29 Cdo 4409/2017 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4409/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2019 Spisová značka:29 Cdo 4409/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.4409.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Promlčení Dotčené předpisy:§ 20 odst. 8 ZKV § 112 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4409/2017-1052 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v konkursní věci dlužníka Tamarillo, a. s., se sídlem v Praze 4, Pod Děkankou 1694/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26179814, zastoupeného Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30, PSČ 140 00, o návrhu věřitelů a/ M. K., narozeného XY, bytem XY, b/ I. K., narozené XY, bytem XY, a c/ P. K., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437/4, PSČ 500 02, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 K 35/2003, o dovolání navrhujících věřitelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2016, č. j. 2 Ko 55/2015-959, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Navrhující věřitelé a/ až c/ jsou povinni zaplatit dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení každý částku 1.371,33 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce dlužníka Mgr. Luboše Havla. Odůvodnění: [1] Usnesením ze dne 10. června 2004, č. j. 40 K 35/2003-282, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) k návrhu věřitelů a/ M. K., b/ I. K. a c/ P. K. prohlásil konkurs na majetek dlužníka Tamarillo, a. s. (bod I. výroku), ustavil správce konkursní podstaty a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek (bod II. výroku). [2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. června 2005, č. j. 2 Ko 132/2004-344, zrušil usnesení konkursního soudu ze dne 10. června 2004 (jako nepřezkoumatelné) a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. [3] Usnesením ze dne 20. října 2006, č. j. 40 K 35/2003-565, konkursní soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod I. výroku), ustavil správce konkursní podstaty (bod II. výroku) a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek (bod III. výroku). [4] K odvolání dlužníka odvolací soud usnesením ze dne 25. ledna 2007, č. j. 1 Ko 497/2006-598, změnil usnesení konkursního soudu ze dne 20. října 2006 tak, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). [5] K dovolání navrhujících věřitelů Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. března 2010, č. j. 29 Cdo 2647/2007-660, zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 25. ledna 2007 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [6] Usnesením ze dne 15. září 2010, č. j. 1 Ko 497/2006-672, odvolací soud zrušil usnesení konkursního soudu ze dne 20. října 2006 a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. [7] Usnesením ze dne 7. března 2012, č. j. 40 K 35/2003-752, konkursní soud zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). [8] K odvolání navrhujících věřitelů odvolací soud usnesením ze dne 20. června 2012, č. j. 3 Ko 22/2012-804, zrušil usnesení konkursního soudu ze dne 7. března 2012 a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. [9] Usnesením ze dne 1. července 2013, č. j. 40 K 35/2003-847, konkursní soud zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a usnesením ze dne 28. února 2014, č. j. 40 K 35/2003-870, rozhodl o nákladech řízení. [10] K odvolání navrhujících věřitelů odvolací soud usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 1 Ko 16/2014-877, zrušil usnesení konkursního soudu ze dne 1. července 2013, ve spojení s usnesením ze dne 28. února 2014 (pro nepřezkoumatelnost závěru o promlčení pohledávek navrhujících věřitelů), a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení (první výrok). Dále odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce (druhý výrok). [11] Usnesením ze dne 20. května 2015, č. j. 40 K 35/2003-929, konkursní soud zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (bod I. výroku), vrátil věřiteli a/ zálohu na náklady konkursního řízení (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Konkursní soud shledal důvodnou námitku promlčení pohledávek navrhujících věřitelů vznesenou dlužníkem, uzavíraje, že: 1/ U pracovněprávní pohledávky věřitele a/ ve výši 98.002 Kč (z titulu neuhrazené mzdy za duben 2001 až červen 2003), uplatněné v konkursním řízení přihláškou z 9. července 2004 a (znovu) přihláškou ze dne 15. listopadu 2006, uplynula promlčecí doba (nejpozději) dne 20. července 2011. 