29 Cdo 2114/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2114/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:29 Cdo 2114/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.2114.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční řízení Zástavní právo Právní nástupnictví Sport Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 497 obch. zák. § 151b obč. zák. ve znění do 31.08.1998 § 151f obč. zák. ve znění do 31.08.1998 § 151g obč. zák. ve znění do 31.08.1998 § 1937 o. z. § 1938 odst. 1 o. z. § 3028 o. z. § 3073 o. z. § 183 IZ. § 184 IZ. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2114/2023-132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. Gabrielou Polesnou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, proti žalovanému SLAVIA INVEST a. s., se sídlem v Praze 6, Křenova 438/7, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 25874501, zastoupené JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Tomkova 57/27, PSČ 779 00, o zaplacení částky 50.174 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 466/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2022, č. j. 36 Co 285/2022-108, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2022, č. j. 36 Co 285/2022-108, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. března 2022, č. j. 19 C 466/2020-73, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I.   Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 8. prosince 2020 se žalobce [J. D. (dále též jen „J. D.“)] domáhal po žalovaném [SLAVII INVEST a. s. (dále též jen „společnost S“)] zaplacení částky 201.169,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 1. listopadu 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že jako vlastník označených nemovitostí v obci XY k nim umožnil zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky z úvěru čerpaného u Komerční banky, a. s. (dále jen „banka“) dlužnicí H. B. (dále též jen „H. B.“). Jelikož dlužnice úvěr nesplácela, banka podle exekučního titulu navrhla nařízení exekuce prodejem zástavy (nemovitostí žalobce). Následně banka postoupila vykonatelnou pohledávku z úvěru žalovanému (žalobní tvrzení reprodukované touto poslední větou je z pohledu dále shrnutých zjištění co do časové osy změn v osobě věřitele nepřesné). 2. Usnesením ze dne 18. října 2017 zjistil Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) úpadek dlužnice a jejího manžela [P. B. (dále jen „P. B.“)] a povolil jim oddlužení. 3. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek H. B. a P. B. pohledávky v celkové výši 1.479.077,75 Kč, včetně exekvované pohledávky z úvěru, tvořící 57,03 % z přihlášené částky. 4. Po zpeněžení nemovitostí v exekuci obdržel žalovaný podle rozvrhu 14. prosince 2017 na nejvyšší podání částku 843.521,40 Kč, čímž žalobce vstoupil podle § 1937 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), do práv žalovaného a vzniklo mu právo na úhradu plnění za dlužnicí. 5. Žalovaný přes žalobcovu opakovanou výzvu s žalobcem nespolupracoval a v rozsahu uhrazené částky nepodal návrh na vstup žalobce do insolvenčního řízení namísto něj a oznámení o úhradě učinil se zpožděním; o vstupu žalobce do řízení na místo žalobce v rozsahu uhrazené částky rozhodl insolvenční soud usnesením ze dne 5. listopadu 2018. 6. V době od 21. března 2018 do 15. října 2018 obdržel žalovaný na přihlášené pohledávky v celkové výši 1.479.077,75 Kč v insolvenčním řízení celkem 352.742,33 Kč, z čehož 57,03 % představuje částku 201.169,65 Kč, kterou žalobci nepředal (čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil). 7. Podáním ze dne 4. října 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět v rozsahu částky 150.995,65 Kč (č. l. 49) s tím, že v době od 31. března 2018 do 15. října 2018 obdržel žalovaný na přihlášené pohledávky v celkové výši 1.479.077,75 Kč v insolvenčním řízení správně celkem 88.025,24 Kč, z čehož 57,03 % činí 50.174 Kč. 8. Usnesením ze dne 12. října 2021 Obvodní soud pro Prahu 6 zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) řízení co částky 150.995,65 Kč s příslušenstvím. 