29 Cdo 3919/2017 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3919/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2019 Spisová značka:29 Cdo 3919/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.3919.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 4a předpisu č. 328/1991Sb. § 420 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3919/2017-565 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce IG Capital s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Okružní 1144/19, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 25 94 93 65, zastoupené JUDr. Petrou Huškovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Třešňová 521/44, PSČ 503 11, proti žalovaným 1) J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, se sídlem ve Svinařově, Hlavní 241, PSČ 273 05, 2) J. Č., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Leopoldem Trdým, advokátem, se sídlem v Praze 8, náměstí Dr. Václava Holého 1056/15, PSČ 180 00, a 3) F. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem, se sídlem v Horoměřicích, Malá 967, PSČ 252 62, o zaplacení částky 816.979,14 Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, pod sp. zn. 54 C 64/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2017, č. j. 21 Co 374/2016-524, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému J. H. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14.374,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným J. Č. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému F. Š. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14.374,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. března 2017, č. j. 21 Co 374/2016-524, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 21. září 2015, č. j. 54 C 64/2012-431, jímž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu, kterou se žalobce (IG Capital s. r. o.) domáhal vůči žalovaným [1) J. H., 2) J. Č. a 3) F. Š.], aby mu zaplatili společně a nerozdílně částku 816.979,14 Kč, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že: 1) Společnost MonFrut s. r. o. (po změně obchodní firmy TH KREDIT s. r. o. − dále jen „společnost T“) dodávala v období března až června 1999 zboží společnosti J. (dále jen „společnost J“); cenu dodaného zboží v částce 828.281,60 Kč společnost J nezaplatila. 2) Žalovaní byli členy statutárního orgánu společnosti J. 3) Ing. Václav Ullrich, jako správce konkursní podstaty společnosti T postoupil pohledávku společnosti T za společností J z titulu kupní ceny (za zboží dle dodávek shora) ve výši 828.281,60 Kč (dále jen „pohledávka“) společnosti INVESTMENT GROUP a. s., která pohledávku následně postoupila žalobci. 4) Dne 5. února 1999 byl podán (věřitelský) návrh na konkurs společnosti J. Usnesením ze dne 20. října 1999, č. j. 88 K 97/99-57, Krajský obchodní soud v Praze (od 1. ledna 2001 Městský soud v Praze – dále jen „konkursní soud“) prohlásil konkurs na majetek společnosti J. Usnesením ze dne 3. dubna 2003 konkursní soud připustil, aby z konkursního řízení „vystoupil“ věřitel INVESTMENT GROUP a. s. a na jeho místo nastoupil“ žalobce; následně konkursní soud usnesením ze dne 3. ledna 2011, č. j. 88 K 97/99-607, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2011, č. j. 1 Ko 12/2011-640, (mimo jiné) rozhodl, že pohledávka žalobce, zjištěná ve výši 828.281,60 Kč, bude uspokojena částkou 11.302,46 Kč (1,3645 %). 5) Žalobou došlou Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 26. června 2012 se žalobce domáhal (mimo jiné) vůči žalovaným náhrady škody ve výši 816.979,14 Kč, s tím, že žalovaní mu způsobili škodu v této výši porušením povinnosti podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), když nepodali bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti J, která byla ve stavu úpadku již na přelomu let 1998 a 1999, v důsledku čehož nebyla uhrazena pohledávka právního předchůdce žalobce (společnosti T) z titulu úhrady ceny zboží dodaného společnosti J v období od března do června 1999. Na tomto základě odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně, který žalobu zamítl, maje za opodstatněnou žalovaným vznesenou námitku promlčení) – odkazuje na ustanovení § 4a ZKV (ve znění účinném do 30. dubna 2000) a na závěry formulované v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2015, ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4968/2009, a ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 2735/2012, uveřejněných pod čísly 33/2008, 93/2012 a 103/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 33/2008“, „R 93/2012“ a „R 103/2014“) – zdůraznil, že podle tvrzení žalobce podmínky úpadku společnosti J vznikly na přelomu let 1998 až 1999. Nepodala-li odpovědná osoba ve lhůtě určené ustanovením § 4a odst. 1 ZKV návrh na konkurs, dostala se do prodlení s plněním této povinnosti (vznikl protiprávní stav); toto prodlení skončilo dnem, kdy byl návrh na konkurs podán (lhostejno, jakým subjektem k tomu oprávněným – zde skupinou věřitelů úpadce) [v poměrech dané věci dnem 5. února 1999]. V situaci, kdy „žalobce sám tvrdil, že jeho pohledávka vznikla až poté, co byl návrh na konkurs dlužníka podán, to znamená až poté, co prodlení odpovědných osob a tedy i protiprávní stav skončil, již z tohoto důvodu nemohla žalobci vzniknout škoda, která by byla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaných. Pokud fakticky došlo ke zkrácení uspokojení pohledávky žalobce (…), nestalo se tak v důsledku porušení povinnosti žalovaných podle § 4a ZKV a žalovaní proto za tento majetkový úbytek žalobce neodpovídají“. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud doplnil, že podmínkou vzniku odpovědnosti podle ustanovení § 4a ZKV je porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu bez zbytečného odkladu (nikoli okamžitě). „Tuto bezodkladnost je třeba chápat jako časový úsek postačující k sumarizaci majetku, závazků a pohledávek dlužníka, k provedení mimořádné inventury apod., tedy k soustředění všech podkladů potřebných pro podání návrhu na konkurs“. V projednávané věci žalobce tvrdil, že společnost J se ocitla v úpadku na přelomu roku 1998 a 1999 a návrh na konkurs byl podán 5. února 1999. Vzhledem k rozsahu majetku společnosti lze předpokládat, že „doba potřebná ke shora označeným úkonům by nebyla kratší“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené (v dovolání specifikované) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dovolatel je přesvědčen, že závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování a ve zjištěném skutkovém stavu a odvolací soud se dopustil omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. V této souvislosti dovolatel akcentuje, že: 1) V poměrech dané věci jde o speciální úpravu odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 ZKV; ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ obč. zák.“), se tak neuplatní ani subsidiárně. 2) Soud prvního stupně nesprávně posoudil (ne)důvodnost námitky promlčení, a to ohledně jejího řádného uplatnění, počátku běhu promlčecí doby, délky promlčecí doby a rozporu námitky promlčení s dobrými mravy; odvolací soud se ke shora uvedeným otázkám nevyjádřil vůbec. 3) Na (ne)splnění povinnosti žalovaných podat návrh na konkurs na majetek společnosti J neměl vliv věřitelský návrh; v situaci, kdy se žalovaní k věřitelskému návrhu na konkurs na majetek společnosti J ani nepřipojili (nepřistoupili k věřitelskému návrhu), porušují povinnost nadále. 4) Soudy nižších stupňů se nezabývaly skutečnostmi, jež nasvědčují úpadku společnosti J a vzniku povinnosti žalovaných podat návrh na konkurs. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch právního názoru, podle něhož mu v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaných podat bez zbytečného odkladu návrh na konkurs na majetek společnosti J vznikla škoda, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacíh