29 NSCR 15/2017 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS XY 29 NSČR 15/2017-B-336 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání věřitelského výboru, zastoupeného JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2016, č. j. MSPH 79 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze k odvolání věřitelského výboru usnesením ze dne 7. listopadu 2016, č. j. MSPH 79 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 12. ledna 2016, č. j. MSPH 79 INS XY, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh na zproštění funkce insolvenčního správce, přijatý schůzí věřitelů konanou dne 6. listopadu 2015. Odvolací soud - cituje ustanovení § 32 odst. 1 a § 36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - neshledal (shodně s insolvenčním soudem) důvody pro zproštění funkce insolvenčního správce. Odkázal na podrobné odůvodnění usnesení insolvenčního soudu a zdůraznil, že insolvenční zákon stanoví pro odstraňování vad návrhu konečné zprávy jiný postup než zproštění funkce insolvenčního správce. Podle odvolacího soudu není dostatečným důvodem pro postup podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona okolnost, že „podle názoru odvolatele insolvenční správce nechal v soupisu majetkové podstaty příliš dlouhou dobu zapsané pohledávky dlužníka, které mu ve skutečnosti nesvědčily“, ani to, že insolvenční správce nezasílal věřitelskému výboru zprávy o své činnosti. Závěrem odvolací soud k otázce údajné antedatace nájemní smlouvy uvedl, že z vyjádření insolvenčního správce ze dne 1. září 2014, jakož i z přípisu insolvenčního soudu ze dne 7. února 2013 plyne, že dne 5. března 2009 byla pouze písemně zaznamenána nájemní smlouva k nemovitosti, která byla ústně uzavřena již dříve, přičemž na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy byl realizován nájem ode dne 5. ledna 2009. Nejde proto o „konstitutivní“ uzavření smlouvy dne 5. března 2009 a ve skutečnosti nelze považovat již dříve ústně uzavřenou smlouvu za antedatovanou. Uvedená datace smlouvy proto nemůže vzbudit pochybnosti o plnění povinností insolvenčního správce a již vůbec nemůže vést k jeho zproštění funkce. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitelský výbor dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: 1/ Zda lze postup insolvenčního správce spočívající v „antidatování“ smlouvy, tedy zastírání skutečného data uzavření smlouvy, považovat za svědomitý výkon funkce insolvenčního správce, nebo zda jde o porušení povinnosti insolvenčního správce představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce ve smyslu § 32 insolvenčního zákona? 2/ Zda v případě nepodávání pravidelných písemných zpráv insolvenčním správcem věřitelskému orgánu tak, jak insolvenčnímu správci ukládá § 36 odst. 2 insolvenčního zákona, jde o porušení povinnosti insolvenčního správce představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce ve smyslu § 32 insolvenčního zákona? 3/ Zda lze postup insolvenčního správce spočívající v soupisu a následném ponechání věcí, o nichž je insolvenčnímu správci známo, že dlužníku nepatří, v majetkové podstatě a jejich následný prodej insolvenčním správcem považovat za svědomitý výkon funkce insolvenčního správce, příp. postup odpovídající zásadám odborné péče ve smyslu uvedeného ustanovení nebo zda jde o porušení povinnosti insolvenčního správce představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění insolvenčního správce funkce ve smyslu § 32 insolvenčního zákona? 