29 Cdo 1177/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1177/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2013 Spisová značka:29 Cdo 1177/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1177.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 266 obch. zák. § 35 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1177/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně J. Č., zastoupené Mgr. Markétou Kellerovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Černíkova 2986/14, PSČ 612 00, proti žalovanému JUDr. J. S., jako správci konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s., identifikační číslo osoby 60917601, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Chrustenicích 208, PSČ 267 12, za účasti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, identifikační číslo osoby 26715287, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 70/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2010, č. j. 15 Cmo 127/2008-276, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2010, č. j. 15 Cmo 127/2008-276, se v měnícím výroku ve věci samé a dále ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 16. ledna 2008, č. j. 40 Cm 70/2005–103, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení 33 zaknihovaných akcií společnosti Médeia Bohemia, a. s., ISIN 770990000810 (dále též jen „sporné akcie“) z konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s. (dále jen „úpadkyně“). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Právní předchůdce žalobkyně (Ing. J. Č.) a pozdější úpadkyně uzavřeli komisionářskou smlouvu, jíž se pozdější úpadkyně zavázala vlastním jménem na účet zákazníka obchodovat s jeho cennými papíry v rozsahu a za podmínek stanovených smlouvou a všeobecnými smluvními podmínkami pozdější úpadkyně. 2) Na majetek úpadkyně byl (usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. března 2002, sp. zn. 46 K 6/2002) prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven žalovaný. 3) Ve výpisu z „účtu“ Ing. J. Č., vedeného úpadkyní podle komisionářské smlouvy, je ke dni prohlášení konkursu uvedeno, že na „účtu zákazníka“ jsou sporné akcie. 4) Sporné akcie žalovaný pojal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že sporné akcie „byly nakoupeny úpadkyní na vlastní účet z finančních prostředků svěřených žalobkyní.“ Ač k tomu byla podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, povinna, nedala úpadkyně příkaz Středisku cenných papírů k registraci převodu sporných akcií ve prospěch účtu žalobkyně. K převodu vlastnického práva ke sporným akciím nedošlo ani „převedením akcií na tzv. vnitřní účet komitenta“, a jejich majitelem je, s ohledem na ustanovení § 58 odst. 7 zákona o cenných papírech, úpadkyně. K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. června 2010, č. j. 15 Cmo 127/2008-276, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně vyloučil 18 kusů akcií Médea Bohemia, a. s., ISIN 770990000810; ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek ze dne 26. června 2008, č. j. 15 Cmo 127/2008-164 (jímž odvolací soud změnil k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka rozsudek soudu prvního stupně tak, že sporné akcie vyloučil z konkursní podstaty úpadkyně), zrušil k dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 5053/2008. Nejvyšší soud v označeném rozhodnutí vytkl odvolacímu soudu, že bez dalšího vyšel z toho, že úpadkyně nabyla sporné akcie na účet Ing. J. Č., aniž přihlédl k ujednání komisionářské smlouvy, podle něhož komitent „souhlasí, aby peněžní prostředky svěřené komisionáři byly využity též k obchodům na jeho účet vždy ve prospěch klienta“. Pokud by totiž nebylo možné na základě důkazů provedených při respektování omezení plynoucích z ustanovení § 118b o. s. ř. uzavřít, že úpadkyně obstarala sporné akcie na účet právního předchůdce žalobkyně, odvolacím soudem vyslovené právní závěry o nabytí vlastnictví komitentem by se v projednávané věci nemohly prosadit a odvolací soud by musel posoudit, zda žalobkyně unesla důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení o vlastnictví sporných akcií. Odvolací soud zopakoval dokazování komisionářskou smlouvou, uzavřenou dne 29. března 1999 mezi pozdější úpadkyní (jakožto komisionářkou) a právním předchůdcem žalobkyně (Ing. J. Č.), a vyložil, že komisionářská smlouva neumožňovala, aby pozdější úpadkyně využila finanční prostředky svěřené jí komitentem k pořízení cenných papírů do jejího vlastnictví. Ujednání, podle něhož komitent „souhlasí, aby peněžní prostředky svěřené komisionáři byly využity též k obchodům na jeho účet vždy ve prospěch klienta“, vyložil tak, že umožňovalo komisionářce, aby zaknihované cenné papíry pořízené do vlastnictví komitenta ponechala evidované na svém účtu majitele cenných papírů, vedeném Střediskem cenných papírů. Komisionářská smlouva je tak podle odvolacího soudu současně smlouvou o obhospodařování cenných papírů; komisionář i komitent byli „srozuměni s tím, že jde o zaknihované cenné papíry ve vlastnictví komitenta, pro kterého komisionář tyto cenné papíry zakoupil, a pro kterého je také obhospodařuje a spravuje“. Proto odvolací soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že sporné akcie úpadkyně koupila za finanční prostředky svěřené jí právním předchůdcem žalobkyně ve výši uvedené v jeho účtu vedeném úpadkyní v její vlastní evidenci, a to ve prospěch právního předchůdce žalobkyně jako komitenta, neboť opak nevyplývá z komisionářské smlouvy ani ze všeobecných smluvních podmínek. Provedenými důkazy tak byla vyvrácena domněnka uvedená v § 58 odst. 7 zákona o cenných papírech. Naopak žalovaný podle odvolacího soudu neprokázal, že by sporné akcie pozdější úpadkyně koupila za jiné finanční prostředky, než finanční prostředky (právního předchůdce) žalobkyně. Uvedené závěry podle odvolacího soudu podporuje i „nařízení výkonného ředitele č. 12/2001“, podle něhož měl být jeden z účtů pozdější úpadkyně, vedených u Střediska cenných papírů, využit pouze k vedení investičních instrumentů převzatých od zákazníků, anebo pořízených z prostředků získaných zákazníky. V rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o vyloučení 15 kusů sporných akcií, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně proto, že za tyto akcie již byla žalobkyni vyplacena náhrada Garančním fondem obchodníků s cennými papíry, v důsledku čehož žalobkyně ztratila (v tomto rozsahu) aktivní věcnou legitimaci. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje naplnění dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř, a navrhuje, aby Nevyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel opětovně zdůrazňuje, že v řadě rozhodnutí, na která v průběhu řízení poukazoval, dospěly soudy k závěru, že k akciím – byť byly v interní evidenci (tzv. subportfoliu) přiřazeny k jednotlivým zákazníkům – nenabyli zákazníci vlastnické právo, neboť je pozdější úpadkyně zakoupila sice za prostředky zákazníků, ale svým jménem a na svůj účet. „Na této premise je postaveno vyplácení náhrad poškozeným zákazníkům z Garančního fondu“ v několika tisících soudních sporech vedených zákazníky proti Garančnímu fondu. Skutkový závěr odvolacího soudu, podle něhož sporné akcie byly pořízeny za prostředky právního předchůdce žalobkyně, nemá oporu v provedeném dokazování. Aby mohl obstát závěr odvolacího soudu, muselo by být také prokázáno, že sporné akcie zakoupila pozdější úpadkyně svým jménem na účet komitenta; důkazní břemeno přitom leží na žalobkyni. Dovolatel považuje za nesprávný i závěr odvolacího s