29 Cdo 2702/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2702/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 10. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2702/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2702.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba odpůrčí [ Žaloba ] Odporovatelnost Neúčinnost právního úkonu (jednání) Směnka Blankosměnka [ Směnka ] Úmysl Dotčené předpisy:§ 42a odst. 1 obč. zák. § 42a odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2702/2022-340 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce 6UIF Invest TWO, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 07366451, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému R. E., zastoupenému Mgr. Markem Šimákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, PSČ 110 00, o zaplacení částky 11 058 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 233/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2022, č. j. 25 Co 153/2022-315, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2022, č. j. 25 Co 153/2022-315, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 6. září 2021, č. j. 9 C 233/2013-244, Obvodní soud pro Prahu 9 uložil žalovanému (R. E.) zaplatit žalobkyni (6UIF Invest TWO, s. r. o.) částku 11 058 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. Původní žalobce (ŠkoFIN s. r. o.; dále jen „společnost Š“) se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 058 000 Kč s odůvodněním, že jde o náhradu toho, co ušlo z majetku jeho dlužníka P. E. (otce žalovaného, dále jen „P. E.“) odporovatelným právním úkonem (darovací smlouvou ze dne 16. září 2010), ze kterého měl prospěch žalovaný. 3. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 19. ledna 2007 byla vystavena směnka vlastní, označená číslem 608515/1, jejímž výstavcem byla společnost AUTO-EXNER s. r. o. (dnes AUTOSPACE s. r. o., dále jen „společnost A“), za kterou jednal jednatel společnosti P. E. Jako avalista směnky byl podepsán P. E. a M. E. (bratr žalovaného, dále jen „M. E.“). Remitentem směnky byl původní žalobce (společnost Š). Směnka byla vystavena jako blankosměnka, následně byla doplněna a zněla na částku 1 058 000 Kč se splatností dne 3. srpna 2012. Směnka měla sloužit k zajištění dluhu vyplývajícího ze smlouvy o poskytnutí úvěru č. 608515 (ze dne 19. ledna 2007). [2] V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 291/2012 žádala společnost Š o vydání směnečného platebního rozkazu vůči společnosti A, P. E. a M. E. Směnečná suma směnky uplatněné v tomto řízení (směnka č. XY) byla v částce 1 058 000 Kč, která byla splatná dne 3. srpna 2012. Rozsudkem ze dne 5. listopadu 2014, č. j. 56 Cm 291/2012-128, Městský soud v Praze rozhodl tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 56 Cm 291/2012-27, se ponechává vůči P. E. a vůči M. E. v platnosti. Nárok vůči společnosti A byl z důvodu prohlášení konkursu na tuto společnost vyloučen k samostatnému projednání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2016, č. j. 8 Cmo 221/2015-244, byl rozsudek Městského soudu v Praze potvrzen, a výrok o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti tak nabyl právní moci dne 29. března 2016 a vykonatelnosti dne 4. dubna 2016. [3] Dne 31. března 2009 byla vystavena směnka vlastní, označená číslem 684144/1. Výstavcem směnky byla společnost A, za kterou jednal jednatel P. E. Jako avalista směnky byl podepsán P. E. Remitentem směnky byl původní žalobce. Směnka byla vystavena jako blankosměnka, následně byla doplněna a zněla na částku 45 214 041 Kč se splatností dne 25. července 2012. Směnka měla sloužit k zajištění dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. 