4/ Zda lze za řádný výkon funkce insolvenčního správce považovat takový výkon funkce, v jehož rámci insolvenční správce a/ neuplatnil náhradu škody v souvislosti s porušením zákazu konkurence tím, že neuplatnil nároky vznikající z ustanovení § 65 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vůči jednateli dlužníka J. Ř., který byl v období od 13. září 2006 do 22. září 2007 současně jednatelem dlužníka a jednatelem společnosti Ř. která měla stejný předmět podnikání jako dlužník, čímž J. Ř. porušil zákaz konkurence podle § 136 odst. 1 písm. a) a d) obch. zák., b/ „antidatoval“ uzavřenou nájemní smlouvu ve chvíli, kdy existovala výhodnější nabídka, konkrétně dne 5. března 2009 podepsal nájemní smlouvu s Ř. na pronájem 50 % areálu dlužníka s nájemným ve výši 60.000 Kč bez daně z přidané hodnoty měsíčně a smlouvu opatřil nepravdivě datem 5. ledna 2009 a jako smlouvu z 5. ledna 2009 ji věřitelskému výboru rovněž prezentoval, ačkoliv předtím obdržel výhodnější nabídku věřitele č. 1 ze dne 26. února 2009 na pronájem celého areálu dlužníka s nájemným ve výši 120.000 Kč měsíčně netto, na kterou reagoval tím, že dne 2. března 2009 zaslal věřiteli č. 1 návrh nájemní smlouvy, a dále nájemné z uvedené smlouvy nezajistil, ačkoliv věděl o tom, že společnost Ř. má vůči dlužníku nesplacené závazky ve výši 827.144,52 Kč, v důsledku čehož nebyla pohledávka z nájemného zaplacena, následně byla přihlášena do insolvenčního řízení ve věci Ř. a nikdy nedošlo k jejímu uspokojení, c/ při soupisu majetkové podstaty postupoval liknavě, a to zejména co se týče pohledávek dlužníka, když do majetkové podstaty sepsal, následně po dobu 6 let ponechal a plánoval prodat pohledávky, které ve skutečnosti nebyly pohledávkami, ale dluhy dlužníka, a dále pohledávky, které dlužníku vůbec nepatřily, neboť na základě postoupení opustily již před zahájením insolvenčního řízení majetkovou sféru dlužníka, d/ manipuloval s hlasováním věřitelského výboru, když ze žádosti o udělení souhlasu soudu s prodejem pohledávek mimo dražbu ze dne 10. dubna 2013 vyplývá, že insolvenční správce svůj návrh na udělení souhlasu s prodejem pohledávek mimo dražbu zaslal předsedovi věřitelského výboru až poté, co obdržel souhlasy od zbývajících dvou členů věřitelského výboru, čímž odňal věřitelskému výboru jako tříčlennému věřitelskému orgánu možnost uvedený návrh před samotným vyslovením souhlasu nebo nesouhlasu řádně projednat, e/ činil obstrukce při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky z majetkové podstaty, přestože byly splněny zákonem i insolvenčním soudem stanovené podmínky k jejímu uzavření, když odmítal uzavřít se zájemcem o koupi smlouvu o postoupení pohledávky č. 230 za J. Ř., přestože byly uděleny potřebné souhlasy insolvenčního soudu i věřitelského výboru k takovému prodeji a zájemce splňoval stanovené podmínky prodeje, a to s poukazem na to, že dle názoru insolvenčního správce je zájemce o koupi osobou blízkou členu věřitelského výboru - věřiteli č. 1, přesto, že takové osobě nebylo dle § 295 insolvenčního zákona zakázáno nabývat majetek z majetkové podstaty, a následně začal svévolně podmiňovat uzavření smlouvy o postoupení uvedené pohledávky tím, že majetkovou podstatu opustí všechny pohledávky, které jsou v ní sepsány, když jednou z podmínek prodeje pohledávek stanovenou insolvenčním soudem bylo právě to, že pohledávka č. 230 se bude prodávat samostatně, odděleně od ostatních pohledávek, f/ neplnil povinnost podávat pravidelně zprávy o své činnosti věřitelskému výboru, přestože mu věřitelským výborem bylo uloženo informovat jej o své činnosti jedenkrát měsíčně, g/ nepředložil podklady, které by věrohodným způsobem dokládaly pravdivost, správnost a úplnost údajů uvedených v konečné zprávě insolvenčního správce, h/ nebo zda souhrn takových postupů insolvenčního správce dosahuje takové intenzity, že odůvodňuje zproštění insolvenčního správce funkce? Dovolatel míní, že v řešení položených otázek spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako podané neoprávněnou osobou, popřípadě odmítnout jako nepřípustné nebo zamítnout jako nedůvodné. Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, dovolací soud vychází