29 Cdo 1687/2025 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1687/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 8. 2025 Spisová značka:29 Cdo 1687/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.1687.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přerušení řízení Přípustnost dovolání Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dovolání Dotčené předpisy:§ 80 předpisu č. 99/1963 Sb. § 109 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb. § 237 předpisu č. 99/1963 Sb. § 243c odst. 1, 2 předpisu č. 99/1963 Sb. § 231 předpisu č. 182/2006 Sb. § 243f odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1687/2025-60 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Mgr. Martina Červinky, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčního správce dlužníka mCZECH industry s. r. o., identifikační číslo osoby 09288244, zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539 01, proti žalovanému Nemetrix s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Strži 1702/65, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 06174850, zastoupenému advokátem JUDr. Janem Malým, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o zaplacení částky 5 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 355/2024, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2025, č. j. 72 Co 55/2025-42, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 3. ledna 2025, č. j. 21 C 355/2024-26, Obvodní soud pro Prahu 4 přerušil řízení v projednávané věci podle § 109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), do doby pravomocného skončení řízení vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 188 ICm 3323/2024 a sp. zn. 218 ICm 3733/2024, jež jsou vedena v souvislosti s insolvenčním řízením sp. zn. MSPH 88 INS 15455/2023 (ve věci dlužníka mCZECH industry s. r. o.), jelikož v těchto řízeních je řešena otázka mající zásadní význam pro rozhodnutí, neboť žalobce (Mgr. Martin Červinka, jako insolvenční správce dlužníka) podal k insolvenčnímu soudu dne 15. října 2024 žalobu proti jednateli žalovaného (Nemetrix s. r. o.) na úhradu částky 5 600 000 Kč (řízení ve věci sp. zn. 188 ICm 3323/2024) a dne 25. listopadu 2024 žalobu na neplatnost a neúčinnost jednání žalovaného, na jejichž základě byly poskytnuty zápůjčky v celkové výši 5 600 000 Kč (řízení ve věci sp. zn. 218 ICm 3733/2024). 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. března 2025, č. j. 72 Co 55/2025-42, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje. 3. Odvolací soud – cituje § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že otázka platnosti v žalobě specifikovaných právních jednání je sice významná pro meritorní rozhodnutí v projednávané věci (tj. pro posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného peněžitého nároku z bezdůvodného obohacení), nicméně není pochyb o tom, že jde o otázku, kterou si může soud v této věci předběžně sám vyřešit. Soud prvního stupně současně nevzal v úvahu, že v (označených) incidenčních sporech dosud proběhlo pouze jedno jednání (ve věci vedené pod sp. zn. 218 ICm 3733/2024). Nejde tudíž o situaci, kdy by v nich již bylo provedeno rozsáhlé dokazování využitelné pro rozhodnutí v projednávané věci, které by bylo (z hlediska hospodárnosti řízení) neúčelné opakovat. Nadto budou v těchto incidenčních sporech předběžně řešeny i další otázky, jež jsou pro daný spor bez významu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sp. zn. 29 Cdo 1837/2021, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 6037/2016, uveřejněný pod číslem 82/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 82/2019“)]. Konkrétně jde o následující otázku: Může civilní soud posoudit platnost právních jednání jako otázku předběžnou, je-li o téže otázce rozhodováno insolvenčním soudem? 5. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby je Nejvyšší soud změnil tak, že se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že v řízení ve věci sp. zn. 218 ICm 3733/2024 žalobce napadá platnost a účinnost smluv, z nichž požaduje zaplacení finanční částky v projednávané věci. Argumentuje, že ve smyslu § 231 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), je platnost či neplatnost právního jednání oprávněn posoudit pouze insolvenční soud. Jiné, než insolvenční soudy nejsou po zahájení insolvenčního řízení věcně příslušné rozhodovat otázku neplatnosti právního jednání v rozsahu dotčení majetkové podstaty dlužníka. Je proto nutné postupovat tak, aby jiný soud věcně nerozhodoval ani v případě posouzení neplatnosti jako předběžné otázky. Ustanovení § 231 odst. 2 insolvenčního zákona zakládá neodstranitelný nedostatek věcné příslušnosti jiného než insolvenčního soudu, u něhož proto musí být řízení zastaveno, případně přerušeno. Zároveň v incidenčním sporu sp. zn. 218 ICm 3733/2024 proběhla již dvě jednání a bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování k (ne)platnosti předmětných smluv. Dokazování těchto (rozhodných) skutečností také v projednávané věci by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. III. Přípustnost dovolání 7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 8. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. 9. Cílem § 231 insolvenčního zákona je pouze zajistit, aby otázka platnosti právního úkonu, jež je určující pro příslušnost majetku dlužníka do jeho majetkové podstaty nebo pro identifikaci závazků dlužníka, nebyla v průběhu insolvenčního řízení účelově vytěsňována [určovacími žalobami podle § 80 písm. c/ o. s. ř. (od 1. ledna 2014 jde o § 80 o. s. ř.), podávanými u obecných soudů] mimo rámec procedur nastavených insolvenčním zákonem k řešení těchto otázek (aby např. nedocházelo k tomu, že incidenční spor o příslušnost určitého majetku do majetkové podstaty dlužníka, zahájený podáním vylučovací žaloby, bude blokován řízením vedeným u obecného soudu o určovací žalobě týkající se některé z otázek, kterou má v onom incidenčním sporu řešit insolvenční soud jako otázku předběžnou). Srov rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2014, pod číslem 110, a rovněž R 82/2019. 10. Z toho, že insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (§ 231 odst. 1 insolvenčního zákona), a že platnost takového právního úkonu posoudí insolvenční soud sám (§ 231 odst. 2 insolvenčního zákona), neplyne, že by jiný než insolvenční soud nemohl otázku platnosti právního úkonu posoudit jako předběžnou tam, kde odpověď neplyne z rozhodnutí o určovací žalobě, je-li to nezbytné pro rozhodnutí sporu. K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 107/2014“), nebo rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1837/2021. 11. Soud může řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. pokud probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Smyslem § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení, proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně s