29 ICdo 13/2023 – Nejvyšší soud

KSPH 77 INS 2555/2019 74 ICm 45/2020 29 ICdo 13/2023-277 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně J. Ř., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na strži 2102/61a, PSČ 140 00, proti žalovaným 1/ M. H., a 2/ L. Š., zastoupeným Mgr. Mag. iur. Janem Toscherem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, PSČ 586 01, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm 45/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 77 INS 2555/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2022, č. j. 74 ICm 45/2020, 103 VSPH 927/2021-218 (KSPH 77 INS 2555/2019), ve znění usnesení ze dne 28. prosince 2022, č. j. 74 ICm 45/2020, 103 VSPH 927/2021-231 (KSPH 77 INS 2555/2019), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 6. října 2021, č. j. 74 ICm 45/2020-181, Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) určil, že kupní smlouva uzavřená mezi původním žalovaným 1/ (Ing. Lukášem Nožičkou, insolvenčním správcem dlužníků J. Ř. a J. Ř.) jako prodávajícím a žalovanými 2/ a 3/ (M. H. a L. Š.) jako kupujícími, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. e. XY, a pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY (dále též jen „nemovitosti“), je neplatná (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 21. února 2019 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníků J. Ř. a J. Ř. (žalobkyně a dřívějšího žalobce a/), přičemž usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. KSPH 77 INS 2555/2019-A-9, insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jim oddlužení. [2] Věřitel COLETTE INVESTMENT s. r. o. (dále též jen „věřitel C“) přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku zajištěnou nemovitostmi (s okamžikem vzniku zajištění k 27. listopadu 2018) s tím, že přílohu přihlášky tvořil notářský zápis NZ 335/2018 vyhotovený notářkou JUDr. Věrou Hodějovskou. [3] Věřitel Portfolio Servis s. r. o. (dále též jen „věřitel P“) přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku, která byla taktéž zajištěna nemovitostmi (s okamžikem vzniku zajištění k 24. lednu 2019). [4] Věřitel C dal dne 29. července 2019 původnímu žalovanému 1/ pokyn ke zpeněžení nemovitostí přímým prodejem mimo dražbu nejvyšší nabídce prostřednictvím společnosti Ruby Real s. r. o. s tím, že nabídková cena má být stanovena částkou 1 990 000 Kč a uzavření kupní smlouvy s nalezeným zájemcem podléhá schválení zajištěného věřitele. [5] Věřitel C schválil jako zajištěný věřitel dne 16. září 2019 smlouvu o zprostředkování a dne 14. listopadu 2019 návrh kupní smlouvy a dal pokyn k jejímu uzavření. Předmětem kupní smlouvy, která byla uzavřena dne 29. listopadu 2019 mezi původním žalovaným 1/ jako prodávajícím a žalovanými 2/ a 3/ jako kupujícími, byl převod vlastnického práva k nemovitostem za kupní cenu ve výši 1 990 000 Kč. [6] Obě zajištěné pohledávky v průběhu insolvenčního řízení uhradila třetí osoba. [7] Věřitel P sdělením ze dne 5. listopadu 2019 informoval insolvenční soud, že jeho pohledávka byla uhrazena; proto bere svoji přihlášku zcela zpět. Účast věřitele P zanikla na základě usnesení o zpětvzetí přihlášky k 17. prosinci 2019. [8] Účast věřitele C v insolvenčním řízení zanikla na základě usnesení o zpětvzetí přihlášky k 8. únoru 2020. 3. Insolvenční soud – vycházeje především z § 230 odst. 2, § 289 odst. 1 a § 293 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – na základě provedeného dokazování uzavřel, že zajištěný věřitel C (s prvním pořadím) udělil pokyny ke zpeněžení předmětných nemovitostí, nicméně v řízení nevyšlo najevo, že by insolvenční správce měl k dispozici souhlas s pokyny od zajištěného věřitele s druhým pořadím (věřitele P). Insolvenční soud přitom nepřisvědčil názoru původního žalovaného 1/, že tohoto souhlasu nebylo třeba, když dne 5. listopadu 2019 zajištěný věřitel P informoval insolvenční soud o uhrazení své pohledávky, a proto vzal přihlášku zcela zpět. Účast daného věřitele v insolvenčním řízení (totiž) skončila až k 17. prosinci 2019 (srov. § 184 odst. 1 poslední větu insolvenčního zákona), a tedy až do tohoto dne musel mít původní žalovaný 1/ k dispozici souhlas věřitele P ke každému pokynu věřitele C. Jelikož původní žalovaný 1/ tento souhlas neměl, nemohl přikročit ke zpeněžování zajištěného majetku. Jestliže tak přesto učinil, pak je kupní smlouva absolutně neplatná, neboť její uzavření odporuje insolvenčnímu zákonu. 