2/ U pohledávek věřitelky b/ ve výši 340.000 Kč a 133.600 Kč (z titulu neuhrazeného nájemného z nájemních smluv ze dne 8. ledna 2001 a ze dne 1. července 2001), uplatněných v konkursním řízení dvěma přihláškami z 8. července 2004, uplynula promlčecí doba (nejpozději) dne 19. července 2011. 3/ U pohledávky věřitelky b/ ve výši 1.089.309 Kč (z titulu neuhrazeného nájemného z nájemních smluv ze dne 8. ledna 2001 a ze dne 1. července 2001), uplatněné v konkursním řízení přihláškou z 16. listopadu 2006, uplynula promlčecí doba (nejpozději) dne 23. září 2013. 4/ U pohledávky věřitele c/ ve výši 15.283,20 Kč (z titulu neuhrazeného nájemného z nájemní smlouvy ze dne 1. července 2001), uplatněné v konkursním řízení přihláškou z 8. července 2004, uplynula promlčecí doba (nejpozději) dne 19. července 2011. 5/ U pohledávky věřitele c/ ve výši 153.253,10 Kč (z titulu neuhrazeného nájemného z nájemní smlouvy ze dne 1. července 2001), uplatněné v konkursním řízení přihláškou z 16. listopadu 2006, uplynula promlčecí doba (nejpozději) dne 23. září 2013. [12] Běh promlčecí doby posuzoval konkursní soud s přihlédnutím k tomu, že v době, kdy trvaly účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka, se stavěla promlčecí doba na základě podaných přihlášek. Zamítnutí návrhu na konkurs pak odůvodnil – odkazuje na ustanovení § 4 a § 12a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) – nedoložením aktivní věcné legitimace navrhujícími věřiteli. [13] K odvolání navrhujících věřitelů odvolací soud usnesením ze dne 20. května 2016, č. j. 2 Ko 55/2015-959, potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech I. a III. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [14] Odvolací soud (vycházeje z ustanovení § 4, § 12a, § 20 odst. 8 a § 44 ZKV) přitakal závěru konkursního soudu, že pohledávky navrhujících věřitelů jsou promlčeny. Co do možnosti dlužníka ubránit se proti návrhu na prohlášení konkursu i důvodně uplatněnou námitkou, že pohledávka, kterou navrhující věřitel dokládá svou věcnou legitimaci, je promlčena, odkázal odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 29 Odo 132/2004 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 27/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2005“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Názor odvolatelů, že u věřitele, který podal návrh na prohlášení konkursu, se promlčecí doba ohledně jeho pohledávky staví již podáním tohoto návrhu, odmítl odvolací soud jako nesprávný s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. 29 Cdo 1422/99 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2002, pod číslem 15). [15] Odvolací soud odmítl i argument odvolatelů, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, s tím, že není-li prohlášen konkurs, věřitelům nic nebrání uplatnit své pohledávky za dlužníkem u obecného soudu pořadem práva (žalobou). To, že tak neučiní, jde k jejich tíži. [16] Tvrzení věřitelů b/ a c/, že konkursní soud se nevyjádřil k otázce další existence vztahu založeného nájemní smlouvou z 1. července 2011 a nezabýval se existencí jejich případných dalších pohledávek z této smlouvy, neměl odvolací soud za opodstatněné, poukazuje na to, že věřitelé b/ a c/ žádné další splatné pohledávky za dlužníkem v řízení netvrdili, a na to, že správkyně konkursní podstaty (za trvání účinků konkursu na majetek dlužníka), vzhledem k tomu, že tito věřitelé nesouhlasili s názorem, že dlužník již dříve sám vypověděl obě nájemní smlouvy, obě tyto smlouvy sama vypověděla. [17] Následně odvolací soud uzavřel, že (ač to nemělo vliv na výslednou správnost jeho rozhodnutí) konkursní soud se dopustil pochybení při výpočtu konce promlčecí doby; podle odvolacího soudu skončila promlčecí doba nejmladší pohledá