29 ICdo 76/2022 – Nejvyšší soud

MSPH 88 INS 9952/2014 188 ICm 1174/2017 29 ICdo 76/2022-401 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Gerek Support s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 112/22, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 04954271, zastoupeného Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Lukáši Holému, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka RETRUCK, spol. s. r. o., zastoupenému JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, za účasti HOBR holding s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1349/2, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 29011507, zastoupeného Mgr. Petrem Kuběnou, advokátem, se sídlem v Plzni, náměstí Míru 1077/3, PSČ 301 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 188 ICm 1174/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka RETRUCK, spol. s. r. o., se sídlem v Plzni, Budilova 161/15, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 64830381, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 9952/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2022, č. j. 188 ICm 1174/2017, 103 VSPH 697/2020-361 (MSPH 88 INS 9952/2014), takto: I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2022, č. j. 188 ICm 1174/2017, 103 VSPH 697/2020-361 (MSPH 88 INS 9952/2014), se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku o nákladech řízení a proti druhému a třetímu výroku o nákladech odvolacího řízení. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2022, č. j. 188 ICm 1174/2017, 103 VSPH 697/2020-361 (MSPH 88 INS 9952/2014), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 8. července 2020, č. j. 188 ICm 1174/2017-245, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Gerek Support s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (JUDr. Lukáši Holému, jako insolvenčnímu správci dlužníka RETRUCK, spol. s. r. o.) vyloučení označených nemovitostí (5 pozemků, z nich 3 se stavbou v katastrálním území Malesice) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 53.482 Kč (bod II. výroku). [3] Uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku řízení na straně žalovaného (HOBR holding s. r. o.) na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 37.400 Kč (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 1725, § 1732 odst. 1, § 1735, § 1741 odst. 1 a § 1743 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Žalobce se nestal vlastníkem předmětných nemovitostí jejích koupí od společnosti Flipchart s. r. o. (dále jen „společnost F“) na základě kupní smlouvy ze dne 19. srpna 2016, jelikož A. F. (dále jen „A. F.“) nebyla oprávněna za prodávajícího jednat. 4. Kupní smlouva má nadto znaky nicotného právního jednání (k němuž nelze přihlížet), jehož účelem bylo vyvést majetek ze společnosti F, aniž kupující zaplatí kupní cenu. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. ledna 2022, č. j. 188 ICm 1174/2017, 103 VSPH 697/2020-361 (MSPH 88 INS 9952/2014): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 16.456 Kč (druhý výrok). [3] Uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 10.200 Kč (třetí výrok). 6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona, z ustanovení § 44a odst. 1 a § 47 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, z ustanovení § 580 odst. 1 a § 984 odst. 1 o. z., a ustanovení § 120 odst. 2 a § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po doplnění dokazování a po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 7. V projednávané věci žalobce již v žalobě uvedl, že podle zápisu v katastru nemovitostí byla společnost F k 19. srpnu 2016 výlučnou vlastnicí nemovitostí, tedy osobou oprávněnou převést k nim vlastnické právo. V doplnění žaloby z 10. září 2019 poukázal žalobce na princip dobré víry, jež mu svědčila při nabývání nemovitostí, k čemuž navrhl (po 12. říjnu 2019, tedy již po koncentraci řízení) provést důkaz výpisem z katastru nemovitostí a notářským zápisem svědčícím o tom, že A. F. byla v době uzavření kupní smlouvy jednatelkou prodávajícího. 8. Odvolací soud provedl k otázce dobré víry důkaz výpisem z katastru nemovitostí účinným ke dni uzavření kupní smlouvy podle ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť šlo o důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu co do existence zápisu společnosti F v katastru nemovitostí jako vlastníka nemovitostí bez ohledu na důkazní návrhy sporných stran. 9. Následně odvolací soud nemohl „nepřihlédnout“ k tomu, že podle onoho výpisu se společnost F při uzavírání kupní smlouvy nacházela v exekuci prodejem nemovitostí ve prospěch společnosti ČEZ Prodej, s. r. o. (dále jen „společnost Č“) jako oprávněného. 10. Jelikož v odvolacím řízení bylo zjištěno, že v době uzavření kupní smlouvy zakazoval společnosti F nakládání s nemovitostmi exekuční příkaz z 15. března 2016, nemohla je platně převést na žalobce vzhledem k ustanovení § 47 odst. 6 exekučního řádu a takové jednání (převod) je absolutně neplatné. 11. Žalobce se proto (jakož i proto, že tu nebyl rozpor „mezi skutečností ohledně zápisu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch společnosti F“) nemohl dovolávat ochrany podle ustanovení § 984 o. z. (nebyly naplněny podmínky pro jeho aplikaci). Pro absolutní neplatnost kupní smlouvy tak žalobce nemohl nabýt vlastnické právo k nemovitostem; proto mu nesvědčí hmotněprávní legitimace k podání žaloby. 12. Závěry insolvenčního soudu již odvolací soud nepřezkoumával (pro závěr o absolutní neplatnosti kupní smlouvy by takový přezkum neměl význam). Přes jiné právní závěry odvolacího soudu však napadené rozhodnutí věcně obstojí. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že bez návrhu stran (aniž byly splněny podmínky dle ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř.) provedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí a (jen) na jeho základě (bez znalosti celého katastrálního spisu) dovodil absolutní neplatnost kupní smlouvy, kterou do té doby strany nenamítaly. 15. Míní rovněž, že soud by tedy měl provést důkaz z vlastní iniciativy pouze tehdy, kdyby účastník nesoucí důkazní břemeno nereagoval na poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nebo kdyby po tomto poučení navrhl důkaz nezpůsobilý prokázat rozhodnou skutečnost (což se nestalo). Soud přitom může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do okamžiku koncentrace řízení; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1538/2006 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 28/2009 Sb. rozh. obč., který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 16. Absolutní neplatnost kupní smlouvy pak odvolací soud dovodil za situace, kdy společnost F již exekučně vymáhanou částku uhradila (a soudní exekutor vydal oznámení o skončení exekuce); pouze nebyly vymazány zápisy v katastru nemovitostí (přičemž zápis v katastru nemovitostí má v tomto případě pouze deklaratorní povahu). To odporuje judikatuře Nejvyššího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, „č. j. 29 Cdo 47/2013“ [správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 47/2013, uveřejněný pod číslem 87/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 87/2016“)]. 17. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně z