29 Cdo 487/2025 — Nejvyšší soud

29 Cdo 487/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 6. 2025 Spisová značka:29 Cdo 487/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.487.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 487/2025-387 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce PETRONEL spol. s r. o., se sídlem v Desné, Riedlova 919, PSČ 468 61, identifikační číslo osoby 25005138, zastoupeného Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem, se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498/17, PSČ 434 01, proti žalovanému Sto s. r. o., se sídlem v Čestlicích 271, pošta Dobřejovice, PSČ 251 70, identifikační číslo osoby 63907135, zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, PSČ 460 07, o zaplacení částky 113.516 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 1/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2024, č. j. 21 Co 94/2024-368, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 13. října 2023, č. j. 7 C 1/2022-328: [1] Uložil žalovanému (Sto s. r. o.) zaplatit žalobci (PETRONEL spol. s r. o.) do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 113.516 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně za dobu od 4. května 2021 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). 2. K odvolání žalobce (jen proti bodu II. výroku o nákladech řízení mezi účastníky) i žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. srpna 2024, č. j. 21 Co 94/2024-368: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu v bodě I. výroku (první výrok). [2] Změnil rozsudek okresního soudu v bodě II. výroku (druhý výrok). [3] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). 3. Odvolací soud – vycházeje z § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – přitakal skutkovým a právním závěrům okresního soudu, především pak tomu, že: [1] Kupní smlouva ze dne 20. prosince 2002 uzavřená mezi žalobcem coby kupujícím a společností Národní stavební společnost a. s. (dále jen „společnost N“) coby prodávající, podle níž žalobce nabyl vlastnické právo k (označeným) nemovitostem, je platná, když sjednaná kupní cena (14.037.000 Kč) byla cenou obvyklou (ač ji neurčil posudek znalce jmenovaného soudem). [2] Správkyně konkursní podstaty společnosti N nemovitosti sepsala do konkursní podstaty společnosti N (a následně zpeněžila) na základě překonaného výkladu § 196a odst. 3 obch. zák. [3] Částkou 113.516 Kč, kterou z výtěžku zpeněžení nemovitostí obdržel v konkursu vedeném na majetek společnosti N na úhradu své pohledávky, se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce (a od 4. května 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou této částky). II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že žaloba se zamítá, případně aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání 5. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 6. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je z pohledu dovolatelem vymezeného důvodu přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu souladné s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 7. Co do řešení otázky předpokladů pro úspěch žaloby z tzv. lepšího práva (a jejich splnění v poměrech dané věci) srov. závěry formulované v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněném pod číslem 67/2012 Sb. rozh. obč. [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 8. K povaze vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007), a k účinkům, jaké vyvolává neúspěch v excindačním sporu, srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněného pod číslem 81/2005 Sb. rozh. obč. 9. K posouzení a hodnocení důkazů ohledně obvyklé ceny nemovitostí srov. např. závěry obsažené v rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněném pod číslem 109/2014 Sb. rozh. obč., jakož i judikaturní závěry shrnuté např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sp. zn. 29 Cdo 3044/2018. 10. Současně nelze přehlédnout, že dovolateli byla vyplacena (příslušná část) výtěžku zpeněžení nemovitostí v konkursním řízení vedeném na majetek společnosti N až v době po změně judikatury Nejvyššího soudu (na základě rozvrhových usnesení konkursního soudu z 25. března 2019 a 3. března 2020). 11. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. 12. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.). 13. Námitky, jimiž dovolání zpochybňuje správnost skutkových zjištění a skutkových závěrů soudů nižších stupňů a v jejichž rámci dovolatel předestírá (pro účely svého právního posouzení věci) Nejvyššímu soudu jiný skutkový stav než ten, z nějž vyšly oba soudy, jsou tudíž ve světle závěrů shrnutých v předchozím odstavci pro založení přípustnosti dovolání právně bezcenné. 14. Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani kritika, kterou dovolatel snáší k hodnocení důkazů soudy. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [který je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu]. 15. Přitom skutkový závěr ohledně výše obvyklé ceny neshledává Nejvyšší soud ani zjevně nepřiměřeným. Vzhledem k rozdílům ve skutkovém stavu hodnotí Nejvyšší soud jako nepřiléhavé i poukazy dovolatele na (označenou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. 16. Srov. ostatně obdobně ve sporech téhož žalobce proti dalším konkursním věřitelům (se stejným zástupcem jako u dovolatele) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2025, sp. zn. 29 Cdo 2231/2023 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. dubna 2025, sp. zn. II. ÚS 1173/25), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2025, sp. zn. 29 Cdo 2364/2024. 17. Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné