29 Cdo 3146/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3146/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2014 Spisová značka:29 Cdo 3146/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3146.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Incidenční spory Konkurs Dotčené předpisy:§ 23 odst. 1 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 24 odst. 3 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 23 odst. 4 ZKV ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 4. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3146/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Pivovaru Litovel a. s., se sídlem v Litovli, Palackého 934, identifikační číslo osoby 47676914, proti žalovaným 1/ JUDr. Miroslavu Müllerovi, advokátu, se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, PSČ 779 00, jako správci konkursní podstaty úpadce ČESKOMORAVSKÉ SLADOVNY, a. s., identifikační číslo osoby 60721294, 2/ CITY INVEST, INC., se sídlem ve Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 272636, zastoupenému Mgr. Janem Valihrachem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 1934/12, PSČ 586 01 a 3/ TEXTIL INVEST s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí 1041/12, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25376977, o určení pohledávek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 78/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2010, č. j. 55 Cm 78/2008-122, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. dubna 2011, č. j. 10 Cmo 57/2010-172, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2010, č. j. 55 Cm 78/2008-122, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti prvnímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. dubna 2011, č. j. 10 Cmo 57/2010-172, se odmítá v rozsahu, v němž odvolací soud tímto výrokem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2010, č. j. 55 Cm 78/2008-122, v bodě II. výroku. III. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. dubna 2011, č. j. 10 Cmo 57/2010-172, se zrušuje s výjimkou třetího výroku a té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2010, č. j. 55 Cm 78/2008-122, v bodě II. výroku. Dále se s výjimkou bodů I. a II. výroku zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2010, č. j. 55 Cm 78/2008-122. IV. Věc se ve zrušeném rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 8. června 2010, č. j. 55 Cm 78/2008-122, Krajský soud v Brně připustil změnu žaloby tak, že se určuje, že pohledávka žalobce ve výši 15.726.963,38 Kč v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 79/99 na majetek úpadce ČESKOMORAVSKÉ SLADOVNY, a. s. byla zjištěna jako nevykonatelná pohledávka ve II. třídě věřitelů při přezkumném jednání dne 25. srpna 2000 (bod I. a/ výroku) a že se určuje, že pohledávka žalobce ve výši 14.867.700,- Kč je po právu s uspokojením ve II. třídě věřitelů (bod I. b/ výroku), zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce ve výši 15.726.963,38 Kč byla v konkursním řízení zjištěna jako nevykonatelná pohledávka ve II. třídě věřitelů při přezkumném jednání dne 25. srpna 2000 (bod II. výroku), zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce ve výši 14.867.700,- Kč je po právu s uspokojením ve II. třídě věřitelů (bod III. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod IV. výroku). Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud z toho, že: 1/ Žalobce přihlásil dne 27. dubna 2000 do konkursního řízení dvě pohledávky za úpadcem, a to pohledávku ve výši 15.726.963,38 Kč z titulu půjček (dále jen „pohledávka č. 1“) a pohledávku ve výši 14.867.700,- Kč z leasingových splátek (dále jen „pohledávka č. 2“). 2/ Při přezkumném jednání konaném dne 25. srpna 2000 byla zjištěna pohledávka č. 1 a pohledávka č. 2 byla popřena. 3/ Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. října 2005, č. j. 49/45 Cm 15/2000-160, zamítl žalobu žalobce na určení pravosti pohledávky č. 2 pro předčasnost, když dospěl k závěru, že „nebyl jasný rozsah popěrných úkonů ve vztahu k uvedené pohledávce učiněný u přezkumného jednání dne 25. srpna 2000“. 