29 Cdo 5485/2007 — Nejvyšší soud

29 Cdo 5485/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 4. 2010 Spisová značka:29 Cdo 5485/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.5485.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Incidenční spory Vklad společníka Základní jmění Dotčené předpisy:§ 59 obch. zák. ve znění do 30.06.1997 § 60 obch. zák. ve znění do 30.06.1997 § 69b obch. zák. ve znění do 30.06.1997 § 163a obch. zák. ve znění do 30.06.1997 § 37 odst. 1 obč. zák. § 39 obč. zák. § 94 odst. 1 o. s. ř. § 15 odst. 1 písm. a) ZKV ve znění do 31.12.2007 § 19 ZKV ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.       29 Cdo 5485/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka rozhodl v právní věci žalobců a/ FAMILY BUSINESS a. s., se sídlem v Praze 3, Bořivojova 35, PSČ 130 00, identifikační číslo 26784068, b/ T. K., , c/ B. J.,  a d/ F. K., všech zastoupených JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 30, PSČ 110 00, proti žalovanému V. P., jako správci konkursní podstaty úpadkyně MERCATOR PALLADIUM s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo 47977230, zastoupenému Mgr. et MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, PSČ 110 00, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, se sídlem v Praze 2, Lazarská 4, PSČ 120 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 139/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2007, č. j. 13 Cmo 381/2006-257, takto:   Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2007, č. j. 13 Cmo 381/2006-257 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 58 Cm 139/2004-137, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 58 Cm 139/2004-137, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobci (a/ FAMILY BUSINESS a. s., b/ T. K., c/ B. J. a d/ F. K.) domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně MERCATOR PALLADIUM s. r. o. v likvidaci (za účasti Městského státního zastupitelství v Praze) vyloučení ve výroku označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o  nákladech řízení (bod II. výroku). Podle soudu tkví podstata sporu v odpovědi na otázku, zda pozdější úpadkyně pozbyla vlastnické právo k nemovitostem tím, že je jako nepeněžitý vklad vložila do nově zakládané společnosti BREDA HOLDING a. s. (dále též jen „BH“) a zda se žalobci coby koneční nabyvatelé nemovitostí stali platně vlastníky nemovitostí. Soud uzavřel, že: 1/ Po vzniku společnosti (BH), tedy po jejím zápisu do obchodního rejstříku, již nelze (v intencích § 69b zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“) zrušit rozhodnutí o povolení tohoto zápisu,  ani se domáhat určení, že společnost nevznikla. 2/ Společnost (zde BH) může ve shodě s ustanovením § 59 obch. zák. platně vzniknout a i nadále „být platná“, i když na ni nepřejde majetkové právo k předmětu nepeněžitého vkladu. 3/ Pro závěr, zda nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadkyně oprávněně, je rozhodující zjištění, zda pozdější úpadkyně platně splatila nepeněžitý vklad do společnosti BH. 4/ Oba znalecké posudky, jimiž měla být zjištěna hodnota nepeněžitého vkladu do společnosti BH (posudek znalce V. V.  ze dne 10. listopadu 1996, zpracovaný podle stavu k 5. listopadu 1996 a posudek znalce E. V.  ze dne 12. listopadu 1996, zpracovaný podle stavu ke 4. listopadu 1996) postrádají náležitosti předepsané pro ně ustanovením § 59 obch. zák., jelikož: - se v nich neuvádí, že byly vypracovány za účelem stanovení hodnoty nepeněžitého vkladu společníka do společnosti; - nepopisují nemovitosti jako nepeněžitý vklad; - při způsobu ocenění neuvádějí, že je oceňován nepeněžitý vklad; - neuvádějí, zda hodnota nepeněžitého vkladu odpovídá emisnímu kursu upsaných akcií, které mají být nepeněžitým vkladem splaceny.   5/  Použitím znaleckých posudků, které svým obsahem nerespektovaly náležitosti předepsané v § 59 obch. zák., se obcházela úprava obsažená v obchodním zákoníku, což podle § 39 zákona č.  40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), způsobilo neplatnost  právního úkonu, jímž pozdější úpadkyně vložila nemovitosti do společnosti BH (pro obcházení § 59 obch. zák.).   