29 ICdo 182/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS 22650/2019 253 ICm 2363/2022 29 ICdo 182/2024-172 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužníka T. B., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 38 67 32, zastoupenému Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze, 28. října 767/12, PSČ 110 00, a 2) J. P., zastoupenému Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Hybernská 1271/32, PSČ 110 00, o zaplacení částky 161.300.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 253 ICm 2363/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. B., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 22650/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2024, č. j. 253 ICm 2363/2022, 102 VSPH 248/2024-129 (MSPH 79 INS 22650/2019), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupců. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 18. prosince 2023, č. j. 253 ICm 2363/2022-99, zamítl žalobu, kterou se žalobce (JUDr. Jaroslav Brož, MJur, jako insolvenční správce dlužníka T. B.) domáhal vůči žalovaným [1) BOHEMIA ENERGY entity s. r. o. a 2) J. P.], aby složili ve prospěch účtu majetkové podstaty (dlužníka) částku 161.300.000,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Ze skutkových zjištění insolvenčního soudu (ve vazbě na obsah insolvenčního spisu) plyne, že: 1) Insolvenční soud usnesením ze dne 9. prosince 2019, č. j. MSPH 79 INS 22650/2019-A-21, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, ustanovil žalobce insolvenčním správcem a povolil dlužníku oddlužení; usnesením ze dne 14. září 2020, č. j. MSPH 79 INS 22650/2019-B-304, (mimo jiné) vzal na vědomí zpětvzetí návrhu dlužníka na povolení oddlužení a prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 2) Přihláškou č. P77 přihlásil první žalovaný do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 161.300.000,- Kč (z titulu újmy, která mu měla vzniknout v důsledku porušování zákona a dobrých mravů dlužníkem); přihlášenou pohledávku popřeli insolvenční správce, dlužník a věřitelé Credit One, a. s. (dále jen „věřitel C“) a Mníšek pod Brdy 1519 s. r. o. 3) Rozsudkem ze dne 13. dubna 2022, č. j. 278 ICm 1642/2020-83, insolvenční soud zamítl žalobu, kterou se první žalovaný (tamní žalobce) domáhal vůči insolvenčnímu správci dlužníka a věřiteli C určení, že jeho pohledávka ve výši 161.300.000,- Kč je po právu co do pravosti a výše; rozsudek nabyl právní moci dne 3. června 2022. 4) Podáním označeným „žádost o udělení pokynu insolvenčního soudu v rámci dohlédací činnosti – vyřazení podílu ve společnosti BOHEMIA ENERGY entity s. r. o. ze soupisu majetkové podstaty“ (B-391) – první žalovaný (označený jako věřitel) upozornil insolvenční soud na to, že žalobce udržuje v soupisu majetkové podstaty podíl v prvním žalovaném, který nemůže náležet do majetkové podstaty (od 16. března 2021), když účast dlužníka v prvním žalovaném zanikla nejpozději 15. března 2021 (dlužník přestal být vlastníkem obchodního podílu v prvním žalovaném). Současně uvedl důvody, v jejichž důsledku (podle jeho názoru) zanikla účast dlužníka v prvním žalovaném, jakož i to, že žalobce odmítl vyřadit obchodní podíl z majetkové podstaty dlužníka; proto navrhl, aby insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti udělil insolvenčnímu správci pokyn k vyřazení tohoto podílu ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Na tomto základě insolvenční soud – cituje § 178, § 180 a § 181 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 30/2016 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 40/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 40/2019“)], a v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2023, č. j. 106 VSPH 667/2022-127 – dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Přitom předeslal, že povinnost k plnění podle § 178 insolvenčního zákona nelze uložit věřiteli, který v průběhu řízení nevykonával práva spojená s nezajištěnou pohledávkou. Za stavu, kdy insolvenční zákon výslovně nedefinuje pojem výkon práv spojených s pohledávkou, insolvenční soud zdůraznil, že smyslem sankční právní úpravy je snaha postihnout v insolvenčním řízení