4/ Při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 1. dubna 2008 byly znovu přezkoumány obě pohledávky. První žalovaný (správce konkursní podstaty) při tomto přezkumném jednání uznal pohledávku č. 1 a popřel pohledávku č. 2, druhý žalovaný popřel „zcela co do pravosti i výše“ obě pohledávky žalobce a třetí žalovaný popřel (shodně a ze stejných důvodů jako první žalovaný) pohledávku č. 2. 5/ Třetí žalovaný přípisy ze dne 2. dubna 2008 sdělil žalobci a prvnímu žalovanému, že bere zpět svůj popěrný úkon učiněný u zvláštního přezkumného jednání dne 1. dubna 2008. Přípisem ze dne 3. dubna 2009 totéž sdělil konkursnímu soudu. 7/ První žalovaný vyzval přípisem ze dne 24. dubna 2008 žalobce, aby podal žalobu na určení pravosti pohledávek s tím, že jej uvědomil o tom, že (obě) pohledávky byly popřeny co do pravosti a výše druhým žalovaným a pohledávka č. 2 byla dále popřena prvním žalovaným a třetím žalovaným. 8/ Žalobou ze dne 22. května 2008, doručenou soudu dne 28. května 2008, se žalobce vůči prvnímu žalovanému a druhému žalovanému domáhal určení pravosti obou pohledávek v celkové výši 30.594.663,38 Kč. 9/ Podáním ze dne 12. května 2009 žalobce navrhl, aby do řízení přistoupil jako další účastník třetí žalovaný. 10/ Podáním ze dne 14. dubna 2010 navrhl žalobce změnu žaloby tak, že se u pohledávky č. 1 domáhá určení, že pohledávka byla zjištěna na přezkumném jednání konaném dne 25. srpna 2000. Na tomto základě soud ve vztahu k pohledávce č. 1 uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) na určení, že tato pohledávka byla zjištěna již při přezkumném jednání dne 25. srpna 2000. Měl za to, že žalobcovo postavení v konkursním řízení není v tomto směru právně nejistým, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že pohledávka č. 1 byla zjištěna při přezkumném jednání dne 25. srpna 2000, na čemž nemůže ničeho změnit ani postup konkursního soudu, který – v rozporu s tím, že závěr o předčasnosti žaloby se podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2005, č. j. 49/45 Cm 15/2000-160, vztahoval pouze na pohledávku č. 2 – zařadil i pohledávku č. 1 do zvláštního přezkumného jednání. K tomu – s poukazem na „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 579/2003 (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, uveřejněné pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 21/2007“, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu) dodal, že i kdyby tato část žaloby byla posuzována jako žaloba na určení existence pohledávky (incidenční spor), musela by být zamítnuta pro nadbytečnost, neboť správce konkursní podstaty i konkursní soud jsou zjištěním pohledávky vázáni a nedošlo-li v průběhu konkursu po zjištění pohledávky k jejímu zániku, musí být pohledávka při rozvrhu vypořádána. V části, kterou se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky č. 2, pak soud zamítl žalobu s odůvodněním, že ji nepovažuje ve smyslu § 23 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), za včasnou. Přes poučení ve výzvě ze dne 24. dubna 2008 žalobce podal žalobu v zákonem stanovené 30 denní lhůtě pouze proti prvnímu a druhému žalovaným, proti třetímu žalovanému ji rozšířil až po uplynutí lhůty dle § 23 odst. 4 ZKV. K námitce žalobce, že třetí žalovaný vzal svůj popěrný úkon zpět, soud uvedl, že zpětvzetí popěrného úkonu nemění nic na situaci, že i třetí žalovaný je „z hlediska zákona o konkursu a vyrovnání“ i nadále popírajícím věřitelem. Zpětvzetí popěrného úkonu třetím žalovaným totiž nelze považovat za dodatečné uznání sporné pohledávky, neboť toto právo podle § 24 odst. 3 ZKV přísluší za podmínek tam uvedených toliko správci konkursní podstaty, nikoliv však konkursnímu věřiteli. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok), odmítl odvolání druhého žalovaného proti důvodům rozsudku soudu prvního stupně (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok). Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se ve vztahu k pohledávce č. 1 ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení, že tato pohledávka byla