29 Cdo 3581/2010 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3581/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2012 Spisová značka:29 Cdo 3581/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3581.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Obchodní podíl Společník Společnost s ručením omezeným Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 114 obch. zák. § 115 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 3. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.6.2012II.ÚS 2226/12JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto28.3.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3581/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Prof. JUDr. Janem Dědičem, advokátem, se sídlem v Praze – Novém Městě, Jungmannova 754/24, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. P. H., zastoupenému Mgr. Petrem Zachem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 325/7, PSČ 120 00, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k obchodnímu podílu, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 7 C 294/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. 21 Co 564/2009-175, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek ze dne 19. května 2009, č. j. 7 C 294/2008-113, ve výroku ve věci samé, kterým Okresní soud Praha - východ zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k obchodnímu podílu ve společnosti ECOTEXTIL, s. r. o., identifikační číslo osoby 48953890 (dále jen „společnost“). Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Dne 18. února 2000 uzavřeli žalovaný (jakožto společník společnosti) a žalobce „smlouvu o podílovém spoluvlastnictví“ (dále též jen „smlouva“). 2) Ve smlouvě se žalovaný a žalobce dohodli na tom, že obchodní podíl žalovaného ve společnosti bude nadále v podílovém spoluvlastnictví smluvních stran, a to tak, že spoluvlastnický podíl žalobce bude činit 51 % a spoluvlastnický podíl žalovaného 49 %. 3) Podle článku II. smlouvy mají spoluvlastníci obchodního podílu postavení jednoho společníka a svá práva vykonávají prostřednictvím společného zmocněnce, jímž byl určen žalovaný. 4) Podle článku VIII. smlouvy se smluvní strany mohou dohodnout na vypořádání spoluvlastnictví k obchodnímu podílu tak, že na základně nabídky jednoho ze spoluvlastníků druhý spoluvlastník od něho jeho obchodní podíl převezme, a to za úhradu ve výši vypořádacího podílu určeného dle článku VIII. odst. 2. 5) Ve smlouvě žalobce neprohlásil, že přistupuje ke společenské smlouvě (o založení společnosti) a smlouva nebyla schválena valnou hromadou společnosti. 6) Společenská smlouva podmiňovala převod obchodního podílu na jiného společníka či na třetí osobu souhlasem valné hromady. Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že smlouva se řídí ustanovením § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Poukazuje pak na účel ustanovení § 115 obch. zák., jímž je ochrana společníků společnosti s ručením omezeným a zajištění jejich práva na kontrolu „osobnostního složení společnosti“, odvolací soud dovodil, že je na smlouvu o zřízení spoluvlastnictví k obchodnímu podílu nutno aplikovat přiměřeně i ustanovení § 115 obch. zák. V projednávané věci žalovaný smlouvou převáděl na žalobce „spoluvlastnický“ podíl ve výši 51 % na obchodním podílu ve společnosti, přičemž účastníci ve smlouvě výslovně předpokládali, že se na základě jejich dvoustranného projevu vůle stane (může stát) společníkem toliko žalobce. Bez přiměřené aplikace ustanovení § 115 obch. zák. by se tak mohl společníkem společnosti stát – bez možnosti ostatních společníků tuto skutečnost ovlivnit – žalobce místo žalovaného. Jelikož v projednávané věci smlouva neobsahuje vyjádření nabyvatele části obchodního podílu (žalobce), zda přistupuje ke společenské smlouvě, ani „vymezení úplatnosti či bezúplatnosti“ převodu obchodního podílu, je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.). I kdyby pak smlouva byla platným právním úkonem, nebyla by pro nedostatek jejího schválení valnou hromadou společnosti účinná; spoluvlastnictví k obchodnímu podílu tudíž nezaložila. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení 1) povahy „smlouvy o podílovém spoluvlastnictví“ k obchodnímu podílu (zda jde o smlouvu občanskoprávní či obchodněprávní) a 2) míry přiměřenosti aplikace ustanovení § 115 obch. zák. na uvedenou smlouvu. Podle názoru dovolatele má smlouva o podílovém spoluvlastnictví k obchodnímu podílu občanskoprávní charakter a řídí se toliko občanským zákoníkem, což v projednávané věci potvrdil i Vrchní soud v Praze, který usnesením ze dne 17. července 2008, č. j. 7 Cmo 317/2008-24, rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu Praha-východ jako soudu věcně příslušnému. Proto odvolací soud podle dovolatele pochybil, posuzoval-li smlouvu podle ustanovení § 269 odst. 2 obch. zák. a nikoliv podle ustanovení § 51 obč. zák. Je tudíž sporné – pokračuje dovolatel – zda na smlouvu o založení spoluvlastnictví k obchodnímu podílu má být vůbec aplikováno ustanovení § 115 obch. zák., a pokud ano, v jakém rozsahu. Odvolací soud na posuzovanou smlouvu aplikoval označené ustanovení v plném rozsahu, a to včetně judikatury k němu se vážící, v důsledku čehož nesprávně dovodil neplatnost této smlouvy. Přitom postupoval dokonce v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, podle kterého vůle účastníků směřovala k založení spoluvlastnictví k obchodnímu podílu, když dovodil, že smlouvou mělo dojít k převodu části obchodního podílu, resp. k tomu, že se žalobce stal na základě smlouvy společníkem společnosti. Tak tomu ovšem není, dovolatel se měl stát pouze spoluvlastníkem majetkové hodnoty – obchodního podílu – aniž by získal postavení společníka. V projednávané věci smlouva není smlouvou o převodu spoluvlastnického podílu k obchodnímu podílu, a nelze na ni vztáhnout požadavky kladené ustanovením § 115 obch. zák. na smlouvy o převodu obchodního podílu. Dovolatel poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 5. června 2007, sp. zn. 21 Cdo 612/2006 (jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále uvedená, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), přijaté při výkladu pojmu přiměřené aplikace, a zdůrazňuje, že podle ustanovení § 114 odst. 3 obch. zák. mohou práva z obchodního podílu vykonávat spoluvlastníci jen prostřednictvím společného zástupce. S ohledem na účel požadavků stanovených pro smlouvy o převodu obchodního podílu, kterým je ochrana práv společnosti, resp. ostatních společníků, a dále ochrana třetích osob, je třeba za přiměřené použití ustanovení § 115 obch. zák. považovat aplikaci těchto zákonných požadavků pouze ve vztahu ke společnému zástupci. Jelikož v projednávané věci byl společným zástupcem žalovaný, který již společníkem byl, vymyká se požadavek na prohlášení žalobce (jako spoluvlastníka obchodního podílu bez oprávnění vystupovat ve vztahu ke společnosti) o přistoupení ke společenské smlouvě principu přiměřené aplikace ustanovení § 115 obch. zák. Dovolatel dále snáší argumenty ve prospěch názoru, podle kterého náležitostí smlouvy o založení spoluvlastnictví k obchodnímu podílu není uvedení, zda je spoluvlastnictví zřizováno úplatně či bezúplatně, a dovozuje, že tato smlouva může být uzavřena jak písemně, tak i ústně či dokonce pouze konkludentně. Podle dovolatele je nutno rozlišovat mezi vznikem spoluvlastnictví k obchodnímu podílu a založením postavení společníka osobě, jež jím dosud nebyla. V této souvislosti dovolatel poukazuje na judikaturu i názory formulované právní teorií ve vztahu k nabývání obchodního podílu do společného jmění manželů a uzavírá, že není rozumného důvodu, aby pro jednu formu spoluvlastnictví (společné jmění