29 ICdo 28/2018 – Nejvyšší soud

KSOL 10 INS XY 10 ICm XY29 ICdo 28/2018-186 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Mgr. Kateřiny Širhalové, LL.M., se sídlem v Brně, Hybešova 726/42, PSČ 602 00, jako insolvenční správkyně dlužníků J. Z. a M. Z., proti žalované V. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, PSČ 779 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků J. Z., narozené XY, a M. Z., narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. srpna 2017, č. j. 10 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOL 10 INS XY), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. srpna 2017, č. j. 10 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOL 10 INS XY), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 30. června 2016, č. j. 10 ICm XY, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (Mgr. Kateřina Širhalová, LL.M., jako insolvenční správkyně dlužníků M. a J. Z.) domáhala určení, že darovací smlouva ze dne 6. února 2012 uzavřená mezi dlužnicí (J. Z.) jako dárkyní a žalovanou (V. M.) jako obdarovanou (dále jen „darovací smlouva“), jejímž předmětem je bezúplatný převod ve výroku rozhodnutí specifikovaných nemovitých věcí (dále jen „ sporné nemovitosti“), je neplatná (bod I. výroku). 2/ Určil, že darovací smlouva je neúčinná (bod II. výroku). 3/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). 4/ Uložil žalované zaplatit České republice na soudním poplatku částku 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí (bod IV. výroku). Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: 1/ Darovací smlouvou dlužnice převedla na žalovanou sporné nemovitosti, jejichž hodnota činila cca 730 000 Kč; účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalované nastaly ke dni 8. února 2012. 2/ Žalovaná je sestrou dlužnice. 3/ Ke dni uzavření darovací smlouvy i ke dni účinků vkladu vlastnického práva měli dlužníci tyto závazky: závazek vůči žalované z půjček ve výši 246 000 Kč, splatný nejpozději v listopadu 2011, závazek z úvěrové smlouvy vůči věřiteli „CAPER“ Consumer Finance a. s. (správně CASPER Consumer Finance a. s., dále jen „věřitel C“) ve výši 7 097 Kč, splatný 7. ledna 2012, a ve výši 31 776 Kč, splatný 31. ledna 2012, závazky z titulu nájmu vůči První moravské finanční a. s. (dále jen „věřitel P“) ve výši 18 406 Kč, 87 198 Kč a 155 383 Kč, splatné v roce 2010 a závazky vůči EMI Firma Handlowo-Uslugowa Miroslaw Loska (dále jen „věřitel E“) v celkové výši minimálně 36 592,26 Kč, splatné v roce 2010. 4/ Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 20. června 2014 oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníků, a to na základě insolvenčního návrhu dlužníků ze dne 18. června 2014, spojeného s návrhem na společné oddlužení manželů. 5/ Usnesením ze dne 20. října 2014 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 6. března 2015 schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Na tomto základě insolvenční soud - vycházeje z § 3 odst. 1 a 2, § 235 odst. 1, § 240 a § 394a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - dospěl k závěru, že darovací smlouva, na jejímž základě dlužnice bezúplatně převedla sporné nemovitosti na žalovanou, je úkonem bez přiměřeného protiplnění ve smyslu § 240 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Insolvenční soud přisvědčil žalobkyni, že fikci jednoho dlužníka dle § 394a insolvenčního zákona „lze vztáhnout i na odpůrčí žalobu“ a dovodil, že „tato fikce se vztahuje i na oddlužení formou splátkového kalendáře“. Pokračoval, že vzhledem k tomu, že dle § 394a odst. 2 insolvenčního zákona je veškerý majetek považován za majetek ve společném jmění manželů, patří do společného jmění manželů i závazky a pohledávky, které tento majetek tvoří. Pro účely posouzení, zda darovací smlouva byla uzavřena v době, kdy dlužnice byla v úpadku, insolvenční soud vyšel ze závazků obou dlužníků. Uzavřel, že k datu uzavření darovací smlouvy „měla dlužnice společně se svým manželem“ více věřitelů, u nichž měli závazky po dobu delší jak 30 dnů po splatnosti, přičemž tyto své závazky neplnila po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. srpna 2017, č. j. 10 ICm XY, 11 VSOL XY - 158 (KSOL 10 INS XY): 1/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě II. výroku tak, že žaloba na určení neúčinnosti darovací smlouvy se zamítá (první výrok). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před insolvenčním soudem (druhý výrok). 3/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě IV. výroku tak, že žalované se neukládá povinnost zaplatit České republice částku 2 000 Kč (třetí výrok). 4/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem (čtvrtý výrok). Odvolací soud - na rozdíl od insolvenčního soudu - konstatoval, že závazky dlužníka vůči věřitelům P a E nepatří mezi závazky dlužnice, když fikci jednoho dlužníka podle § 394a odst. 3 insolvenčního zákona nelze aplikovat v případě neúčinnosti právního úkonu, který byl učiněn před zahájením insolvenčního řízení. Dodal, že postavení nerozlučných společníků, kteří se považují za jednoho dlužníka, mají dlužníci až od podání společného návrhu na povolení oddlužení a kdyby insolvenční řízení dlužníků bylo vedeno odděleně, pohledávky věřitelů P a E by v insolvenčním řízení dlužnice nemohly být uznány a uspokojeny, neboť obligačním dlužníkem je pouze dlužník. Po doplnění dokazování přihláškou pohledávky č. P5, z níž zjistil, že pohledávka věřitele C se stala splatnou 14. července 2012 (nikoli 31. ledna 2012, jak dovodil insolvenční soud), odvolací soud dospěl k závěru, že žalované se podařilo vyvrátit domněnku úpadku uvedenou v § 240 odst. 2 insolvenčního zákona, když prokázala, že dlužnice měla v době uzavření darovací smlouvy závazky pouze vůči jednomu věřiteli (žalované), které byly po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Nic nenasvědčovalo ani tomu, že by uzavření darovací smlouvy vedlo k úpadku dlužnice. Své závěry odvolací soud podpořil odkazem na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněný pod číslem 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 ICdo 17/2013, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2016, pod číslem 101 (které jsou - stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku, zda v případě společného oddlužení manželů lze při posuzování úpadku jako jedné z podmínek neúčinnosti právního úkonu dle § 235 a násl. insolvenčního zákona, který učinil pouze jeden z manželů, vycházet také ze závazků druhého manžela. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatelka tím, že fikce jednoho dlužníka dle § 394a insolvenčního zákona je stanovena na principu společného úpadku obou manželů, a to bez rozlišení, kdo z nich je obligačním dlužníkem, a má podstatný význam pro určení rozsahu majetkové podstaty. Fikce se musí uplatnit nejen při posuzování podmínek oddlužení, ale také při stanovení rozsahu majetkové podstaty a rovněž v incidenčních sporech o neplatnost či neúčinnost právních úkonů. Opačný výklad by podle dovolatelky odporoval zásadám, na nichž je společné oddlužení manželů založeno. Žalovaná ve vyjádření k dovolání oponuje názoru dovolatelky a připomíná, že v průběhu řízení vysvětlila svůj nesouhlas s extenzivním výkladem § 394a insolvenčního zákona. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhuje dovolání zamítnout. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., člá