29 Cdo 4627/2010 – Nejvyšší soud

29 Cdo 4627/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 7. 2013 Spisová značka:29 Cdo 4627/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.4627.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem nebytových prostor Dotčené předpisy:§ 680 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4627/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně DIRICKX BOHEMIA spol. s r. o., se sídlem v Havlíčkově Brodě, U panských 1447, PSČ 580 01, identifikační číslo osoby 49 81 00 90, zastoupené Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, PSČ 580 01, proti žalovanému Ing. T. Z., jako správci konkursní podstaty úpadce VELTEX spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48 03 96 91, zastoupenému JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 329/1, PSČ 150 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 84/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2010, č. j. 15 Cmo 34/2010-108, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2010, č. j. 15 Cmo 34/2010-108, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 17. prosince 2009, č. j. 21 Cm 84/2006-92, Městský soud v Praze určil, že pohledávka žalobkyně (DIRICKX BOHEMIA spol. s r. o.) vůči úpadci (VELTEX spol. s r. o.) ve výši 161.044,- Kč přihlášená do konkursu vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 79 K 21/205 je po právu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Žalobkyně přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadce pohledávku ve výši 161.044,- Kč z titulu nevrácené kauce, poskytnuté pozdějšímu úpadci na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 22. července 2003. 2/ Žalobkyně (jako nájemce) uzavřela s pozdějším úpadcem (jako pronajímatelem) 22. července 2003 smlouvu o nájmu nebytových prostor (dále též jen „nájemní smlouva“), jejímž předmětem byly nebytové prostory (sklad) v blíže označené nemovitosti ve vlastnictví pozdějšího úpadce (dále též jen „sporná nemovitost“). Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. září 2003 do 1. září 2013. Nájemce se ve smlouvě vedle sjednaného nájemného zavázal zaplatit pronajímateli rovněž kauci ve výši 161.044,- Kč (včetně daně z přidané hodnoty), s tím, že k jejímu „odečtení“ dojde v případě ukončení nájmu. 3/ Žalobkyně kauci v dohodnuté výši pozdějšímu úpadci zaplatila (dne 6. srpna 2003 byla uvedená částka z účtu žalobkyně poukázána pozdějšímu úpadci). 4/ Usnesením ze dne 20. září 2005, č. j. 067 EX 957/04-431, udělil soudní exekutor JUDr. J. P., Ph.D. společnosti ESOLUS s. r. o. příklep za nejvyšší podání na (v usnesení označené) vydražené nemovitosti (mezi jinými též na spornou nemovitost). Podle potvrzení soudního exekutora ze dne 18. října 2005 vydražitel nejvyšší podání zaplatil. 5/ Usnesením ze dne 9. listopadu 2005, č. j. 19 Nc 8415/2004-107, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 o rozvrhu výtěžku prodeje vydražených nemovitostí; podle informace označeného soudu usnesení nabylo právní moci dne 26. listopadu 2005. 6/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 79 K 21/2005-127, prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalovaného. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 336a odst. 1 písm. c), § 337g odst. 2 a § 337h odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že nebylo-li v rozhodnutí o ceně dražených nemovitostí výslovně uvedeno, že nájemní právo žalobkyně váznoucí na sporné nemovitosti nezanikne a nebyla-li vydražiteli ani přiznána za toto nájemní právo náhrada, dnem právní moci rozvrhového usnesení (popř. jeho „faktickou realizací“) nájemní právo žalobkyně zaniklo (§ 337h odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že vznik povinnosti pozdějšího úpadce vrátit žalobkyni kauci zaplacenou při vzniku nájemního poměru byl vázán na okamžik skončení nájmu, shledal soud žalobou uplatněný nárok důvodným. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud neměl na rozdíl od soudu prvního stupně pro posouzení dané věci za právně významné, zda rozvrhové usnesení nabylo právní moci a zda tím došlo k zániku nájmu nebytových prostor užívaných žalobkyní, ale zjištění, zda ke dni prohlášení konkursu byl úpadce vlastníkem nemovitosti, v níž se nacházejí nebytové prostory, jež byly předmětem nájemní smlouvy. Z ustanovení § 680 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jež se použije i na nájem nebytových prostor, totiž plyne, že při změně vlastnictví k nemovitosti, v níž se nacházejí pronajaté nebytové prostory, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, tedy i „závazku ponechat mu i nadále až do skončení nájmu kauci (jistotu)“. Dohodu o zaplacení kauce je přitom podle odvolacího soudu nutné považovat za „samostatné ujednání v rámci nájemní smlouvy“, jež „pozbývá smyslu v případě změny v osobě pronajímatele, kterému nájemce evidentně zajištění ve formě finanční jistoty neposkytl“. Jelikož změna vlastnictví nemovitosti se (v případě exekuce prodejem nemovitých věcí) neváže k právní moci rozvrhového usnesení, nýbrž „k usnesení o příklepu (…) a k zaplacení nejvyššího podání“, k čemuž v dané věci došlo nejpozději 18. října 2005, odvolací soud uzavřel, že „úpadce jako pronajímatel nebytových prostor přestal být vlastníkem nemovitosti, v níž se nebytové prostory nacházejí, a přestal být tudíž i jejich pronajímatelem ještě před prohlášením konkursu“ na jeho majetek. Potud odkázal též na rozhodnutí vydaná ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 54 Cm 146/2005 (jde o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2008, č. j. 58 Cm 146/2005-212, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 239/2008-250), v nichž soudy obou stupňů „pravomocně dovodily“ ohledně vlastnictví sporné nemovitosti shodný závěr, s tím, že případné neplatnosti (v exekuci) provedené dražby se lze dovolat jen v žalobě na určení neplatnosti dražby podané v prekluzivní tříměsíční lhůtě počítané ode dne konání dražby a tuto otázku nelze řešit jako otázku předběžnou v jiném soudním řízení. Odvolací soud proto shledal závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalobkyni vzniklo právo požadovat po pozdějším úpadci vrácení kauce, věcně správným. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel – odkazuje na ustanovení § 338zn odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 71 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a § 16 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí – především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož pozdější úpadce přestal být vlastníkem sporné nemovitosti nejpozději ke dni 18. října 2005. Akcentuje, že k prodeji sporné nemovitosti na základě nařízené exekuce prodejem nemovitých věcí mělo dojít v době, kdy již byl vydán exekuční příkaz prodejem podniku pozdějšího úpadce, k němuž náležela také sporná nemovitost, tedy v době, kdy byla exekuce prodejem nemovitostí přerušena a nebylo ji možné provést, dovolatel dovozuje, že pozdější úpadce nemohl na základě usnesení exekutora o udělení příklepu ze dne 20. září 2005 pozbýt vlastnické právo ke sporné nemovitosti. Označené usnesení ostatně nemohlo ani nabýt právní moci, neboť nebylo doručeno ustanovenému správci podniku pozdějšího úpadce. Správným neshledává dovolatel právní posouzení věci odvolacím soudem ani ve výkladu ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák. Vstupuje-li nabyvatel při změně vlastnického práva k pronajaté věci do právního postavení pronajímatele, „přejímá nájemní smlouvu se všemi právy a závazky, včetně složené jistoty“. Změna v osobě pronajímatele přitom bez dalšího „nezpůsobuje vznik nároku na vrácení kauce, (…) naopak je logické, že bývalý pronajímatel převede kauci, tedy mu ji uhradí, na nového pronajímatele“. Nájemce je po