29 NSCR 14/2020 – Nejvyšší soud

MSPH 90 INS XY 29 NSČR 14/2020-B-142 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice E. H. narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2391/23, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání zajištěného věřitele č. 1 QI investiční společnosti, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupeného Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2019, č. j. MSPH 90 INS XY, 2 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 27. září 2018, č. j. MSPH 90 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) souhlasil s tím, aby Hart & Partners, v. o. s., jako insolvenční správce dlužnice (E. H.), vydal zajištěnému věřiteli č. 1 QI investiční společnosti, a. s., (dále též jen „společnost QI“) částku 674 481,11 Kč a zajištěnému věřiteli č. 3 L. Š. (dále jen „L. Š.“) částku 2 444 767 Kč (bod I. výroku), uložil insolvenčnímu správci ve výroku specifikované povinnosti (bod II. výroku) a určil doplatek zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 148 116,48 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [bod III. výroku]. 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 14. prosince 2015, č. j. MSPH 90 INS XY, (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení jejího úpadku oddlužením. [2] Usnesením ze dne 4. března 2016, č. j. MSPH 90 INS XY, (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. [3] Insolvenční správce zapsal po dohodě s matkou dlužnice J. P. (dále jen „J. P.“) [B-33] do soupisu majetkové podstaty budovu č. p. XY (rodinný dům) umístěnou na pozemku č. parc. XY, jakož i pozemky č. parc. XY a XY, vše v katastrálním území XY v hlavním městě Praze (dále jen „nemovitosti“). Budova je v podílovém spoluvlastnictví dlužnice (s podílem 1/3) a J. P. (s podílem 2/3), pozemky jsou ve výlučném vlastnictví J. P. [4] Rozsudkem ze dne 3. května 2017, č. j. 190 ICm XY (který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 9. května 2017 a právní moci nabyl dne 31. května 2017) zamítl žalobu společnosti QI o vyloučení spoluvlastnického podílu 2/3 k uvedené budově, jakož i uvedených pozemků z majetkové podstaty. [5] Insolvenční správce nemovitosti zpeněžil veřejnou dražbou za částku 7 000 000 Kč (B-69). [6] Usnesením ze dne 15. května 2018, č. j. MSPH 90 INS XY, (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) [mimo jiné] souhlasil s tím, aby insolvenční správce vydal společnosti QI částku 3 300 893,41 Kč, čímž byly uspokojeny její přihlášené pohledávky P1. [7] Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 8. června 2018 (B-80) byly zjištěny přihlášené pohledávky P5 společnosti QI ve výši 674 481,11 Kč. Zajištěný věřitel druhý v pořadí (L. Š.) má zjištěnou přihlášenou pohledávku P3 ve výši 3 751 969,32 Kč. [8] Insolvenční správce požádal o souhlas s dodatečným vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí (B-83), a to společnosti QI ve výši 674 481,11 Kč a L. Š. ve výši 2 444 767 Kč, s tím, že zbývající část pohledávky L. Š. nebude uspokojena. [9] Společnost QI podala proti návrhu insolvenčního správce včasné námitky (B-86), v nichž nesouhlasila se zahrnutím nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P. do majetkové podstaty dlužnice a požadovala, aby jí byly uhrazeny úroky a úroky z prodlení, které přirostly k jistině přihlášené pohledávky po rozhodnutí o úpadku. [10] Námitky společnosti QI byly projednány na jednání dne 21. září 2018 (B-98). 