29 ICdo 83/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS 29718/2019 278 ICm 879/2021 29 ICdo 83/2023-128 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužníka EMTC - Czech a. s., proti žalovanému ALKONY-CZ, a. s., se sídlem v Praze, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 40 33 86, zastoupenému JUDr. Lukášem Holým, advokátem, se sídlem v Praze, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 278 ICm 879/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka EMTC - Czech a. s., se sídlem v Praze, Pobřežní 249/46, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 27 09 66 61, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 29718/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2023, č. j. 278 ICm 879/2021, 106 VSPH 807/2022-82 (MSPH 79 INS 29718/2019), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 27. července 2022, č. j. 278 ICm 879/2021-48, určil, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 12. července 2017, ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, uzavřená mezi dlužníkem (EMTC - Czech a. s.) jako postupitelem a žalovaným (ALKONY-CZ, a. s.) jako postupníkem, kterou dlužník postoupil na žalovaného pohledávku za společností BOHEMIA ENERGY entity s. r. o. (dále jen „společnost BE“) ve výši 105.307.176,60 Kč, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení dlužníka právně neúčinná (výrok I.), zamítl žalobu o určení, že uplatnění práva „opce“ ze dne 25. února 2019 je vůči věřitelům v insolvenčním řízení dlužníka právně neúčinné (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného (výroky III. a IV.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Dne 12. července 2017 uzavřeli dlužník (jako postupitel) a žalovaný (jako postupník) smlouvu o postoupení pohledávky, kterou dlužník postoupil žalovanému pohledávku za společností BE ve výši 105.307.173,60 Kč s příslušenstvím (dále též jen „pohledávka“). Podle prohlášení postupitele je pohledávka předmětem řízení vedeného u Obvodního pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 76/2017 (dále jen „obvodní soud“ a „soudní řízení“). Smluvní strany se dohodly, že účinnost smlouvy nastává dnem, kdy bude postupiteli doručeno oznámení postupníka o uplatnění „opce“, vyplněné podle vzoru, který je přílohou č. 1 smlouvy, a které se sjednává jako časově neomezené. Cena za postoupení pohledávky byla předmětem samostatného ujednání. V dodatku č. 1 z téhož dne uzavřeného mezi postupitelem, postupníkem a T. B. (dále jen „T. B.“) jako ručitelem, se postupník zavázal přenechat postupiteli peněžní prostředky ve výši 2.653.000,- Kč, a to k úhradě soudního poplatku za podání žaloby v soudním řízení, a postupitel se zavázal půjčenou částku vrátit; zápůjčka byla poskytnuta jako bezúročná. Dále smluvní strany dohodly, že cena za postoupení pohledávky činí 50 % z vymoženého plnění a bude uhrazena postupiteli do patnácti dnů ode dne vymožení pohledávky, a to ve výši po započtení nároku postupníka na vrácení zápůjčky. 2) Listinou datovanou 25. února 2019 uplatnil žalovaný vůči dlužníku „opci“ podle smlouvy o postoupení pohledávky; listina byla doručena dlužníku 27. února 2019. 3) Usnesením ze dne 26. května 2017, č. j. 14 C 76/2017-23, vyzval obvodní soud dlužníka k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000.000,- Kč; usnesením ze dne 20. června 2017 řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku; následným usnesením ze dne 14. srpna 2017 zrušil usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, když dlužník zaplatil částku odpovídající soudnímu poplatku (2.000.000,- Kč). 4) Dne 16. prosince 2019 byl insolvenčnímu soudu doručen (věřitelský) insolvenční návrh na majetek dlužníka; usnesením ze dne 19. března 2020, č. j. MSPH 79 INS 29718/2019-A-71, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a rozhodl, že předběžný správce (JUDr. Jaroslav Brož, MJur) se stává insolvenčním správcem s plnou působností; usnesením ze dne 2. září 2020, č. j. MSPH 79 INS 29718/2019-B-260, prohlásil insolvenční soud konkurs na majetek dlužníka. Na tomto základě insolvenční soud – cituje § 239 odst. 1 až 3 a § 240 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku za způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 