vědomé (či dokonce úmyslné) přihlášení pohledávky „ve vyšší výši, než jaká věřiteli ve skutečnosti náleží, a to i v souvislosti s potenciálem věřitele ovlivnit průběh insolvenčního řízení, jenž se od výše přihlášené pohledávky určující rozsah jeho hlasovacích práv odvíjí (předejít účelovým manipulacím s přihláškami)“. Za takový výkon práv spojených s pohledávkou – pokračoval insolvenční soud – nelze považovat žádost prvního žalovaného o udělení pokynu insolvenčního soudu insolvenčnímu správci k vyřazení (předmětného) podílu ze soupisu majetkové podstaty; jednak z žádosti neplyne jakákoli souvislost navrhovaného postupu s kteroukoli pohledávkou uplatněnou prvním žalovaným, jednak se zde nijak neprojeví kritérium potenciálu věřitele ovlivnit průběh insolvenčního řízení v závislosti na výši jím přihlášené pohledávky. Označené jednání nelze hodnotit jako nežádoucí ovlivňování průběhu insolvenčního řízení. Proto insolvenční soud uzavřel, že podání takového podnětu sice mělo potenciál ovlivnit insolvenční řízení, avšak nikoli proto, že by šlo „o jednání z titulu přihlášeného věřitele“, které by odráželo „váhu jeho pohledávky“. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. června 2024, č. j. 253 ICm 2363/2022, 102 VSPH 248/2024-129 (MSPH 79 INS 22650/2019), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud – vycházeje z § 178, § 180 a § 181 insolvenčního zákona a cituje část odůvodnění R 40/2019, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 ICdo 90/2019 ‒ konstatoval (poté, co doplnil dokazování a vzal za svá i shodná tvrzení účastníků), že první žalovaný je dosud přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení dlužníka s přihláškami pohledávek č. P51 a P78, které byly sice (také) popřeny, ale ohledně nichž dosud nebyly skončeny incidenční odporové spory; druhý žalovaný podepsal za prvního žalovaného přihlášky pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka. Po tomto doplnění rozhodných skutečností se odvolací soud ztotožnil s právními závěry insolvenčního soudu o nedůvodnosti žaloby. Přitom zdůraznil, že podnět prvního žalovaného (označený jako žádost o udělení pokynu insolvenčního soudu v rámci dohlédací činnosti) nebyl výkonem práv věřitele v průběhu insolvenčního řízení spojených s nezjištěnou pohledávkou (P77). Šlo o podnět k postupu podle § 217 odst. 2 insolvenčního zákona, jenž je zákonem předvídaným institutem určeným pro osobu, jež tvrdí, že určitá věc nepatří do majetkové podstaty; nelze jej tak považovat za výkon práv spojených s pohledávkou, je-li (shodou okolností) osoba činící podnět též přihlášeným věřitelem, neboť s tímto jejím postavením nijak nesouvisí. Přitom v řízení „nebylo prokázáno“ splnění podmínek pro uplatnění platební sankce podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona i proto, že první žalovaný jako přihlášený věřitel uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka celkem tři přihlášky pohledávek (P51, P77 a P78), které sice byly popřeny, avšak incidenční spor skončil jeho neúspěchem jen v případě pohledávky P77; ohledně zbývajících přihlášek pohledávek je první žalovaný stále přihlášeným věřitelem, jehož účast v insolvenčním řízení nebyla ukončena. Ohledně pohledávky P 51 skončil odporový spor (pro tentokrát) zamítnutím žaloby pro předčasnost a spor o pohledávce P78 stále probíhá. Přitom podnět prvního žalovaného není spojen s žádnou z výše uvedených pohledávek, uplatněných v insolvenčním řízení. Bude-li první žalovaný účastníkem insolvenčního řízení s (jakoukoli) pohledávkou, k níž se bude přihlížet – akcentoval odvolací soud ‒ nebudou dány podmínky pro uložení sankce za jeho jednání jako přihlášeného věřitele, vyjma těch případů, kdy by se takové jednání přímo týkalo konkrétní pohledávky, vůči níž již nastaly podmínky určené § 178 insolvenčního zákona. Za stavu, kdy první žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení více pohledávek, je nezbytné rozlišovat, zda bylo jeho jednání spojené s konkrétní přihláškou pohledávky (což „lze odlišit“ například v případě jeho hlasování nebo účasti na schůzi věřitelů), nebo zda šlo o jednání, jež nesouvisí s konkrétní pohledávkou (viz poměry