29 Cdo 3813/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3813/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:29 Cdo 3813/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3813.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Břemeno důkazní Dotčené předpisy:§ 118a odst. 3 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 7. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1884/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3813/2022-1050 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce ECONTAX, s. r. o., se sídlem v Praze 8, U Pentlovky 466/7, PSČ 181 00, identifikační číslo osoby 61856223, zastoupeného Mgr. Janem Rambouskem, advokátem, se sídlem ve Vraňanech 233, PSČ 277 07, proti žalovaným 1/ F. B., narozenému XY, bytem XY a 2/ J. M., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, o zaplacení částky 162.160,70 Kč s příslušenstvím a částky 37.003 Kč, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 11 C 43/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. června 2021, č. j. 47 Co 72/2021-991, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 21. dubna 2009, č. j. 47 Cm 27/2008-97, Krajský soud v Hradci Králové: [1] Uložil žalovaným (1/ F. B. a 2/ J. M.) zaplatit žalobci (ECONTAX, s. r. o.) do 3 dnů od právní moci rozhodnutí společně a nerozdílně částku 162.160,70 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení v sazbě 2 % ročně) a částku 37.003 Kč (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. ledna 2011, č. j. 3 Cmo 153/2010-153: [1] Potvrdil rozsudek krajského soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. září 2013, č. j. 29 Cdo 3161/2011-227 [jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 119, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], zrušil rozsudek vrchního soudu i krajského soudu a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen „okresní soud“) jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni. 4. Rozsudkem ze dne 6. listopadu 2014, č. j. 11 C 43/2014-418, ve znění usnesení ze dne 31. prosince 2014, č. j. 11 C 43/2014-433, okresní soud: [1] Žalobu zamítl (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. října 2015, č. j. 47 Co 68/2015-474: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 6. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 11. dubna 2018, č. j. 29 Cdo 1488/2016-510, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 27. října 2015 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Odvolací soud usnesením ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 47 Co 68/2015-734, zrušil rozsudek okresního soudu ze dne 6. listopadu 2014, ve znění usnesení ze dne 31. prosince 2014 a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Rozsudkem ze dne 11. ledna 2021, č. j. 11 C 43/2014-947, okresní soud: [1] Zamítl žalobu (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 9. Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalovaní [coby tehdejší jednatelé pozdějšího úpadce, společnosti Stavební obnova, spol. s r. o. (dále jen „společnost S“)] neporušili povinnost podat bez zbytečného odkladu [ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), v rozhodném znění] návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti S. Společnost S (totiž) v době od roku 1999 do 13. ledna 2004 nebyla v úpadku ani ve formě předlužení ani ve formě platební neschopnosti. 10. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 10. června 2021, č. j. 47 Co 72/2021-991: [1] Změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 162.160,70 Kč s příslušenstvím tvořeným specifikovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně a částku 37.003 Kč (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). 11. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 12. Není zřejmé, odkud okresní soud dovodil, že společnost S nesplnila v době od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2004 jen dva své závazky (dluhy). Z přehledu závazků za toto období naopak vyplývá, že společnost S měla mnohem větší počet nesplněných závazků (dluhů). Celkem šlo cca o 70 závazků (dluhů) v celkové výši 2.307.972 Kč, z nichž k 31. prosinci 2004 zůstaly nesplněny závazky (dluhy) ve výši 2.072.389 Kč (č. l. 774 spisu). 13. Přiměřenější přitom bylo posuzovat období do konce roku 2003, neboť ve druhé polovině onoho roku (od srpna do prosince) vznikla postupně pohledávka věřitele L. H. (dále jen „L. H.“) 14. Z listiny obsahující přehled závazků za dobu od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2003 (č. l. 775) pak vyplývá, že ze závazků (dluhů) v celkové výši 3.285.275 Kč zůstaly nesplněny závazky (dluhy) ve výši 3.079.567 Kč. Prvních 11 z nich přitom bylo v srpnu 2003 po splatnosti déle než jeden rok. S výjimkou jediného závazku (dluhu) [položka 663 seznamu] všechny další závazky (dluhy), jichž bylo více než 60, byly k srpnu 2003 nejméně půl roku po splatnosti [šlo o závazky (dluhy) splatné nejpozději v lednu 2003]. 15. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že některé ze závazků (dluhů) označených žalobcem nebyly uvedeny v pozdějším seznamu závazků, vypracovaném k 31. prosinci 2004, to však nemění nic na tom, že společnost S v srpnu 2003 zjevně nebyla schopna plnit všechny své splatné závazky (dluhy); to, že některé z těchto závazků byly případně splněny později, není rozhodné. Ostatně ze seznamu závazků k 31. prosinci 2004 plyne, že i ke konci onoho roku měla společnost S desítky závazků (dluhů) v celkové výši 2.072.389 Kč, přičemž naprostá většina z nich byla po splatnosti déle než jeden rok. I když tedy společnost S splnila některé z předchozích závazků (dluhů), vznikly jí jiné závazky (dluhy), které opět nebyly uhrazeny po dlouhou dobu. Hradila-li společnost S běžně své závazky (dluhy) s (až) ročním zpožděním, pak je ovšem namístě závěr, že nebyla schopna plnit své splatné závazky po delší dobu. 16. Co do zjištění, zda společnost S byla schopna plnit své splatné závazky, byl okresní soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti i ke zjištěním o jiných (než žalobou označených) závazcích (při hodnocení důkazů se přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo). 17. Samotný obrat finančních prostředků na účtu společnosti S pak (bez ohledu na výši obratu) neodpovídá na otázku její (ne)schopnosti plnit všechny své splatné závazky. Aby bylo možné přijmout závěr o dostatku peněz na účtu, musela by být porovnána hodnota všech existujících závazků (dluhů) splatných v určitém období s hodnotou částek, které se nacházely na účtu v daném období. Žádný důkaz, na jehož základě by bylo možné přijmout závěr o dostatku peněz na účtu, však v řízení nebyl proveden. 18. To, že společnost S nebyla schopna plnit své splatné závazky již v roce 2003, lze dovodit i z průběhu jejího konkursu. Do konkursního řízení se přihlásilo 18 věřitelů s pohledávkami přesahujícími 2 milióny Kč, z nichž naprostou většinu tvořily pohledávky splatné již v roce 2003 (kdy vznikl dluh společnosti S vůči právnímu předchůdci žalobce a kdy žalovaní vykonávali funkci statutárního orgánu společnosti S). 19. Závěru o neschopnosti společnosti S plnit splatné závazky nasvědčuje i vyjádření znaleckého ústavu Arpia s. r. o., podle nějž by společnost S byla schopna plnit své závazky (dluhy), kdyby došlo k úhradě jejích pohledávek. Okresní soud považoval ono vyjádření za důkaz schopnosti společnosti S plnit své závazky; ve skutečnosti však odtud plyne, že co do své „solventnosti“ společnost S byla odkázána na platby svých dlužníků (bez nich nebyla schopna dostát svým vlastním závazkům). 20. Neschopnosti společnosti S splácet závazky (dluhy) nepřímo nasvědčuje i obsah vyjádření žalovaných před Policií České republiky ohledně výše finančních prostředků, jimiž společnost S disponovala v době převodu obchodního podílu žalovaných na třetí osobu [P. M. (