684144 ze dne 31. března 2009, na jejímž základě poskytl původní žalobce společnosti A úvěr ve výši 45 000 000 Kč. Blankosměnka měla být vyplněna pouze v případě prodlení s plněním peněžitého závazku. K zajištění pohledávky původního žalobce ze smlouvy o úvěru č. 684144 byly téhož dne uzavřeny tři zástavní smlouvy, jimiž byla ve prospěch původního žalobce zřízena zástavní práva k nemovitostem v katastrálním území XY, obec XY. Zástavními dlužníky z těchto smluv byli společnost A, P. E. a matka žalovaného. Úvěr měl být splácen ve 120 měsíčních splátkách, avšak společnost A řádně nesplácela, neboť neuhradila splátky za měsíce srpen a září 2011 a za měsíce listopad 2011 až květen 2012. Původní žalobce od úvěrové smlouvy č. 684144 odstoupil přípisem ze dne 4. června 2012. Celková část nesplaceného úvěru byla ve výši 45 214 041,66 Kč. [4] Směnečným platebním rozkazem ze dne 28. listopadu 2012, č. j. 13 Cm 280/2012-21, uložil Městský soud v Praze společnosti A a P. E. povinnost zaplatit původnímu žalobci částku 10 000 000 Kč s 6% úrokem od 26. července 2012 do zaplacení. Rozsudkem ze dne 5. února 2015, č. j. 13 Cm 193/2013-102, Městský soud rozhodl tak, že označený platební rozkaz se ponechává v platnosti. Směnečná suma směnky uplatněné v tomto řízení (směnka č. 684144/1) byla v částce 45 214 041 Kč, která byla splatná dne 25. července 2012, když původní žalobce uplatnil pouze část směnečné sumy, a to 10 000 000 Kč. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2017, č. j. 2 Cmo 243/2016-198, byl rozsudek Městského soudu v Praze potvrzen a tento ve výroku o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti nabyl právní moci dne 20. března 2017 a vykonatelnosti dne 24. března 2017. [5] Dne 16. září 2010 uzavřeli P. E. jako dárce a žalovaný jako obdarovaný darovací smlouvu, na jejímž základě žalovaný nabyl dům č. p. XY na pozemku parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, zapsané na LV č. XY. Z návrhu na vklad vlastnického práva k uvedeným nemovitostem bylo zjištěno, že tento byl sepsán dne 16. září 2010 a byl podán u katastrálního úřadu dne 21. března 2011. [6] Dne 26. ledna 2011 uzavřela společnost A se společností Fio banka a.s. (dále jen „banka F“) smlouvu o úvěru č. 111000014, kdy na základě této smlouvy byl společnosti A poskytnut úvěr ve výši 100 000 000 Kč, který měl sloužit k úhradě závazků společnosti A u Komerční banky, a. s., k posílení provozních prostředků a pro další účel, který měla písemně schválit banka F. Žalovaný k výše uvedené úvěrové smlouvě dne 26. ledna 2011 přistoupil jako spoludlužník, stejně tak se zavázala matka žalovaného, jeho bratr a otec (P. E.). Tento úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 13. listopadu 2012 pro porušování smluv a neplnění smluvních povinností společností A, dluhy byly následně postoupeny společnosti Claim Collection s. r. o., za níž jednal její jednatel Mgr. Jan Řezník. [7] Dne 26. listopadu 2012 uzavřeli žalovaný jako prodávající a společnost Pavonis a. s. (dále jen „společnost P“) jako kupující smlouvu o převodu vlastnického práva, na jejímž základě měl žalovaný na společnost P převést pozemky parc. č. XY, XY, XY včetně budovy č. p. XY, XY včetně stavby bez č. p./č. e., vše v k. ú. XY, a společnost P se zavázala žalovanému uhradit kupní cenu za všechny tyto nemovitosti ve výši 15 000 000 Kč. Návrh na vklad byl sepsán dne 26. listopadu 2012 a podán u katastrálního úřadu dne 27. listopadu 2012. Členem představenstva a jediným akcionářem společnosti P byl v této době Mgr. Jan Řezník. [8] Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. srpna 2019 byly na žalobce postoupeny veškeré pohledávky původního žalobce týkající se společnosti A. Obě uvedené směnky byly původním žalobcem indosovány na řad žalobce. Žalobce rovněž vstoupil do insolvenčního řízení vedeného na majetek společnosti A namísto původního žalobce. 4. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Konstatoval, že pro úspěšnost žaloby na určení neúčinnosti právního úkonu je nutné splnit následující podmínky: a/ věřitel musí být věcně legitimován, b/ pohledávka musí být vymahatelná, c/ muselo dojít ke zkrácení věřitele, d/ k odporovanému jednání došlo v posledních třech letech, e/ žalovaný musel vědět o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, f/ lze žalovat přímo na zaplacení určité částky, není-li možné se uspokojit jinak. 5. Soud prvního stupně nejprve zdůraznil, že P. E. je otcem žalovaného, žalovaný a P. E. jsou proto osobami blízkými ve smyslu § 116 obč. zák. Ve vz