29 ICdo 88/2014 – Nejvyšší soud

KSOS 22 INS 9615/2012 22 ICm 3064/2012 29 ICdo 88/2014ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce BP Integralis Limited, se sídlem v Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kyperská republika, registrační číslo 255048, zastoupeného Mgr. Ivem Siegelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ Mgr. Ing. Petře Hamplové, Ph.D., se sídlem v Zábřehu, Zahradní 13, PSČ 789 01, jako insolvenční správkyni dlužníka P. N., zastoupené Mgr. Pavlínou Jaškovou, advokátkou, se sídlem v Šumperku, Lužickosrbská 116/7, PSČ 787 01, a 2/ P. N., o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 22 ICm 3064/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. N., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 9615/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. července 2014, č. j. 22 ICm 3064/2012, 13 VSOL 34/2014-90 (KSOS 22 INS 9615/2012), takto: I. Dovolání žalobce proti čtvrtému výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. července 2014, č. j. 22 ICm 3064/2012, 13 VSOL 34/2014-90 (KSOS 22 INS 9615/2012), se odmítá v rozsahu, v němž se týká pohledávky ve výši 100.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9.278,77 Kč a pohledávky ve výši 141.412,50 Kč. II. Dovolání žalobce proti čtvrtému výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. července 2014, č. j. 22 ICm 3064/2012, 13 VSOL 34/2014-90 (KSOS 22 INS 9615/2012), se zamítá v rozsahu, v němž se týká pohledávky ve výši 214.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19.879,76 Kč. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 9. září 2013, č. j. 22 ICm 3064/2012-53, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci: [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (věřitel č. 9, BP Integralis Limited) domáhal vůči žalovaným (1/ Mgr. Ing. Petře Hamplové, Ph.D., jako insolvenční správkyni dlužníka P. N., a 2/ dlužníku) určení, že má za dlužníkem: 1/ pohledávku ve výši 100.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9.278,77 Kč (dále jen „první pohledávka“) z titulu nároku na vrácení jistiny půjčky podle smlouvy o půjčce číslo 1F 100832/2009 ze dne 14. července 2009 (dále jen „smlouva o půjčce“); 2/ pohledávku ve výši 214.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19.879,76 Kč (dále jen „druhá pohledávka“) z titulu kapitalizovaných úroků podle smlouvy o půjčce; 3/ pohledávku v celkové výši 141.412,50 Kč (dále jen „třetí pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce; 4/ pohledávku v celkové výši 10.000 Kč (dále jen „čtvrtá pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce; 5/ pohledávku v celkové výši 50.000 Kč (dále jen „pátá pohledávka“) z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit první žalované na náhradě nákladů řízení částku 12.342 Kč (bod II. výroku). [3] Rozhodl, že žalobce a druhý žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanoveními § 7 odst. 1 a § 161 odst. 1 věty poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), přičemž dospěl k následujícím závěrům: [1] Žalobcovy pohledávky popřela pouze insolvenční správkyně, takže žaloba měla směřovat jen vůči ní. Druhý žalovaný tak není ve sporu pasívně věcně legitimován, což bylo důvodem zamítnutí žaloby vůči němu. [2] Z první pohledávky uznala insolvenční správkyně z jistiny částku 58.095,99 Kč a z příslušenství částku 5.826,22 Kč, takže žaloba byla v uvedeném rozsahu (již proto) bezdůvodná. [3] Z druhé pohledávky uznala insolvenční správkyně z jistiny částku 4.975,17 Kč a z příslušenství částku 73,74 Kč, takže žaloba byla v uvedeném rozsahu (již proto) bezdůvodná. [4] Smlouva o půjčce je smlouvou, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr požívající ochrany podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neobsahuje však náležitosti předepsané ustanovením § 4 odst. 2 písm. b/, e/, g/ a h/ zákona o spotřebitelském úvěru, což vede k následku plynoucímu z ustanovení § 6 tohoto zákona (spotřebitelský úvěr se pokládá za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele). Přitom dlužník onu skutečnost uplatnil u