29 Cdo 2017/2007 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2017/2007 citace  Právní věta:Tzv. určený majetek státního podniku (§ 2 odst. 5 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku) nelze za účelem uspokojení pohledávek za tímto státním podnikem po právu sepsat do soupisu majetku konkursní podstaty a zpeněžit v konkursu vedeném na jeho majetek. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2009 Spisová značka:29 Cdo 2017/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2017.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:41 / 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2017/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č.r. – Ú.p. z. s. v. v.m., proti žalované Ing. J. Š., CSc., jako správkyni konkursní podstaty úpadce Z. z., státního podniku „v likvidaci“, zastoupené JUDr. P. N., advokátem, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 85/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2007, č. j. 13 Cmo 239/2006-138, takto: I.           Dovolání se zamítá. II.          Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 11. ledna 2007, č. j. 13 Cmo 239/2006-138, potvrdil rozsudek ze dne 12. června 2006,   č. j. 58 Cm 85/2005-116, jímž Městský soud v Praze vyhověl žalobě o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce Zdravotnického zásobování, státního podniku „v likvidaci“ (dále jen „státní podnik“, popř. „úpadce“). Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Zdravotnické zásobování, státní podnik byl založen Ministerstvem zdravotnictví a sociálních věcí ČSR zakládací listinou ze dne 1. července 1989, tj. podle zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku; 2) rozhodnutím ministra zdravotnictví ČR ze dne 16. prosince 1997 „bylo rozhodnuto zakladatelem o přizpůsobení zakládací listiny státního podniku s vymezením určeného majetku tak, že veškerý nemovitý majetek státu je v právu hospodaření státního podniku, tj. pozemky a stavby“; 3)  právo hospodaření ke sporným nemovitostem náleží státnímu podniku; 4) zakladatel státního podniku podal dne 29. prosince 1997 návrh na zápis změn do obchodního rejstříku v intencích § 20 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku (dále též jen „zákon o státním podniku“), přičemž do obchodního rejstříku byl zapsán určený majetek podle ustanovení § 2 odst. 5 zákona o státním podniku; 5) smlouvou ze dne 25. listopadu 2003 uzavřenou mezi státním podnikem a Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m. (dále jen „smlouva o převodu majetku“), byly sporné nemovitosti jako nepotřebný majetek státním podnikem převedeny „do příslušnosti hospodařit s majetkem státu“ výše uvedené organizační složce podle ustanovení § 9 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku Č. r. a jejím vystupování v právních vztazích, a to bezúplatně, s tím, že v rámci vypořádání vynaložených prostředků na technické zhodnocení sporných nemovitostí byla sjednána úhrada ve výši 16,857.065,20 Kč, která byla na účet státního podniku zaplacena; 6) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2004, č.j. 95 K 28/2004-4, byl prohlášen konkurs na majetek státního podniku a správkyní konkursní podstaty byla ustavena Ing. ´J. Š., CSc.; 7) žalovaná sporné nemovitosti sepsala do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce; 8) žaloba o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce byla podána dříve, než žalobkyni konkursní soud doručil výzvu k jejímu podání. