29 Cdo 2861/2009 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2861/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně ELEKTRON spol. s r. o., se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 151, PSČ 562 01, identifikační číslo osoby 13 58 46 18, zastoupené JUDr. Josefem Corradinim, advokátem, se sídlem v Ostravě, Válova 24/1106, PSČ 724 00, proti žalované JUDr. J. V., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně SAR Czech s. r. o., identifikační číslo osoby 49 71 18 14, zastoupené JUDr. Patrikem Petríkem, advokátem, se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Lužická 9, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 137/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2008, č. j. 13 Cmo 249/2008-80, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. října 2008, č. j. 13 Cmo 249/2008-80, potvrdil rozsudek ze dne 12. května 2008,č. j. 46 Cm 137/2007-63, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalobkyně v konkursním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 88 K 49/2005 ve věci úpadkyně SAR Czech s. r. o. je po právu ve výši 5.250,- Kč ve druhé třídě věřitelů. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 1. dubna 2003 uzavřely expert ČR, s. r. o. (dále též jen „kupující“) a pozdější úpadkyně (vystupující pod tehdejší obchodní firmou ProCA spol. s r. o. – jako prodávající) rámcovou smlouvu, podle které kupující „zabezpečuje nákup zboží pro společníky“ kupující a „společníci“ kupující jsou oprávněni a zmocněni jménem kupující „udělit“ prodávající zakázky na dodávky zboží podle katalogu kupující, s tím, že prodávající zboží dodá přímo „společníku“ kupující. Faktury za dodané zboží prodávající vystaví na kupující, která je zaplatí ve stanovených lhůtách; 2) Ve smyslu výše uvedené rámcové smlouvy prodávající dodala kupující zboží specifikované ve faktuře č. 2432005783 (podle této listiny došlo ke zdanitelnému plnění 29. listopadu 2004), a to mimo jiné počítačový monitor „MAXTON 775 E/černý 17 palců (dále jen „monitor“) za cenu jednoho kusu 2.750,- Kč a zboží specifikované ve faktuře č. 2432006469 (dle dokladu došlo ke zdanitelnému plnění 12. prosince 2004), a to mimo jiné tiskárnu „HP Office Jet PSC 1315/TI+SC+KO (dále jen „tiskárna“) za cenu jednoho kusu 2.500,- Kč; 3) Žalobkyně (společník kupující) monitor v rámci maloobchodního prodeje prodala zákazníkovi a následně po reklamaci ze strany zákazníka tomuto vrátila kupní cenu v částce 2.750,- Kč; 4) Žalobkyně prodala tiskárnu „maloobchodnímu spotřebiteli“ 17. prosince 2004 a následně z důvodu nemožnosti odstranit reklamovanou vadu vrátila zákazníkovi kupní cenu 2.500,- Kč; 5) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2005, č. j. 88 K 49/2005-30, byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a správkyní konkursní podstaty byla ustanovena JUDr. J. V.; 6) Při přezkumném jednání dne 6. srpna 2007 žalovaná popřela pohledávku žalobkyně v původní výši 5.867,- Kč s argumentem, že žalobkyně ve smluvním vztahu s úpadkyní nebyla; 7) „Součástí balení“ monitoru i tiskárny byly záruční listy vystavené úpadkyní, v nichž se zavázala bezplatně odstranit vady vyskytnuvší se v záruční době 24 měsíců. Cituje ustanovení § 409 odst. 1, § 420 odst. 1 a § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud zdůraznil, že odpovědnost za vady, resp. za škodu uplatňují kupující proti prodávající, resp. tomu, kdo porušil svou smluvní povinnost. V projednávané věci žalobkyně uplatňuje odpovědnost za škodu vůči úpadkyni s tím, že ve vztahu k němu je kupujícím. Z rámcové smlouvy však nepochybně vyplývá, že „objednávku podle ní“ mohla žalobkyně učinit pouze jako zástupkyně kupující. V situaci, kdy ve vztahu k úpadkyni byla smluvní stranou (kupující), jde-li o monitor a tiskárnu, společnost expert ČR, s. r. o. (a nikoli žalobkyně), nemohla žalobkyně uplatňovat vůči úpadkyni „odpovědnost“ z prodeje „uvedeného zboží“; „nároky z kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo výše uvedené zboží, proti úpadkyni svědčí společnosti expert ČR, s. r. o. a zůstává na žalobkyni, aby prokázala vůči této společnosti své nároky ze vzájemných právních vztahů“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, domáhajíc se jeho zrušení. Dovolatelka, popisujíc skutkový stav věci, akcentuje, že úpadkyně „nesplnila svou povinnost, ke které se v záručních listech výslovně písemně zavázala spotřebiteli, ve kterékoli maloobchodní prodejně v rámci obchodní sítě kteréhokoli prodávajícího, tj. zajistit odstranění záručních vad na vlastní náklady řádně a včas“. Zmíněné porušení povinnosti úpadkyní pak mělo za následek, že žalobkyně musela za úpadkyni „plnit ze svého“ a ta se na její úkor bezdůvodně obohatila v rozsahu částek 2.750,- Kč a 2.500,- Kč. Odvolací soud – pokračuje žalobkyně – nesprávně podřídil „nastalou právní situaci“ jen režimu obchodního zákoníku, a to mezi úpadkyní (prodávající) a společností expert ČR, s. r. o. (kupující); úpadkyně však prohlášením v záručních listech „převzala odpovědnost za náklady záručních oprav dle občanského zákoníku“, přičemž „tento způsob převzetí odpovědnosti fungování servisní sítě opraven na náklady výrobců či dovozců je v komoditě elektrospotřebičů pro domácnost zcela běžný“. „Odvolací soud se dostatečně důsledně obsahem odvolání žalobkyně a jí tvrzenou právní situací nezabýval, tuto nikterak neřešil“, pročež „je řízení postiženo vadou, která vedla k jeho nesprávným právním závěrům“. Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo jako nepřípustné odmítnuto, resp. jako nedůvodné zamítnuto. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud shledává přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nikoli však důvodným. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jenž na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně i na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Skutkový stav, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním zpochybněn nebyl (a vzhledem ke způsobu, jakým byla založena přípustnost dovolání, ani zpochybněn být nemohl) a Nejvyšší soud z něj při posuzování správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem vychází. Podle ustanovení § 409 odst. 1 obch. zák. kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Podle ustanovení § 420 odst. 1 obch. zák. prodávající je povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě. Podle ustanovení § 422 odst. 1 obch. zák. poruší-li prodávající povinnosti stanovené v § 420, má zboží vady. Za vady zboží se považuje i dodání jiného zboží, než určuje smlouva a vady v dokladech nutných k užívání zboží. Podle ustanovení § 429 obch. zák. zárukou za jakost zboží přijímá prodávající písemně závazek, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak k obvyklému účelu nebo že si zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti (odstavec 1). Převzetí závazku ze záruky může vyplynout ze smlouvy nebo z prohlášení prodávajícího, zejména ve formě záručního listu. Účinky převzetí tohoto závazku má i vyznačení délky záruční doby nebo doby trvanlivosti nebo použitelnosti dodaného zboží na jeho obalu. Je-li ve smlouvě nebo v záručním prohlášení prodávajícího uvedena záruční doba odlišná, platí tato doba. Podle ustanovení § 430 obch. zák. nevyplývá-li z obsahu smlouvy nebo záručního prohlášení něco jiného, začíná záruční doba běžet ode dne dodání zboží. Je-li prodávající povinen odeslat zboží, běží záruční doba ode dne dojití zboží do místa určení. Záruční doba neběží po dobu, po kterou kupující nemůže užívat zboží pro jeho vady, za které odpovídá prodávající. V poměrech k projednávané věci Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že zcela sdílí názor soudů nižších stupňů, podle něhož úpadkyně monitor a tiskárnu prodala společnosti expert ČR, s. r. o. smlouvou řídící se ustanovením § 409 a násl. obch. zák.; žalobkyně přitom stranou zmíněných kupních smluv nebyla. Jelikož obchodní zákoník chápe záruku jako otázku výlučně obchodního smluvního vztahu (a pro žádný případ nestanoví zákonnou záruku), není pochyb o tom, že žalobkyni vůči úpadkyni nárok z titulu odpovědnosti za vady zboží, resp. z titulu porušení právní povinnosti prodávajícím, vzniknout nemohl. Byť ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů