29 Cdo 2929/2018 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2929/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2019 Spisová značka:29 Cdo 2929/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.2929.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 101 obč. zák. § 3 odst. 1 obč. zák. § 2 odst. 3 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2929/2018-404 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, PSČ 500 03, proti žalovaným 1/ JUDr. Jaroslavu Poláčkovi, advokátu, se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, PSČ 530 02, jako správci konkursní podstaty úpadce V., identifikační číslo osoby XY, a 2/ J. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Kvapilem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Sakařova 1631, PSČ 530 03, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 184/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2018, č. j. 10 Cmo 7/2015-362, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 3.400 Kč, k rukám zástupce druhého žalovaného. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 2. prosince 2014, č. j. 55 Cm 184/2007-229, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „konkursní soud“): 1/ Určil, že žalobce (J. V.) nemá v konkursním řízení vedeném u konkursního soudu pod sp. zn. 56 K 6/2007 za úpadcem (V.) pohledávku druhé třídy (bez práva přednostního uspokojení) ve výši 660.000 Kč (bod I. výroku). 2/ Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému (JUDr. Jaroslavu Poláčkovi, jako správci konkursní podstaty úpadce) do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 2.832 Kč (bod II. výroku). 3/ Uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému (J. K.) do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 33.870 Kč (bod III. výroku). [2] Konkursní soud – vycházeje z ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a z ustanovení § 100 odst. 1, § 101, § 563 a § 564 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že pohledávky žalobce jsou promlčeny (přičemž žalovaní vznesli námitku promlčení), když tříletá promlčecí doba začala běžet: 1/ u půjčky ve výši 150.000 Kč dne 4. února 2003 (dále jen „první pohledávka“, nebo „první půjčka“), 2/ u půjčky ve výši 300.000 Kč dne 15. října 2003, 3/ u půjčky ve výši 70.000 Kč dne 15. listopadu 2003, 4/ u další půjčky ve výši 70.000 Kč dne 21. listopadu 2003, a 5/ u další půjčky ve výši 70.000 Kč dne 11. prosince 2003. [3] Žalobce přihlásil předmětné pohledávky do konkursního řízení až 20. června 2007. [4] S poukazem na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2421/2012 [jde o rozsudek ze dne 13. března 2013, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu] pak konkursní soud neshledal důvody, pro které by vznesení námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy. [5] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. března 2018, č. j. 10 Cmo 7/2015-362: 1/ Potvrdil rozsudek konkursního soudu v bodě I. výroku v části týkající se pohledávky z titulu půjčky ze dne 3. února 2003 ve výši 150.000 Kč (část prvního výroku). 2/ Změnil rozsudek konkursního soudu v bodě I. výroku ve zbývající části tak, že určil, že žalobce má za úpadcem pohledávky druhé třídy (bez práva na oddělené uspokojení) z titulu bezdůvodného obohacení z neplatných půjček ze dne 14. října 2003 ve výši 300.000 Kč, ze dne 14. listopadu 2003 ve výši 70.000 Kč, ze dne 20. listopadu 2003 ve výši 70.000 Kč a ze dne 10. prosince 2003 ve výši 70.000 Kč (část prvního výroku). 3/ Potvrdil rozsudek konkursního soudu v bodě II. výroku (druhý výrok). 4/ Určil, že ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 5/ Uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 38.031,90 Kč (čtvrtý výrok). [6] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 261 odst. 3 písm. f/, § 394 odst. 2 a § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: [7] V dané věci poskytl žalobce pozdějšímu úpadci na základě neplatných smluv o půjčce: 1/ dne 14. října 2003 částku 300.000 Kč, 2/ dne 14. listopadu 2003, 20. listopadu 2003 a 10. prosince 2003 vždy částku 70.000 Kč. Tomu odpovídající pohledávky přihlásil žalobce do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce přihláškou došlou konkursnímu soudu dne 28. června 2007. Čtyřletá promlčecí lhůta (dle ustanovení § 397 a § 394 odst. 2 obch. zák.), u těchto pohledávek začala běžet ode dne, kdy k plnění došlo, takže v době uplatnění práva (§ 20 odst. 8 ZKV) pohledávky nebyly promlčeny. [8] U první půjčky (ve výši 150.000 Kč) poskytnuté 3. února 2003 žalobce nepředložil písemnou smlouvu a nebylo prokázáno ujednání o splatnosti půjčky, ani to, že splatnost byla ponechána na vůli pozdějšího úpadce. Splatnost půjčky tak mohla být vyvolána pouze výzvou žalobce podle § 340 odst. 2 obch. zák. (obdobně jako dle ustanovení § 563 obč. zák.). Přitom výzva k plnění závazku nemá jiný význam, než ten, že dnem následujícím se závazek stane splatným, což ale nemění nic na tom, že objektivní promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím po dni, kdy mohl věřitel výzvu učinit, tj. dnem následujícím po dni poskytnutí půjčky. Vzhledem k nespornému zjištění, že první pohledávku uplatnil žalobce v konkursu dne 28. června 2007, odtud plyne, že čtyřletá promlčecí lhůta začala běžet 4. února 2003 a marně uplynula 4. února 2007. První pohledávka se tudíž promlčela před podáním přihlášky. [9] Odvolací soud se pak ztotožňuje se závěrem konkursního soudu, že námitka promlčení vznesená druhým žalovaným není v rozporu s dobrými mravy. Promlčení první pohledávky namítal (úspěšně) rovněž první žalovaný, u něhož rozpor námitky s dobrými mravy z důvodů spočívajících na straně druhého žalovaného dovodit nelze, takže další posuzování této otázky (rozuměj otázky, zda vznesení námitky promlčení druhým žalovaným je v rozporu s dobrými mravy) shledal odvolací soud nadbytečným. Ostatní pohledávky (ani) nejsou promlčeny. [10] Proti potvrzující části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje právní závěr odvolacího soudu, že námitky promlčení vznesené žalovanými nejsou v rozporu s dobrými mravy, za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. [11] Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (jeho část) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [12] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel (dovolávaje se označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu) dovozuje, že námitka promlčení vznesená prvním žalovaným (správcem konkursní podstaty úpadce) je v rozporu s dobrými mravy, jelikož dovolatel hájil majetkové zájmy úpadce zajištěním právního zastoupení ve třech soudních řízeních vedených s druhým žalovaným, načež místo uznání oprávněných nároků dovolatele z titulu půjček vznesl první žalovaný námitku promlčení. Vznesení námitky promlčení vůči tomu společníku (úpadce), který chránil úpadce před protiprávním jednáním druhého ze společníků, je jednáním úpadce v rozporu s dobrými mravy, míní dovolatel. Dovolatel dále vysvětluje, proč je v rozporu s dobrými mravy i vznesení námitky promlčení druhým žalovaným (oním druhým společníkem úpadce). [13] Druhý žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, namítaje, že dovolatel nevymezil řádně přípustnost dovolání ani dovolací důvod. Tvrzení, z nichž dovolatel v dovolání dovozuje nemravnost jednání druhého žalovaného, jsou zčásti zcela nová, zčásti jde o tvrzení nepodložená, ke kterým nebylo v řízení vedeno žádné dokazování. V dovolání chybí zdůvodnění toho, proč by se údajná nemravnost námitky promlčení měla vztahovat i na prvního ža