3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 2 písm. g/, § 38 odst. 1, § 101, § 109 odst. 1 písm. b/, § 170 písm. a/ a b/, § 171 odst. 1 až 4, § 224 a § 298 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jiných nutných výdajů, a odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze – dospěl k následujícím závěrům: 4. Majetek, který J. P. „dobrovolně vložila“ do majetkové podstaty dlužnice, se stává součástí této podstaty, byť J. P. „úpadcem“ není. Práva zástavních věřitelů na uspokojení ze zástavy [nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P.] nebyla poškozena, neboť na výzvu insolvenčního soudu přihlásili své zajištěné pohledávky do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužnici; řízení ve věci soudního prodeje zástavy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 619/2015 na návrh společnosti QI (coby zástavní věřitelky) vůči J. P. (coby zástavní dlužnici) tak bylo zastaveno, neboť zajištěné pohledávky jsou nadále „řešeny“ v insolvenčním řízení „se všemi dopady na ně“. 5. Ustanovení § 171 odst. 1 insolvenčního zákona upravuje, v jakém rozsahu se úročí zajištěná pohledávka; za současného splnění podmínek uvedených v odst. 2 až 4 tohoto ustanovení může dojít v konkursu a reorganizaci k uspokojení „běžných“ úroků. V insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, se § 171 odst. 1 insolvenčního zákona nepoužije, neboť „předmět zpeněžení“ se v oddlužení zpeněžuje „okamžitě“ po žádosti zajištěného věřitele a jen podle jeho závazného pokynu. 6. K odvolání společnosti QI Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. září 2019, č. j. MSPH 90 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku. 7. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními insolvenčního soudu, jež v podstatné části reprodukoval. Vycházeje z ustanovení § 5, § 170, § 171 odst. 1 až 4, § 225 odst. 3, § 290, § 291, § 292 § 298 odst. 1 až 5, § 398 odst. 2 a 3, § 408 odst. 1 a § 409 odst. 3 insolvenčního zákona a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 8. Insolvenční soud zamítl žalobu společnosti QI na vyloučení nemovitostí ve (spolu)vlastnictví J. P. z majetkové podstaty dlužnice, přičemž společnost QI proti onomu rozsudku nepodala odvolání. Platí tak, že předmět zajištění byl pojat do soupisu oprávněně, a jako takový byl i zpeněžen. Nynější argumentace společnosti QI „měla své místo“ v odvolání proti rozsudku; jelikož společnost QI odvolání nepodala, jsou její námitky „již bezpředmětné“. 9. Společnost QI nemá právo na vydání „dalších prostředků“ z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění k uspokojení úroků a úroků z prodlení přirostlých k jistině její zajištěné pohledávky po rozhodnutí o úpadku, avšak nikoliv z toho důvodu, že by při řešení úpadku oddlužením bylo vždy vyloučeno použít § 171 insolvenčního zákona, jak dovodil insolvenční soud. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle § 171 insolvenčního zákona jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích § 290 insolvenčního zákona) jedinou smlouvou. Tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu § 292 insolvenčního zákona; tak je tomu i v posuzované věci, kdy majetková podstata nebyla zpeněžena „jen jedinou smlouvou“, naopak společnost QI realizovala své právo na uspokojení ze zajištění a dávala insolvenčnímu správci pokyny ke zpeněžení. 10. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost QI dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jednotlivé otázky dovolatel formuluje (posuzováno podle obsahu dovolání) následovně: [1] Lze do majetkové podstaty dlužníka pojmout majetek třetí osoby bez souhlasu a možnosti obrany zajištěného věřitele za situace, kdy je zpeněžení takového majetku způsobilé přivodit mu škodu? Má dohoda insolvenčního správce a třetí osoby uzavřená proti vůli zajištěného věřitele právní účinky, i když prokazatelně poškozuje jeho legitimní očekávání na uspokojení ze zajištění? [2] Má zajištěný věřitel z důvodu popsaného (neoprávněného) postupu insolvenčního správce nárok na uhrazení příslušenství své pohledávky až do dne vydání výtěžku zpeněžení? 11. K první otázce dovolatel argumentuje, že napadené rozhodnutí „posvěcuje“ protiprávní postup insolvenčního správce, který do majetkové podstaty „vtáhnul“ majetek, jenž do ní nenáleží. Na protiprávnosti postupu nic nemění skutečnost, že J. P. vyslovila se zpeněžením nemovitostí v insolvenčním ř