29 Cdo 1329/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1329/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2023 Spisová značka:29 Cdo 1329/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1329.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Insolvenční správce Náhrada škody podle insolvenčního zákona Narovnání Dotčené předpisy:§ 37 IZ. § 140 IZ. § 294 IZ. § 298 IZ. § 159 obč. zák. § 167 obč. zák. § 170 obč. zák. § 442 obč. zák. § 585 obč. zák. § 586 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1329/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce OKNOSERVIS s. r. o., se sídlem v Brně, Drčkova 2876/17, PSČ 628 00, identifikační číslo osoby 25519760, zastoupeného Mgr. Alešem Dvorským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, PSČ 602 00, proti žalovanému P. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Oldřichem Řeháčkem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, o zaplacení částky 798.008,72 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 112/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2021, č. j. 17 Co 202/2021-612, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2021, č. j. 17 Co 202/2021-612, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“ nebo „odvolací soud“) 20. října 2013 se žalobce (OKNOSERVIS s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (P. M.) zaplacení částky 798 008,72 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že: [1] Usnesením ze dne 18. prosince 2009, „č. j.“ (správně sp. zn.) MSPH 88 INS 6151/2009, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka BERRY.CZ stavební a obchodní společnost s. r. o. v likvidaci, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného. [2] Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku ve výši 1.011.230,05 Kč, jako zajištěnou co do částky 913.886,45 Kč pohledávkou dlužníka vůči společnosti SATES MORAVA spol. s r. o. [od 17. dubna 2020 jde o společnost zapsanou pod obchodní firmou INGDOP s. r. o. (dále jen „společnost I“)], vzešlou ze smlouvy o dílo. Takto byla žalobcova pohledávka k 9. březnu 2010 i zjištěna. [3] Společnost I přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku ve výši 3.050.149 Kč, kterou žalovaný při přezkumném jednání v této výši popřel. [4] Žalovaný sepsal do majetkové podstaty pohledávku dlužníka vůči společnosti I ve výši 4.029.472,40 Kč. [5] Žalobce byl až prostřednictvím informačního systému insolvenčního rejstříku dne 21. října 2011 informován o tom, že žalovaný uzavřel dne 20. října 2011 se společností I dohodu o narovnání, ve které původně popřenou pohledávku „započetl“ v plné výši oproti pohledávce dlužníka, kterou v dohodě snížil na částku 3.110.498 Kč. 2. Na výše uvedeném základě žalobce v žalobě dovozoval, že ač byl jediným zajištěným věřitelem, žalovaný jej o svém postupu neinformoval a nevyžádal si od něj pokyn dle § 293 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), čímž jednal v rozporu se zákonem (s označeným ustanovením). V dané souvislosti žalobce žalovanému vytýká, že dohodou o narovnání snížil výši zastavené pohledávky o 900.000 Kč a že pohledávku společnosti I uznal v plné výši, ač o její důvodnosti lze mít pochybnosti, jelikož: - část pohledávky ve výši 2.115.589 Kč je nárokem vzešlým z přeúčtování nákladů na odstranění vad díla, tedy nárokem, který zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), nepřipouští, není-li to dohodnuto smluvními stranami; - část pohledávky ve výši 934.560 Kč je nárokem, který nevznikl, neboť jde o částku, kterou společnost I bude muset v budoucnu teprve vynaložit na odstranění vad. I kdyby tedy žalobce nebyl v pozici zajištěného věřitele, nebylo uznání pohledávky společnosti I ve výši 934.560 Kč postupem s odbornou péčí. 3. Žalobce v žalobě uzavírá, že majetková podstata dlužníka byla postupem žalovaného (uznáním pohledávky společnosti I) zkrácena o částku 3.050.149 Kč. Jako zajištěný věřitel měl být žalobce uspokojen v plné výši ze „zajištěné pohledávky dlužníka“ (přesněji ze zajištění tvořeného pohledávkou dlužníka vůči společnosti I) v celkové výši 4.029.472,40 Kč (případně snížené na částku 3.110.498 Kč). Totéž by platilo, kdyby byla zjištěna (jen) část přihlášené pohledávky společnosti I ve výši 2.115.589 Kč. Výtěžek „zajištěné pohledávky“ (správně výtěžek zpeněžení zajištění tvořeného pohledávkou dlužníka vůči společnosti I) by pak byl snížen o odměnu žalovaného ve výši 2 %, takže žalobci se mělo dostat 895.608,72 Kč. V důsledku uzavřené dohody o narovnání však obdržel jen 97.600 Kč, čímž mu žalovaný způsobil škodu v žalované výši. 4. Usnesením ze dne 18. září 2014, č. j. Ncp 4216/2013-23, Vrchní soud v Praze jako nadřízený soud: [1] Určil, že k projednání a rozhodnutí dané věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (bod I. výroku). [2] Určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále jen „obvodní soud“) [bod II. výroku]. 5. Rozsudkem ze dne 28. května 2015, č. j. 47 C 112/2014-61, obvodní soud: [1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 798.008,72 Kč „s příslušenstvím“ (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení „na účet“ jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 71.390 Kč (bod II. výroku). 6. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2016, č. j. 17 Co 281/2015-92: [1] Zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku o věci samé ohledně příslušenství pohledávky (první výrok). [2] Potvrdil rozsudek obvodního soudu ve zbývající části výroku o věci samé (první výrok). [3] Změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku o nákladech řízení jen tak, že jejich výše činí 57.112 Kč, a že částka má být zaplacena „k rukám“ zástupce žalovaného (druhý výrok). [4] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 14.278 Kč (třetí výrok). 7. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2772/2016 [jde o rozsudek posléze uveřejněný pod číslem 72/2019 Sb. rozh. obč. (dále též jen „R 72/2019“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], zrušil (s výjimkou výroku o příslušenství pohledávky) jak rozsudek odvolacího soudu ze dne 28. ledna 2016, tak rozsudek obvodního soudu ze dne 28. května 2015, a věc vrátil ve zrušeném rozsahu obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Rozsudkem ze dne 24. února 2021, č. j. 47 C 112/2014-561, ve znění (opravného) usnesení ze dne 16. července 2021, č. j. 47 C 112/2014-596, obvodní soud: [1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 798.008,72 Kč (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 185.614 Kč (bod II. výroku). 9. Obvodní soud – vycházeje z ustanovení § 35 odst. 2, § 37 odst. 1 a § 156 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), z ustanovení § 436 odst. 1 a 2 a z § 564 obch. zák. a z ustanovení § 37 odst. 1, § 40 odst. 1 a § 40a insolvenčního zákona – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 10. Žalobce neprokázal, že žalovaný jako insolvenční správce porušil své povinnosti, případně že při výkonu funkce nepostupoval s odbornou péčí. 11. Žalobce nebyl zajištěným věřitelem, jelikož smlouva o zastavení pohledávek dlužníka ze dne 17. dubna 2009 (dále též jen „zástavní smlouva“) je absolutně neplatná (podle § 37 odst. 1 obč. zák.), neboť z ní není zřejmé, jaké konkrétní pohledávky měly být předmětem zástavy. 12. Uzavřením dohody o narovnání jednal žalovaný s odbornou péčí (společnost I neuplatnila svou pohledávku v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka v rozporu se zákonem). 13. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 25. listopadu 2021, č. j. 17 Co 202/2021-612: [1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu ze dne 24. února 2021 (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 14.278 Kč (druhý výrok). 14. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 35 odst. 2 a § 37 odst. 1 obč. zák. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrů