28 Cdo 945/2012 – Nejvyšší soud

28 Cdo 945/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1. V. R., a 2. Mgr. A. R., zastoupených JUDr. Renatou Volnou, advokátkou, 602 00 Brno, Pellicova 25, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 10. 11. 2011, sp. zn. 38 Co 317/2011, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 3/92-433 (žalobkyně J. T., zastoupené JUDr. Petrem Cembisem, advokátem, 600 00 Brno, Ponávka 2, proti žalovaným Václavu Ráblovi a Mgr. Aleně Ráblové, zastoupeným JUDr. Renatou Volnou, advokátkou, 602 00 Brno. Pellicova 25, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), t a k t o : I. Dovolání dovolatelů se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 3/92, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 19. 5. 2011, č. j. 31 C 3/92-433. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovaným uloženo uzavřít se žalobkyní do 15 dnů od právní moci rozsudku dohodu o vydání věci (podle § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.), a to žalovaná A. R. spoluvlastnického podílu (1/2) domu č. p. v katastrálním území B. (část obce B.) a pozemků parc. č. 1589, 1591 a 1592/1 v katastrálním území B. (zapsaných na listu vlastnictví č. 961 pro uvedené katastrální území u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj – katastrální pracoviště Brno) a také oba žalovaní V. R. a A. R. spoluvlastnický podíl (1/2) domu č. p. v katastrálním území B. (část obce B.) a pozemků parc. č. 1589, parc. č. 1591 a parc. č. 1592/1 v katastrálním území B. (část obce B.). Žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení 32.214 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo rovněž rozhodnuto, že státu se náhrada placených nákladů tohoto řízení nepřiznává. O odvolání žalovaných proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 10. 11. 2011, sp. zn. 38 Co 317/2011. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Městského soudu v Brně z 19. 5. 2011, č. j. 31 C 3/92-433, změněn tak, že žalovaní jsou povinni uzavřít do tří dnů od právní moci rozsudku se žalobkyní dohodou o vydání nemovitostí (podle § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.), a to žalovaná A. R. spoluvlastnického podílu (1/3) domu č. p. v katastrálním území B. (zapsaných na listu vlastnictví č. 961 pro uvedené katastrální území) a pozemků parc. č. 1589, parc. č. 1591 a parc. č. 1592/1 v katastrálním území B. a také oba žalovaní V. R. a A. R. spoluvlastnického podílu (1/3) domu č. p. v katastrálním území B. a pozemků parc. č. 1589, parc. č. 1591 a parc. č. 1592/1 v katastrálním území B. (zapsaných na listu vlastnictví 961 pro uvedené katastrální území u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj – katastrální pracoviště Brno). Byla však zamítnuta žaloba žalobkyně, pokud se domáhala, aby bylo žalovaným uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí, a to žalované A. R. ideální šestiny (1/6) v žalobě žalobkyně uvedených nemovitostí a oběma žalovaným Václavu R. a A. R. pak ideální šestiny uvedených nemovitostí v katastrálním území B. Dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu byl pak potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady placených nákladů tohoto řízení státem. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradu těchto nákladů 14.178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je částečně důvodné. Odvolací soud s poukazem na výsledky zjištění učiněných v tomto soudním řízení byl toho názoru, že žalobkyně je v tomto sporu oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, když odstupní a darovací smlouvou ze 16. 4. 1948 nabyla původní pozemek parc č. 1087 (o výměře 2.959 m²) v katastrálním území K., který však byl vyvlastněn výměrem bývalého Okresního národního výboru Brno z 19. 9. 1951, zn. XI-462-3/9-1951, a to včetně rozestavěného rodinného domu se suterénem; k vyvlastnění došlo podle § 20 odst. 1 zákona č. 280/1949 Sb. (ve spojení s ustanovením § 40 a násl. vládního nařízení č. 93/1950 Sb.) a to pro Bytový podnik města Brno. Odvolací soud byl toho názoru, že se vyvlastnění týkalo i stavby, která měla charakter rodinného domku, přičemž šlo o volně stojící rodinný domek se suterénem, v němž byly zřízeny dvě kancelářské místnosti, sklep a prádelna. Měl proto odvolací soud za to, že je v tomto případě dán restituční důvod na straně žalobkyně podle § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.; nebyl tu však dán restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm. j) zákona č. 87/1991 Sb., neboť žalobkyni byla vyplacena stanovená náhrada (v částce 491.000 Kč před peněžní reformou z roku 1953), takže tu nešlo o vyvlastnění bez vyplacení náhrady. Odvolací soud měl rovněž za to, že oba žalovaní jsou povinnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona ač. 87/1991 Sb., když nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, získali rodiče žalované A. R. od státu smlouvou, která byla uzavřena bez tehdy potřebného souhlasu nadřízeného správního orgánu (podle dříve platného předpisu o správě národního majetku), a ti je pak kupní smlouvou z 20. 3. 1984 převedli co do jedné ideální poloviny na A. R. (svou dceru) a na V. R. (svého zetě) a darovací smlouvou z 19. 5. 1988 rovněž z jedné ideální poloviny jen na A. R. Na podkladě výsledků zjištění učiněného v tomto soudním řízení však odvolací soud dospěl (na rozdíl od soudu prvního stupně) k závěru, že v rozsahu jedné ideální třetiny ve vztahu k celku nejsou žalovaní A. R. a V. R. povinnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., když tuto ideální třetinu právní předchůdci žalovaných nenabyli od státu, nýbrž od fyzické osoby – A. V.; v tomto smyslu neshledal tedy odvolací soud žalobní návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalovaným uzavřít dohodu o vydání nemovitostí i co do tohoto spoluvlastnického podílu. Odvolací soud pokládal rovněž za doloženo, že žalobkyně vyzvala oba žalované v zákonné lhůtě k vydání nemovitostí, o něž jde v tomto řízení podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud se zabýval také otázkou, zda rodinný dům č. p. stojící na pozemku parc. č. 1589 v katastrálním území B., ztratil či neztratil zásadní přestavbou svůj původní stavebně technický charakter ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.; na základě znaleckého posudku znalce Ing. Stanislava Buchty dospěl odvolací soud k závěru, že „v době po převzetí uvedené stavební nemovitosti tu nedošlo ke ztrátě původního stavebně technického charakteru nemovitosti“, neboť tu nedošlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Z uvedených důvodů tedy odvolací soud změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu rozsudek soudu prvního stupně, a to tak, že vyhověl požadavku žalobkyně na uložení povinnosti žalovaných k uzavření dohody o vydání nemovitostí v rozsahu 2/3 těchto nemovitostí (ve vztahu k celku) a ohledně zbývající jedné ideální třetiny těchto nemovitostí žalobu žalobkyně zamítl. Věcně správným byl odvolacím soudem shledán výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně nepřiznání náhrady nákladů řízení placených v tomto řízení ze státních prostředků, když u žalobkyně i u žalovaných jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 16. 12. 2011 doručen advokátce, která žalované v řízení zastupovala, a dovolání ze strany těchto dovolatelů bylo podáno u soudu prvního stupně dne 21. 12. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 10. 12. 2011 (sp. zn. 38 Co 317/2011 Krajského soudu v Brně) i rozsudek soudu prvního stupně z 19. 5. 2011, č. j. 31 C 3/92-433 Městského soudu v Brně, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ohledně povinnosti žalovaných vydat žalobkyni 2/3 předmětných nemovitostí a ohledně povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení. Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, neboť v této právní věci soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější dva zamítací rozsudky zrušil. Jako dovolací důvody dovolatelé uplatňovali jedna