4. K odvolání původního žalovaného 1/ Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění tamtéž označeného opravného usnesení) změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že se žaloba zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok). 5. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a dále z toho, že dne 5. srpna 2019 věřitel P jako zajištěný věřitel s druhým pořadím souhlasil s pokynem zajištěného věřitele s prvním pořadím. Cituje § 286, § 289 a § 293 insolvenčního zákona, odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že kupní smlouva má všechny potřebné náležitosti podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a její neplatnost proto nelze dovodit pro absenci některé z nich (jako podstatné pro uzavření smlouvy). Nesouhlasil nicméně se závěrem insolvenčního soudu, že absence souhlasu zajištěného věřitele s druhým pořadím s druhým „pokynem“ zajištěného věřitele s prvním pořadím (kterým dne 14. listopadu 2019 schválil kupní smlouvu) způsobuje neplatnost kupní smlouvy. Za opodstatněně uplatněné neměl ani další důvody neplatnosti kupní smlouvy uváděné žalobci. 6. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že postupu původního žalovaného 1/ jako insolvenčního správce žalobců v postavení dlužníků nelze vytknout žádné zásadní pochybení při zpeněžení nemovitostí prodejem mimo dražbu. Insolvenční správce zcela respektoval podmínky, jež formuloval v pokynu ze dne 29. července 2019 zajištěný věřitel s prvním pořadím (k němuž dal souhlas rovněž zajištěný věřitel s druhým pořadím). K tomu odvolací soud doplnil, že jiný pokyn dle § 293 insolvenčního zákona zajištěný věřitel s prvním pořadím nevydal, neboť jeho další úkony byly pouze schvalovací a představovaly jen plnění dalších podmínek (již) uděleného pokynu; šlo tak pouze o další fáze realizace pokynu ze dne 29. července 2019. Kupní smlouva tedy není neplatná z důvodu uvedeného insolvenčním soudem ani pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na okolnosti jejího uzavření. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezili ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že dovolání závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Uplatnili dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Dovolatelé měli za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tom směru, že potvrdil postup původního žalovaného 1/ při zpeněžování nemovitostí, který se řídil pokyny zajištěného věřitele s prvním pořadím, ačkoli souhlas zajištěného věřitele s druhým pořadím nebyl dán. K tomu odkázali na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 99/2020, a ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 136/2020. Dovolatelé argumentovali ve prospěch závěru insolvenčního soudu, který dovodil, že původní žalovaný 1/ postupoval v rozporu se zákonem, když bez souhlasu zajištěného věřitele s druhým pořadím (s pokyny ze dne 16. září 2019 a ze dne 14. listopadu 2019) přikročil ke zpeněžování majetku. V návaznosti na argumentaci žalovaných, že souhlasu zajištěného věřitele s druhým pořadím nebylo třeba, jelikož ten podáním ze dne 5. listopadu 2019 informoval insolvenční soud, že bere přihlášku pohledávky zcela zpět, dovolatelé uvedli, že pravomocně byla účast věřitele P v insolvenčním řízení ukončena až k 17. prosinci 2019. Do té doby byl nutný jeho souhlas se všemi pokyny zajištěného věřitele s prvním pořadím (muselo na něj být pohlíženo jako na zajištěného věřitele bez ohledu na to, že jeho pohledávka již byla uhrazena). 9. Zároveň dovolatelé nesouhlasili se závěrem odvolacího soudu, že pokyny zajištěného věřitele s prvním pořadím ze dne 29. července 2019, ze dne 16. září 2019 a ze dne 14. listopadu 2019 jsou jedním pokynem (respektive, že pozdější pokyny jsou úkony schval