29 Cdo 1793/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1793/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 12. 2024 Spisová značka:29 Cdo 1793/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.1793.2023.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Neplatnost právního jednání (o. z.) Směnečný a šekový platební rozkaz Námitky Dotčené předpisy:§ 433 o. z. § 580 o. z. § 1798 o. z. § 1800 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1793/2023-338 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupeného JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Janem Kubečkem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 19, PSČ 547 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 400/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2023, č. j. 5 Cmo 17/2022-274, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2023, č. j. 5 Cmo 17/2022-274, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. března 2022, č. j. 55 Cm 400/2019-233, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce (PROFI CREDIT Czech, a. s.) se žalobou ze dne 25. listopadu 2019 domáhal po žalovaném (J. K.) plnění ze směnky vlastní, kterou měl vystavit žalovaný dne 18. února 2015 na řad žalobce, znějící na směnečný peníz 310.438 Kč, se splatností 29. října 2019 (dále též jen „sporná směnka“). 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích návrhu vyhověl a směnečným platebním rozkazem ze dne 17. února 2020, č. j. 55 Cm 400/2019-13, uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 310.438 Kč s 6% úrokem od 30. října 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 39.260 Kč. 3. Proti směnečnému platebními rozkazu podal žalovaný námitky, v nichž uvedl následující: [1] Dne 18. února 2015 žalovaný jednal se zástupkyní žalobce o poskytnutí úvěru. Jednání probíhalo neférově, nebyl zástupkyní poučen, co mu vlastně předkládá k podpisu a jaké z toho pro něj plynou práva a povinnosti. Žádné podepsané listiny mu nebyly vydány. Později pojal podezření, že jeho podpisy na příslušných listech byly zfalšovány a že se stal obětí podvodu. Proto se obrátil též na policii. [2] Následně bylo žalovanému sděleno, že mu byla schválena půjčka a na jeho účet mu byla poukázána částka 110.000 Kč. Vzhledem k tomu, že nesouhlasil s podmínkami uvedenými ve splátkovém kalendáři, neboť neodpovídaly obsahu jednání se zástupkyní žalobce, „vyslovil svůj nesouhlas“ a obdrženou částku v plné výši „coby bezdůvodné obohacení neodpovídající jejich jednání“ žalobci vrátil a věc ohlásil na policii. [3] Dne 27. listopadu 2016 mu žalobce oznámil, že porušením smlouvy (nesplácením půjčky) automaticky došlo k zesplatnění celého dluhu – dle přiloženého splátkového kalendáře byla splatnost příslušné neuhrazené splátky dne 25. listopadu 2016. I kdyby byla smlouva platná (což podle žalovaného není), byl by celý dluh promlčen k 26. listopadu 2019. [4] V rozhodčím řízení, v němž žalobce uplatnil proti žalovanému nárok ve stejné výši, soudní znalec z oboru písmoznalectví Mgr. Jan Zimmer uzavřel, že (zkoumané) podpisy nacházející se na poslední straně rozhodčí smlouvy a úvěrové smlouvy (přičemž podpisy se jinak nacházely na každé stránce uvedených smluv) jsou s vysokou pravděpodobností podpisy žalovaného; vyšší míru přesnosti nešlo podat. Z důvodu pochybností, zda byla rozhodčí smlouva platně uzavřena, rozhodce (JUDr. Kolařík) řízení 8. února 2018 zastavil. [5] Podstatou námitek žalovaného je to, že nedošlo k platnému uzavření rozhodčí ani úvěrové smlouvy dne 18. února 2015. Takto se žalovaný bránil na policii, v rozhodčím řízení a nyní i v tomto soudním řízení. S ohledem na výše uvedené namítá rovněž nepravost podpisu na sporné směnce. [6] Podle pravidel uvedených v neplatně uzavřené úvěrové smlouvě nelze následně vyplnit blankosměnku. [7] Z médií je navíc známa velmi špatná pověst a praktiky žalobce, a to i ve spojení s rozhodcem JUDr. Kolaříkem, které odporují dobrým mravům a kterým by proto neměla být přiznána soudní ochrana. 