29 Cdo 2955/2018 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2955/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2020 Spisová značka:29 Cdo 2955/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2955.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Konkurs Úpadek Právnická osoba Statutární orgán Návrh na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 ZKV § 3 ZKV ve znění od 01.05.2000 § 4a ZKV ve znění do 30.04.2000 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2955/2018-408 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Brenntag CR s. r. o., se sídlem v Praze 9, Mezi úvozy 1850/1, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 49613464, zastoupeného Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2133/138, PSČ 130 00, proti žalovaným 1/ J. F., narozenému XY, bytem XY, 2/ A. H., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Máchova 838/18, PSČ 120 00, 3/ V. Z., narozenému XY, bytem XY, a 4/ M. P., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Martinem Blaškem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Olbrachtova 1334/27, PSČ 710 00, o zaplacení 178 210,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 119/2013, o dovolání prvního a druhého žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2017, č. j. 21 Co 249/2017-330, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. ledna 2018, č. j. 21 Co 249/2017-350, takto: I. Dovolání se odmítá. II. První a druhý žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení každý částku 5 178,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku z dovolání do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 14 000 Kč, na účet Okresního soudu Praha-západ. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 4 C 119/2013-227, Okresní soud Praha-západ uložil žalovaným (1/ J. F., 2/ A. H., 3/ V. Z. a 4/ M. P.) společně a nerozdílně zaplatit žalobci Brenntag CR s. r. o. částku 178 210,49 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (bod I. výroku) a zavázal žalované společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 142 867,80 Kč (bod II. výroku). [2] K odvolání žalobce (proti výroku o nákladech řízení) i všech žalovaných (proti celému rozsudku soudu prvního stupně) Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku a bod II. výroku změnil jen tak, že výši přiznané náhrady nákladů řízení stanovil částkou 172 852 Kč (první výrok). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Odvolací soud – vycházeje ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu a cituje § 1 odst. 2, § 3 (ve znění účinném od 1. května 2000) a § 4a (ve znění účinném do 30. dubna 2000) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále také jen „ZKV“), spolu s judikatorními závěry Nejvyššího soudu [body VIII. a XIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“), rozsudek ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 379/2001, uveřejněný pod číslem 56/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 870/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2003, pod číslem 201, rozsudek ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 33/2008“), rozsudek ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 657/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2008, pod číslem 168, rozsudek ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2683/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2012, pod číslem 70, rozsudek ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4968/2009, uveřejněný pod číslem 93/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2221/2010; tato rozhodnutí jsou spolu s dalšími níže uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – uzavřel, že byly splněny veškeré znaky obecné občanskoprávní odpovědnosti žalovaných za škodu způsobenou nepodáním návrhu na prohlášení konkursu na majetek společnosti Šroubárna Libčice spol. s r. o. (dále jen „úpadce“). [4] Zejména měl za to, že žalovaní (vykonávající funkci jednatelů pozdějšího úpadce v rozhodné době) porušili povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu, ačkoli podle skutkových zjištění byl pozdější úpadce v úpadku ve formě platební neschopnosti již v únoru roku 1999. Konkursní řízení však bylo zahájeno až dne 4. února 2003 na základě návrhů podaných věřiteli, přičemž konkurs na majetek úpadce byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2003, č. j. 38 K 6/2003-224. Rozhodným skutkovým zjištěním bylo, že pozdější úpadce měl závazek vůči společnosti NOVÁ HUŤ, a. s. (v současnosti Liberty Ostrava a. s.; dále jen „společnost N“) ve výši 157 945,50 Kč vykonatelný od 21. září 1994 a dále závazek vůči společnosti POTRUBÍ Praha, spol. s r. o. (dále jen „společnost P“) ve výši 2 700 Kč vykonatelný od 12. února 1999. Současně bylo zjištěno, že pozdější úpadce měl již v roce 1999 výrazné hospodářské problémy, jež se s přibývajícím časem dále prohlubovaly, a postupně docházelo k jeho předlužení. Své závazky nebyl pozdější úpadce schopen vyřešit, měl více věřitelů (minimálně dva výše zmíněné) se splatnými pohledávkami, které nikdy neuhradil, a to dokonce ani poté, co se staly vykonatelnými. Z toho podle odvolacího soudu logicky plyne, že pozdější úpadce zastavil své platby. Podle § 1 odst. 2 první věty ZKV tak nebyl schopen plnit své splatné závazky a byl v úpadku. [5] K námitkám žalovaných ohledně závěrů auditorů odvolací soud – cituje § 14 odst. 1, 2, 4 a 6 zákona č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky (ve znění účinném k 10. březnu 2000) – uvedl, že výrokem „bez výhrad“ auditor pouze osvědčoval, že účetní závěrky a výroční zprávy za ověřované období věrně zobrazují „stav majetku a závazků, rozdíl majetku a závazků, finanční situaci a výsledek hospodaření“, a to na základě údajů poskytnutých samotnou účetní jednotkou. Uzavřel tak, že výrok auditora se řešení otázky, zda společnost, jejíž účetní závěrku ověřuje, splňovala předpoklady k podání návrhu na prohlášení konkursu, nijak nedotýkal. K tomu doplnil, že citovaný zákon neupravoval povinnost auditora tuto otázku zkoumat. Důkaz „Auditorskou směrnicí“ považoval za irelevantní. K posouzení toho, zda byl pozdější úpadce v úpadku v období roku 1999, dostačovala auditorská zpráva J. Ž. (dále jen „J. Ž.“). [6] K otázce škody uzavřel, že žalovaná částka odpovídá rozdílu zjištěné pohledávky žalobce (a jeho právního předchůdce) a výše jejího uspokojení v konkursu. Ohledně kauzálního nexu konstatoval, že nebýt popsaného porušení povinnosti žalovanými, ke škodě by nedošlo. K zavinění pak uvedl, že žalovaní neprokázali, že škodu nezavinili, přičemž vycházel z toho, že zavinění je při tomto druhu škody presumováno. Závěrem k námitce žalovaných rozvedl, proč nárok není promlčen. [7] Výslovně proti celému rozsudku odvolacího soudu podali první a druhý žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení odvolací soud chybně aplikoval rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (odchýlil se od ní), namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [8] Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, maje napadené rozhodnutí za souladné s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. [9] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (29. listopadu 2017 a 18. ledna 2018) je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). [10] K dovolání prvního žalovaného proti části napadeného rozhodnutí ohledně povinností zbylých žalovaných a k dovolání druhého žalovaného proti části napadeného rozh