žalobce podáním z 5. září 2012. [5] Platí tedy, že jistina se úročí sazbou 0,5 %, což představuje z částky 100.000 Kč (z jistiny) za dobu od uzavření smlouvy o půjčce (14. července 2009) do 9. dubna 2011 (kdy došlo k „zesplatnění“ půjčky) částku 1.445,99 Kč. [6] Dlužník uhradil žalobci do „zesplatnění“ půjčky celkem 43.350 Kč, z čehož představuje jistiny částka 41.904,01 Kč a úhradu úroků částka 1.445,99 Kč. Insolvenční správkyně tedy co do částky 41.904,01 Kč jistinu správně popřela. [7] K 18. červnu 2012, kdy Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o úpadku dlužníka, představoval zákonný úrok z prodlení podle § 6 zákona o spotřebitelském úvěru celkem 5.826,22 Kč (kteroužto částku insolvenční správkyně uznala). Ohledně zbývajících 3.452,55 Kč insolvenční správkyně pohledávku (též) správně popřela. [8] U druhé pohledávky sestávající co do jistiny z kapitalizovaných úroků za celou dobu půjčky (do 28. července 2029) platí (vzhledem k výše řečenému), že při úročení úrokem ve výši 0,5 % vedle dlužníkem uhrazených 1.445,99 Kč [úrok z částky 100.000 Kč za dobu od 14. července 2009 do 9. dubna 2011 (srov. argumentace k první pohledávce)] a insolvenční správkyní uznaných 4.975,17 Kč (z neuhrazené jistiny ke dni „zesplatnění“ ve výši 58.095,99 Kč) představuje zbývajících 209.025,56 Kč kapitalizovaný úrok za dobu od rozhodnutí o úpadku (18. června 2009) do data sjednání poslední úhrady splátky (do 28. července 2029). Tuto částku nelze žalobci přiznat vzhledem k ustanovení § 170 písm. a/ insolvenčního zákona, insolvenční správkyně pak správně uznala jako příslušenství druhé pohledávky (z jí uznaného úroku ve výši 4.975,17 Kč) jen 73,74 Kč a ohledně zbylých 19.806,02 Kč příslušenství správně popřela. [9] U třetí až páté pohledávky (s titulu smluvních pokut) jsou ustanovení smlouvy o půjčce rozporná s dobrými mravy. U třetí pohledávky jde o ujednání obsažené v článku VII. odst. 1 smlouvy o půjčce (smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení vytváří značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, neplní žádnou ze svých funkcí, jednostranně zvýhodňuje věřitele, prohlubuje neúměrné zadlužení dlužníka a vzhledem k závazku, který zajišťuje, byla sjednána v nepřiměřené výši). K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. července 2014, č. j. 22 ICm 3064/2012, 13 VSOL 34/2014-90 (KSOS 22 INS 9615/2012): [1] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení v rozsahu týkajícím se druhého žalovaného (první výrok). [2] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované v zamítavém výroku o věci samé ohledně páté pohledávky (druhý výrok). [3] Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované v zamítavém výroku o věci samé ohledně čtvrté pohledávky tak, že žalobce tuto pohledávku za dlužníkem má (třetí výrok). [4] Zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované v zamítavém výroku o věci samé ohledně první až třetí pohledávky a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (čtvrtý výrok). [5] Rozhodl, že žalobce a druhý žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (pátý výrok). Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí a po částečném doplnění dokazování k následujícím závěrům: [1] Soud prvního stupně o věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. [2] Je správný závěr, že dlužník, který pohledávky nepopřel, není ve sporu pasivně věcně legitimován. [3] Je správný závěr, že ve vztahu k první žalované je žaloba bezdůvodná u první pohledávky co do částky 58.095,99 Kč na jistině a částky 5.826,22 Kč na příslušenství a u druhé pohledávky co do částky 4.975,17 Kč na jistině a částky 73,74 Kč na příslušenství, jelikož v tomto rozsahu první žalovaná pohledávky nepopřela (uznala je). [4] U první pohledávky (v rozsahu částek 41.904 Kč na jistině a 3.452,55 Kč na příslušenství) a u druhé pohledávky (v rozsahu částek 209.274,83 Kč na jistině a 19.806 Kč na příslušenství), má odvolací soud oproti soudu prvního stupně za to, že podání dlužníka z 5. září 2012 nebylo řádným dovoláním se skutečnosti podle § 6 zákona o spotřebitelském úvěru. [5]