52/2015 – dospěl k následujícím závěrům: a) Za jednání dlužníka, kterému lze odporovat, je možno považovat jen smlouvu o postoupení pohledávky včetně dodatku č. 1; oznámení o uplatnění „opce“ je jednostranným právním jednáním žalovaného, pročež mu nelze odporovat. b) Účinnost smlouvy o postoupení pohledávky nastala 27. února 2019 (doručením listiny obsahující uplatnění práva „opce“ postupníkem postupiteli). c) Smlouva o postoupení pohledávky je právním jednáním bez přiměřeného protiplnění; sjednaná cena by totiž v ideálním případě (při plném vymožení pohledávky ve výši 105.307,173,63 Kč) činila (po odpočtu poskytnuté zápůjčky) jen 50.586.080,- Kč. Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 9. ledna 2023, č. j. 278 ICm 879/2021, 106 VSPH 807/2022-82 (MSPH 79 INS 29718/2019), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud předeslal, že vycházel ze skutkových zjištění insolvenčního soudu, která mají oporu v insolvenčním rejstříku a v obsahu spisu, a proti nimž účastníci řízení nijak nebrojili. Dále odvolací soud – odkazuje na § 545, § 548 odst. 1 a 2, § 555 odst. 1 a § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na § 235 odst. 1 a 2 a § 240 insolvenčního zákona, a na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že: 1) Ve vztahu k tvrzenému zkrácení možnosti uspokojení věřitelů prostřednictvím právního jednání bez přiměřeného protiplnění žalobce i žalovaný splnili povinnost tvrzení i povinnost důkazní, skutkový stav byl objasněn. 2) Pro závěr, zda v poměrech projednávané věci jde o zkracující právní jednání, je podstatné, že dlužník měl za společností BE (nepromlčenou) pohledávku (uplatněnou v soudním řízení) a vymožené plnění mohlo být použito v plném rozsahu na úhradu pohledávek věřitelů dlužníka. Důsledkem postoupení pohledávky je, že na úhradu pohledávek věřitelů bude moci být využito 50 % vymoženého plnění po odečtení částky 2.653.000,- Kč (plnění dle smlouvy o zápůjčce). V souvislosti se samotnou smlouvou o postoupení pohledávky žalovaný dlužníku v úpadkové situaci žádné protiplnění (majetkovou hodnotu, ze které mohli být uspokojeni věřitelé) neposkytl; protiplněním byla pouze možnost dlužníka uzavřít samostatný závazkový vztah (smlouvu o zápůjčce) a získat finanční prostředky na úhradu soudního poplatku v soudním řízení, tj. nikoli finanční prostředky využitelné k uspokojení věřitelů. Ani při zohlednění obsahu obou závazkových vztahů nelze dovodit, že žalovaný poskytl dlužníku protiplnění (majetkovou hodnotu), která mohla být reálně využita k uspokojení pohledávek jeho věřitelů. 3) Žalobce prokázal, že uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky byla zkrácena možnost uspokojení věřitelů, neboť poskytnuté protiplnění nelze hodnotit jako reálné, přiměřeně ekvivalentní plnění majetkové povahy, využitelné k úhradě jejich pohledávek. 4) Dlužník právní jednání učinil v době, kdy byl v úpadku (jeho úpadek v době uzavření postupní smlouvy nebyl žalovaným „sporován“). Námitka žalovaného o neprovedení důkazů k úpadku dlužníka je nedůvodná (již) proto, že byla uplatněna (viz poučení u jednání insolvenčního soudu dne 27. července 2022) v rozporu s § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); podmínky pro postup podle § 205a o. s. ř. nebyly splněny. 5) Pro posouzení, zda dlužník „učinil“ zvýhodňující právní jednání ve lhůtě vymezené § 240 odst. 3 insolvenčního zákona, je rozhodující okamžik, kdy právní jednání nabylo účinnosti (kdy nastaly jeho právní účinky), tj. kdy projev vůle dlužníka skutečně vyvolal právní následky. Projev vůle dlužníka a žalovaného ve smlouvě o postoupení pohledávky je určitý, použité výrazy jsou konkrétní a jasné. Není pochyb o tom, že smlouva byla uzavřena dne 12. července 2017, tedy „vně“ lhůty podle § 240 odst. 3 insolvenčního zákona; účastníky označené uplatnění práva „opce“ je svým obsahem odkládací podmínkou podle § 548 o. z., jejímž splněním nabyla smlouva o postoupení pohledávky účinnosti (dne 27. února 2019), tj. ve lhůtě určené § 240 odst. 3 insolvenčního zákona. 6) Smlouva o postoupení pohledávky není právním jednáním zahrnutým do negativního vymezení skutkové podstaty podle § 240 odst. 4 písm. d) insolvenčního zákona, když ze zjištěného skutkového stavu nelze dovodit, že