29 ICdo 169/2025 – Nejvyšší soud

MSPH 89 INS 11890/2022 214 ICm 3366/2022 29 ICdo 169/2025-130 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce C. F. Moller, spol. s r. o., se sídlem v Praze 6, Uralská 689/7, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25353021, zastoupeného Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 53/24, PSČ 602 00, proti žalované Mgr. Evě Budínové, se sídlem ve Frýdku-Místku, Dobrovského 724, PSČ 738 01, jako insolvenční správkyni dlužníka Movi CZ, s. r. o., o vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka, o přípustnosti vedlejšího účastenství, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 214 ICm 3366/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Movi CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Korytná 4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27158951, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 11890/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2025, č. j. 214 ICm 3366/2022, 104 VSPH 333/2025-97 (MSPH 89 INS 11890/2022), takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 12. prosince 2022 se žalobce (C. F. Moller, spol. s r. o.) domáhal vůči žalovanému (INSKOL v. o. s., jako tehdejšímu insolvenčnímu správci dlužníka Movi CZ, s. r. o.) vyloučení označených nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka. Po pozdějších změnách v osobě insolvenčního správce se řízení coby žalovaná účastní Mgr. Eva Budínová, jež se stala novou insolvenční správkyní dlužníka na základě usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 9. ledna 2025, č. j. MSPH 89 INS 11890/2022-B-355, ve spojení s (potvrzujícím) usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2025, č. j. MSPH 89 INS 11890/2022, 1 VSPH 158/2025-B-395. 2. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 21. června 2023 (č. l. 42) vstoupila do řízení společnost AproBETA a. s. (dále jen „společnost A“) jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce. Žalobce se vstupem společnosti A souhlasil podáním doručeným insolvenčnímu soudu 17. července 2023 (č. l. 45). Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 18. dubna 2024 (č. l. 61) vznesl původní žalovaný námitku nepřípustnosti vedlejšího účastenství. 3. Usnesením ze dne 1. srpna 2024, č. j. 214 ICm 3366/2022-70, insolvenční soud nepřipustil vstup společnosti A do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce. 4. Insolvenční soud – vycházeje z § 2 a § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – odůvodnil rozhodnutí tím, že společnost A neuvedla, jaký má právní zájem pro vstup do řízení. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. května 2025, č. j. 214 ICm 3366/2022, 104 VSPH 333/2025-97 (MSPH 89 INS 11890/2022), potvrdil (již ve vztahu ke stávající žalované) usnesení insolvenčního soudu. 6. Také odvolací soud – vycházeje z § 7 a § 16 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 93 o. s. ř. – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že společnost A neosvědčila právní zájem na výsledku řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Je k tomu, aby bylo možné uzavřít, že vedlejší účastník neprokázal právní zájem na výsledku řízení, nezbytné vyzvat jej k prokázání právního zájmu usnesením obsahujícím: [1] požadavek, aby tvrdil a prokázal právní zájem, [2] lhůtu ke splnění této povinnosti, [3] poučení, že jinak se vystavuje riziku, že jeho účast v řízení bude ukončena? 8. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu má dovolatel neformální způsob, jímž insolvenční soud vyzval společnost A k prokázání právního zájmu (přípisem), za nedostatečný. K tomu poukazuje na to, že podle ustálené judikatury vedlejší účastník není povinen tvrdit a prokazovat právní zájem na výsledku sporu již v podání, kterým oznamuje svůj vstup do řízení. 10. V situaci, kdy se existence právního zájmu stává spornou až vznesením námitky nepřípustnosti vedlejšího účastenství a důsledkem nesplnění procesní povinnosti tvrdit a prokazovat právní zájem je ukončení účasti vedlejšího účastníka v řízení, není možné, aby nebyl o tomto následku poučen (zvláště, není-li ani zastoupen advokátem) a aby mu ke splnění této povinnosti nebyla určena konkrétní lhůta, uzavírá dovolatel. 11. Postup odvolacího soudu, který nezrušil usnesení insolvenčního soudu, tak porušuje práva společnosti A a v konečném důsledku i práva dovolatele, na jehož podporu společnost A vystupovala. 12. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, majíc napadené rozhodnutí za správné. III. Přípustnost dovolání 13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 14. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (1. září 2022) a k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. se přitom pro dané insolvenční řízení a spory jím vyvolané uplatní i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024) [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. 15. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. Pro toto zkoumání je rozhodný výklad následujících ustanovení občanského soudního řádu v aktuálním (rozhodném) znění: § 93 (1) Jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. (2) Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. (3) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností. § 242 (…) (3) Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. (…) 16. Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Srov. např. již např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sb. rozh. obč., nebo odstavec 21 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 2/2021, uveřejněného pod číslem 70/2023 Sb. rozh. obč. [rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 17. Stejně jako odvolací soud (u kterého se tento úsudek projevil již tím, že odvolání žalobce projednal věcně) nemá Nejvyšší soud pochyb o tom, že může být v zájmu podporovaného účastníka sporu (zde žalobce), aby se prokázalo, že na straně vedlejšího účastníka (který jej má podporovat) byla splněna podmínka pro připuštění jeho vstupu do řízení ve smyslu § 93 odst. 1 o. s. ř. (aby se prokázalo, že jde o osobu, která má právní zájem na výsledku sporu). To se v zákonné úpravě projevuje i tím, že § 93 odst. 2 o. s. ř. označuje (hlavní) účastníky sporu jako ty, kdož mohou příslušnou osobu vyzvat (prostřednictvím soudu), aby do řízení vstoupila coby vedlejší účastník. Proto nelze přípustnost dovolání žalobce proti napadenému usnesení vyloučit poukazem na subjektivní nepřípustnost dovolání (a odmítnout dovolání podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř.). 18. Jinak řečeno, (hlavní) účastník je osobou samostatně subjektivně oprávněnou k podání dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vedlejšího účastens