9. Rozsudkem ze dne 24. března 2022, č. j. 19 C 466/2020-73, pak obvodní soud: [1] Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 50.174 Kč s příslušenstvím tvořeným 9% úrokem z prodlení za dobu od 1. listopadu 2018 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 28.869 Kč (bod II. výroku). 10. Obvodní soud – vycházeje z § 1359 odst. 1, věty první, § 1368 odst. 2, § 1937, 1938 odst. 1 a § 2991 o. z., a z § 2 písm. g/ a § 5 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 11. Princip relativní podřízenosti pohledávky ve smyslu § 1938 odst. 2 o. z. se při uspokojování nezajištěných věřitelů v insolvenčním řízení neuplatní; proto nelze přednostně uspokojit původního věřitele (žalovaného) před novým věřitelem (žalobcem), který zčásti plnil za dlužnici. 12. Základní zásadou insolvenčního řízení je zásada pari passu, tj. zásada rovného uspokojování jednotlivých nezajištěných věřitelů. Tímto způsobem (nikoli podle § 1938 odst. 2 o. z.) v řízení při určování částky k rozdělení věřitelům postupoval i insolvenční správce. Jednání žalovaného, který bezodkladně neoznámil insolvenčnímu soudu částečné uspokojení své pohledávky mimo insolvenční řízení, shledal obvodní soud nemravným a účelovým, vedeným snahou obohatit se na úkor ostatních věřitelů a naplňujícím znaky bezdůvodného obohacení. Proto rozhodl ve prospěch žalobce. 13. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. prosince 2022, č. j. 36 Co 285/2022-108:   [1] Změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalobu zamítl (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 61.531,80 Kč (druhý výrok). 14. Odvolací soud – vycházeje z § 1, § 5 písm. a/ a § 183 odst. 3 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:     15. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem obvodního soudu, že žalovaný porušil právní povinnost tím, že včas neomezil pohledávku v insolvenčním řízení, čímž žalobci znemožnil včas vstoupit do insolvenčního řízení a inkasovat od insolvenčního správce poměrnou část výtěžku majetkové podstaty, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (a podle § 2291 o. z. je povinen vydat mu bezdůvodné obohacení).   16. Je (totiž) třeba si ujasnit, zda se žalovaný mohl bezdůvodně obohatit na úkor žalobce postupem insolvenčního soudu nebo insolvenčního správce, nebo zda žalovaný mohl způsobit škodu žalobci, aniž by postup, při kterém se jednomu z věřitelů dostalo neoprávněného majetkového prospěchu na úkor jiného účastníka, byl jakkoli zpochybněn účastníky insolvenčního řízení (žalobcem).   17. Smyslem a účelem insolvenčního řízení dle § 1 insolvenčního zákona je uspořádat majetkové poměry dlužníka a jeho věřitelů. Insolvenční soud je jediným orgánem, který dohlíží nad tímto procesem ve snaze nalézt co nejlepší řešení úpadku některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Toto řešení je pak definitivní. 18. Civilnímu nalézacímu soudu zásadně nepřísluší do tohoto procesu jakkoli zasahovat ani jej hodnotit. Není-li postup insolvenčního soudu nebo insolvenčního správce v insolvenčním řízení zpochybněn, nelze se v rámci sporného civilního řízení již domáhat nápravy, a to ani prostřednictvím žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ve sporu mezi účastníky insolvenčního řízení. 19. Ukončením insolvenčního řízení jsou definitivně upraveny poměry účastníků insolvenčního řízení, tedy i způsob, jakým se jim dostalo rozdělení „výtěžku insolvence“.   20. Bylo na žalobci, aby se v insolvenčním řízení domáhal ochrany svých práv tak, aby jeden z věřitelů nebyl zvýhodněn na jeho úkor (např. domáhat se u insolvenčního soudu, aby v rámci dohlédací činnosti zjistil správný okruh věřitelů nebo změnil způsob přerozdělení tak, aby se mu dostalo odpovídajícího výtěžku), aby zájem jednoho z věřitelů ne