6/ Společnost BH se z výše popsaných příčin nestala vlastníkem vkládaných nemovitostí a nemohla proto dále ani platně převést vlastnické právo k nim. Vlastníkem nemovitostí zůstala pozdější úpadkyně a žalobci se vlastníky nemovitostí nestali, na čemž ničeho nemění ani skutečnost, že příslušný katastrální úřad vložil do katastru nemovitostí vlastnické právo společnosti BH (i žalobců). K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku o věci samé a změnil jej v bodu II. výroku o nákladech řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). K potvrzujícímu výroku o věci samé odvolací soud uvedl, že má za správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, uváděje dále, že: 1/ Ani odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že soud ve sporném řízení je oprávněn řešit otázku, zda byl platně splacen vklad do společnosti BH; potud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo  748/2003 (jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2004, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) 2/  Smyslem úpravy obsažené v § 59 odst. 3 obch. zák., v rozhodném znění, je ochrana práv třetích osob. K zakotvení principů vtělených do posledně označeného ustanovení vedl zákonodárce požadavek určitosti ocenění odpovídající emisnímu kursu akcií zakládané společnosti a jisté míry vypovídací schopnosti znaleckých posudků. 3/ Vedle závěru o neplatnosti vkladu podle § 39 obč. zák. lze též uvažovat o jeho neplatnosti z hlediska ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. a § 266 obch. zák. Z notářského zápisu o založení společnosti BH ze dne 23. dubna 1997 (dále též jen „notářský zápis“) totiž není zřejmé, jaká hodnota vkladu odpovídá emisnímu kursu upsaných akcií splácených vkladem. Jinak řečeno, v notářském zápisu  není vůbec vyjádřena vzájemná souvislost mezi oceněním nepeněžitého vkladu znalci a jeho oceněním zakladatelem (pozdější úpadkyní). Finančně není vyjádřena ani výše vkladu, dovozovaná žalobci jako rozdíl mezi peněžitým vkladem a celkovým základním jměním. Z žalobních tvrzení ani z provedených důkazů nevyplývá, zda rozdíl mezi hodnotou vkladu vyjádřenou  oceněním znalců (104 milióny Kč) a jejím nejasným určením v notářském zápisu představuje emisní ážio nebo něco jiného (§ 163a odst. 3 obch. zák.). 4/ Určitou nejistotu pozdější úpadkyně při založení společnosti BH zdůrazňuje okolnost, že vystavila dvě prohlášení vkladatele o vložení nemovitého majetku do základního jmění akciové společnosti (obě s vyznačeným datem 23. dubna 1997). Pro účely rejstříkového řízení bylo v prohlášení podepsaném zakladatelem (pozdější úpadkyní)  23. dubna 1997 pouze uvedeno, že sporné věci byly „popsány“ ve shora označených znaleckých posudcích. Pro účely vkladového řízení  byla v prohlášení podepsaném zakladatelem (pozdější úpadkyní) až 31. července 1997 již uvedena hodnota sporných věcí podle ocenění částkami dle znaleckých posudků, s tím, že pro potřebu vkladu do společnosti BH byly oceněny dohodou zakladatelů  (ačkoli zakladatelem byla pouze pozdější úpadkyně) na částku 4,9 miliónu Kč, z důvodu zástavních práv na nich váznoucích. Ke vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí tedy došlo na základě jiného prohlášení vkladatele, než toho, které bylo učiněno při založení společnosti BH (zapsaného do obchodního rejstříku 27. června 1997). 5/ Námitka žalobce b/, že rozdíl mezi ohodnocením nemovitostí znaleckými posudky a zakladatelkou (pozdější úpadkyní) představuje darování společnosti BH, je novým tvrzením uplatněným v rozporu s ustanovením § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 6/ Vzhledem k předchozí argumentaci se společnost BH nestala vlastnicí nemovitostí při svém založení a nebylo prokázáno, že by se tak stalo dodatečně. Společnost BH tak nemohla vlastnické právo k nemovitostem dále převést (kupními smlouvami z 20. února 2003 a 20. srpna 2004) na ža