147/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 2024, č. j. 64 Co 299/2024-276, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 2024, č. j. 64 Co 299/2024-276, se ve výrocích I, III, IV a V ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 16 C 147/2021-220, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 238.833 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu ohledně 62.637 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) i státu (výroky IV a V). Z většiny tak vyhověl žádání žalobce, jenž se jakožto spoluvlastník pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba – řadový dům č. p. XY, v k. ú. XY, obci XY, po žalované (druhé spoluvlastnici, oba s podílem o velikosti ½) domáhal vydání bezdůvodného obohacení získaného nadužíváním jejího spoluvlastnického podílu. V předmětném domě se nachází nebytový prostor a dva byty o dispozicích 1+1 a 3+1 užívané v žalovaném období od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2021 výlučně žalovanou i skrze pronájem třetím osobám. Okresní soud konstatoval, že v řízení nebyla prokázána žalovanou tvrzená dohoda spoluvlastníků, na jejímž základě by byla oprávněna užívat dotčenou nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, pročež je povinna vydat žalobci to, oč se bezdůvodně obohatila užíváním společné věci bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Výši získaného bezdůvodného obohacení určil okresní soud na základě znaleckého posudku Ing. Rödlové stanovícího v místě a čase obvyklé nájemné, poníživ je o jednu polovinu s ohledem na velikost spoluvlastnických podílů. V příslušné části tak žalobě vyhověl, ve zbytku ji pro nedůvodnost zamítl.1. 2. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 3. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 4. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Dovolání v rozsahu, jímž napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku II není přípustným. 7. Předně je dovolání žalované třeba považovat za dílem subjektivně nepřípustné, napadá-li jím rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku II, jímž krajský soud zamítl žalobu do 84.093 Kč s příslušenstvím. Zmíněným žalované nevznikla žádná procesní újma, kterou by Nejvyšší soud mohl napravit změnou, případně zrušením naříkaného rozhodnutí, pročež muselo být dovolání v této části podle § 243c odst. 3, věty první, a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4545/2018, či jeho rozsudek ze dne 5. 4. 2017, č. j. 28 Cdo 2445/2016). 8. Ke klíčovým otázkám aktuální kauzy sluší se zprvu připomenout, že judikatura Nejvyššího soudu v případě nadužívání spoluvlastnického podílu rozlišuje mezi nároky (z užívání) vyloučeného spoluvlastníka v případě nadužívání věci bez právního důvodu (ty odpovídají právu na vydání bezdůvodného obohacení) a nároky spoluvlastníka za situace, v níž je v užívání společné věci omezen dohodou spoluvlastníků, respektive jiným právem aprobovaným titulem (rozhodnutím soudu, většinovým rozhodnutím spoluvlastníků). Naznačené vysvětlil Nejvyšší soud zejména v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, publikovaném pod č. 17/2013 Sb. rozh. obč. Z něj se podává, že je-li spoluvlastník z užívání společné věci vyloučen rozhodnutím spoluvlastníků (dohodou či většinovým rozhodnutím) nebo soudu, jde o omezení práva dovolené zákonem (dříve dle § 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“, dnes podle § 1128 o. z.), za něž z užívání zcela, popřípadě z části vyloučenému spoluvlastníkovi náleží (nedohodl-li se s ostatními spoluvlastníky jinak) náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Spoluvlastník užívající věc nad rámec svého podílu v tomto případě totiž neužívá věc bez právního důvodu, a proto jejím užíváním nemůže získat bezdůvodné obohacení; žádná skutková podstata uvedená v § 2991 a násl. o. z. na tento případ nedopadá. Odlišnou je situace, užívá-li spoluvlastník věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu. Takto dosažený majetkový prospěch považuje judikatura tradičně za obohacení získané bez právního důvodu (k tomu viz především shora citovaný rozsudek sp. zn. 31 Cdo 503/2011, dále též jen „R 17/2013“, a z na něj navazující judikatury například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3762/2011, či ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2790/2019).1. 2. Ze zmiňovaného rozhodnutí (R 17/2013) plyne ovšem i opačný závěr a sice, pokud spoluvlastník neužívá společnou věc v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, aniž by mu v tom kterýkoliv ze spoluvlastníků bránil a zároveň druhý spoluvlastník nenadužívá svůj spoluvlastnický podíl, nebo pokud spoluvlastník se svým omezením vysloví souhlas a zároveň souhlasí s užíváním společné věci jiným spoluvlastníkem bez náhrady, nárok na kompenzaci za neužívání mu nevzniká (k tomu dále kupříkladu rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3983/2015 – jmenovaný též dovolatelkou, a ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 725/2008). 3. Vzhledem k určujícím otázkám posuzovaným odvolacím soudem a k předestřené argumentaci dovolatelky jeví se potřebným zabývat se na začátek problematikou existence dohody spoluvlastníků o užívání věci. Z judikatury se podává, že dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí (v režimu nyní účinného občanského zákoníku pak o správě společné věci; srov. § 1128 o. z.) je bezformálním právním úkonem a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci. Může být uzavřena také ústně nebo konkludentně. Podíloví spoluvlastníci ji mohou sjednat na dobu určitou nebo neurčitou, přičemž jsou svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možné důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí, respektive o její správě (srovnej především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4347/2007). Byť není stanoven explicitní výčet situací, jež lze za podstatnou změnu poměrů označit, Nejvyšší soud judikuje, že jsou jimi nové v době uzavírání dohody neexistující skutečnosti, pro něž původní dohoda nemůže obstát (k tomu srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4201/2017, z něhož se rovněž podává použitelnost dřívější judikatury v režimu o. z., dále též materiál: Z rozboru a zhodnotenia rozhodovacej činnosti súdov na Slovensku vo veciach podielového spoluvlastníctva a stanoviska občianskoprávneho kolégia