4. Rozsudkem ze dne 2. března 2022, č. j. 55 Cm 400/2019-233, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (bod II. a III. výroku). 5. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým a právním závěrům: [1] Pro hmotněprávní charakter směnečných závazků je příznačná jejich abstraktnost, nespornost a přísnost. Abstraktnost a nespornost se projevuje v tom, že je to žalovaný, který musí vznést včasné námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu a prokázat i vliv těchto námitek na platnost, respektive neplatnost přijatého směnečného závazku. [2] Žalovaný v dané věci zpochybnil zejména pravost svého podpisu na sporné směnce. Dle judikatury Nejvyššího soudu leží důkazní břemeno k prokázání pravosti podpisu na směnce na žalobci jako předkladateli soukromoprávní listiny. Žalobce důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce „udržel“. Pravost podpisu byla prokázána znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, zpracovaným znalcem Mgr. Alešem Vaníčkem. [3] Dne 18. února 2015 uzavřel žalovaný s žalobcem smlouvu o revolvingové zápůjčce č. 9200062105 (dále též jen „smlouva o zápůjčce“), přičemž z ní plynoucí závazky žalovaného byly zajištěny spornou směnkou. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v celkové výši „279.168 Kč“ (správně šlo o částku 110.000 Kč). [4] Žalovaný neprokázal, že smlouvu o zápůjčce – tak jak ji žalobce předložil – na všech stranách nepodepsal, resp. že podpis na její první, čtvrté a sedmé (poslední) straně není jeho. Soud prvního stupně přitom vycházel ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, zpracovaného v rozhodčím řízení znalcem Mgr. Janem Zimmerem, který uzavřel, že podpis na sedmé straně smlouvy o zápůjčce je s vysokou mírou pravděpodobnosti pravým podpisem žalovaného, a dále ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví zpracovaného znalcem Mgr. Alešem Vaníčkem, podle jehož závěrů sice podpis na první straně smlouvy o zápůjčce není běžně užívaným spontánním podpisem žalovaného, podpis na čtvrté straně smlouvy, na které se nachází i ujednání o vystavení blankosměnky a dohoda o jejím vyplnění, však je bez pochybností pravým podpisem žalovaného. Soud v této souvislosti přihlédl též k důvodům, pro které znalec dospěl ve vztahu k oběma podpisům k různým závěrům, jakož i k výpovědi samotného žalovaného, který popsal průběh jednání se zástupkyní žalobce dne 18. února 2015 (žalovaný podepisoval „jednotlivé stránky“, které mu byly předkládány k podpisu, avšak nevěděl, co podepisuje a listiny si nepřečetl), na jehož základě nelze vyloučit, že žalovaný podepsal i první stranu smlouvy. [5] Jelikož včas podané námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu neobsahují řádně uplatněnou námitku nesprávného vyplnění blankosměnky co do výše směnečné sumy, popř. v ní zahrnuté smluvní pokuty a její výše (žalovaný neuvedl správnou výši směnečné sumy), nezabýval se soud prvního stupně touto (později uplatněnou) námitkou. [6] Konečně za důvodnou neshledal soud prvního stupně ani námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, neboť tříletá lhůta ode dne splatnosti sporné směnky (29. října 2019) do dne podání žaloby v této věci (dne 29. listopadu 2019) dosud neuplynula [potud soud odkázal na ustanovení čl. I § 70 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“)]. 6. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. a II. výroku, v bodě III. výroku jej změnil co do výše přiznané náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 7. Odvolací soud přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně a zdůraznil následující: [1] Žalovaný spornou směnku podepsal, což bylo prokázáno znalecký posudkem Mgr. Aleše Vaníčka. Nadto žalovaný na čtvrté straně smlouvy o zápůjčce potvrdil, že vystavil ve prospěch žalobce blankosměnku. [2] Žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce jako podnikatel, což plyne jednak z uvedení identifikačního čísla žalovaného jak ve sml