29 ICdo 114/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 89 INS 21063/2016 215 ICm 860/2023 29 ICdo 114/2024-170 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. Michaelou Pechovou Vosátkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, PSČ 160 00, proti žalované R. N., zastoupené Mgr. Tomášem Petrusem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Zvonická 699/2, PSČ 160 00, o zaplacení částky 639 641 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 215 ICm 860/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka FOX silver s. r. o., naposledy sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26363976, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 21063/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2023, č. j. 215 ICm 860/2023, 106 VSPH 693/2023-124 (MSPH 89 INS 21063/2016), ve znění opravného usnesení ze dne 28. prosince 2023, č. j. 215 ICm 860/2023, 106 VSPH 693/2023-132 (MSPH 89 INS 21063/2016) takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 27. června 2023, č. j. 215 ICm 860/2023-63, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 27. června 2023, č. j. 215 ICm 860/2023-68, rozhodl, že žalovaná (R. N.) je povinna zaplatit žalobci (P. T.) částku 639 641 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. prosince 2023, č. j. 215 ICm 860/2023, 106 VSPH 693/2023-124 (MSPH 89 INS 21063/2016), ve znění opravného usnesení ze dne 28. prosince 2023, č. j. 215 ICm 860/2023, 106 VSPH 693/2023-132 (MSPH 89 INS 21063/2016), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku potvrdil a v bodě II. výroku jej změnil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 32 odst. 1, § 36 odst. 1, § 37, § 39 odst. 3, § 40 odst. 2, § 159 odst. 1 písm. e/, § 217 odst. 1, § 218 odst. 1, § 219 a § 286 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – vyšel z toho, že žalovaná jako původní insolvenční správkyně dlužníka (FOX silver s. r. o.) od něj převzala podle předávacího protokolu přibližně 2 500 kusů stříbrných šperků, šperků z ušlechtilé ocele a bižuterie, přičemž provedla pouze fotodokumentaci a nikoli početní inventarizaci převzatého zboží. Uvedené movité věci po dobu několika let nezpeněžila, přičemž měnila důvody, pro něž nemůže být majetek zpeněžen, a nesplnila ani výzvy insolvenčního soudu, aby upřesnila soupis majetkové podstaty tak, že odliší stříbrné šperky od bižuterie a ocelových šperků, zdokumentovala je a konkretizovala podmínky, za nichž je možné šperky zpeněžit; za porušení povinností jí byla insolvenčním soudem opakovaně uložena pořádková pokuta a následně byla zproštěna funkce. Převzaté šperky a bižuterii žalovaná sama ocenila na částku 639 641 Kč (tj. 70 % ceny podle účetnictví dlužníka) a jakkoli v insolvenčním řízení avizovala zadání znaleckého posudku, neučinila tak a na nově ustanoveném insolvenčním správci (Insolvenční kancelář Kaplan Mlnářík a spol.) požadovala, aby od ní převzal “bezcenné“ či neprodejné šperky a bižuterii v diametrálně odlišné hodnotě (v řádu tisíců korun). 4. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná porušila povinnosti při výkonu funkce insolvenční správkyně stanovené zákonem a uložené soudem a též nepostupovala s odbornou péčí, neboť si počínala liknavě „v souvislosti se zjišťováním, převzetím a též zpeněžením majetkové podstaty“, neprovedla „řádné a včasné ocenění obtížně ocenitelného majetku s hodnotou přesahující 600 000 Kč“ ve smyslu § 219 odst. 3 insolvenčního zákona a porušila i další (v odůvodnění rozhodnutí vypočtené) povinnosti. Dovodil též příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody, přičemž „výši schodku bylo lze dovodit toliko z jí prvotně určené hodnoty šperků a bižuterie, když k žádnému dalšímu relevantnímu ocenění v řízení nedošlo“; ohledně výše škody neměl odvolací soud za podstatné, za jakou úplatu (32 250 Kč) postoupil nové ustanovený insolvenční správce pohledávku na náhradu škody na žalobce. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Dovolatelka (podle obsahu dovolání) předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda lze pro účely určení výše škody vyjít z ocenění movitých věcí podle § 219 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenčním správcem podle účetnictví dlužníka a zda má tudíž dovolatelka povinnost „dorovnat rozdíl“ mezi účetní cenou a skutečnou hodnotou věcí. V této souvislosti nemá za prokázané, že věci, které převzala od dlužníka, nebyly tytéž, které „byla připravena vydat“ nově ustanovenému insolvenčnímu správci. Současně dovolatelka namítá, že oba soudy nepochopily „institut objektivní odpovědnosti“, když na ni „přehodily důkazní břemeno“. Dovolatelka dále namítá porušení práva na spravedlivý proces spočívající v tom, že je vůči ní s přihlédnutím k okolnostem přísná koncentrace řízení, což vedlo k tomu, že odvolací soud „resignoval na povinnost zjistit skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci“; napadené rozhodnutí má tudíž za nepřezkoumatelné. 7. Žalobce ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání částečně odmítl (v části týkající se nákladů řízení) a částečně zamítl. 8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 9. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (21. listopadu 2016) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci) i v době od 1. června 2019 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. 10. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku a té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud změnil bod II. výroku rozsudku insolvenčního soudu o nákladech řízení před insolvenčním soudem, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), neboť dovolání proti rozhodnutím, v části týkající se výroku o nákladech řízení, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 11. Ve zbývajícím rozsahu (ohledně prvního výroku napadeného rozhodnutí v části týkající se věci samé) pak Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. 12. V intencích ustanovení § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. je jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle § 237 o. s. ř., dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v rovině práva procesního nebo v rovině práva hmotného). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit. 13. Námitky dovolatelky, že „byla připravena vydat“ nově ustanovenému insolvenčnímu správci tentýž soubor zhruba 2 500 kusů šperků a bižuterie, které dříve o