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že v době prohlášení konkursu na jeho majetek se právní poměry státního podniku „spravovaly“ zákonem o státním podniku, jelikož   byly splněny podmínky vyžadované jeho ustanovením § 20 odst. 1. Sporné nemovitosti - jako určený majetek, tj. majetek státu, který je vymezen jako určený majetek v zakládací listině a zapsán do obchodního rejstříku (§ 2 odst. 5 zákona o státním podniku) - nepatří do konkursní podstaty (ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále jen „ZKV“), když - vzhledem k ustanovení § 16 odst. 5 zákona o státním podniku, podle něhož za závazky odpovídá podnik svým obchodním majetkem s výjimkou určeného majetku (§ 2 odst. 5) - takový majetek lze podřadit pod ustanovení § 321 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Současně shledal neopodstatněnou výhradu žalované, že smlouva o převodu majetku je neplatná či neúčinná, poněvadž „nastoluje nerovnost konkursních věřitelů úpadce, kterým je státní podnik, vůči konkursním věřitelům ostatních úpadců, proto, že státní podnik neodpovídá za závazky určeným majetkem a tedy může určený majetek převádět do práva hospodaření jiným subjektům i za situace, kdy státní podnik má nesplacené závazky, kterým není objektivně způsobilý dostát a těmito převody je výrazně ztíženo uspokojení možných budoucích konkursních věřitelů státního podniku“. Přitom akcentoval, že právě ustanovení § 2 odst. 5 zákona o státním podniku, podle něhož se určený majetek zapisuje do obchodního rejstříku, dává možnost „obchodnímu partneru státního podniku, aby si nahlédnutím do obchodního rejstříku zjistil objem tohoto majetku a zvážil podmínky vztahu, do kterého se státním podnikem vstupuje a posoudil míru podnikatelského rizika při následném uspokojování závazků státního podniku vůči němu“. „Ve světle“ těchto závěrů měl za nerozhodné, zda žalovaná od smlouvy o převodu majetku „dopisem ze dne 25. listopadu 2003“ odstoupila. Jelikož žalobkyně prokázala, že je nositelkou aktivní věcné legitimace, neboť má ke sporným nemovitostem vlastnické právo, které jejich soupis do konkursní podstaty úpadce vylučuje, shledal odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) žalobu opodstatněnou. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc   co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítajíc, že: a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a b) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. Zásadní právní  význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v řešení otázek: 1) platnosti smlouvy o převodu majetku; 2) (ne)možnosti zjistit z obchodního rejstříku rozsah určeného majetku ve vazbě na namítaný nesoulad smlouvy o převodu majetku s dobrými mravy; 3) „formální potřebnosti“ sporných věcí pro žalobkyni ; 4) absence tvrzení žalobkyně ohledně jejího vlastnického práva ke sporným nemovitostem, a to z hlediska posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně s tím, že odvolací soud rozhodl o jiném, než uplatněném právu k věci; 5) výkladu ustanovení § 16 odst. 5 zákona o státním podniku ve spojení s ustanovením § 6 odst. 2 ZKV a § 321 o. s. ř.  Dovolatelka zdůrazňuje, že odvolací soud „v rozporu s obranou žalované neaplikoval na věc zákon č. 219/2000 Sb.“, zejména „v rozsahu náležitostí a procesu vydávání souhlasu zakladatele“, ani ustanovení zákona č. 91/1992 Sb., když „si nepovšiml“, že v dané věci šlo o bezplatný převod vlastnického práva, tj. „ve své podstatě o odnětí z práva hospodaření státního podniku, aniž by tak učinil jeho zakladatel“. Navíc smlouvou o převodu majetku státní podnik porušil zákaz (plynoucí ze zákona o státním podniku) činit úkony, jimiž by snížil výši kmenového jmění zapisovanou do obchodního rejstříku. To, že soudy nižších stupňů bylo aplikováno ustanovení § 16 odst. 5 zákona o státním podniku, považuje za rozporné „se základními lidskými právy a svobodami věřitelů“ (principem rovné ochrany vlastnictví). Navíc - pokračuje dovolatelka - ustanovení § 16 odst. 5 zákona o státním podniku „na věc ani nedoléhá“, když „tzv. určený majetek státu je majetkem, který je zakladatelem při založení státního podniku svěřen státnímu podniku pro výkon podnikatelské činnosti“ a „majetek sloužící k výkonu podnikatelské činnosti úpadce, přestože je jinak vyloučen z výkonu rozhodnutí, náleží do konkursní podstaty (§ 6 odst. 2 ZKV). Sporné nemovitosti (jako určený majetek) tak nejsou věcmi, které nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 321 o. s. ř. V doplnění do