29 NSCR 193/2022 – Nejvyšší soud

MSPH 98 INS 3235/2021 29 NSČR 193/2022-A-183 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Riverland s. r. o., se sídlem v Praze 4, Michelská 966/74, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 04959507, zastoupeného JUDr. Ing. Radanem Tesařem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Chodská 1366/9, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 3235/2021, o ustanovení insolvenčního správce, o dovolání věřitele č. 2 OBOR Europe, SE, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 88/9, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 06333052, zastoupeného JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2022, č. j. MSPH 98 INS 3235/2021, 4 VSPH 319/2022-A-165, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2022, č. j. MSPH 98 INS 3235/2021, 4 VSPH 319/2022-A-165, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 7. ledna 2022, č. j. MSPH 98 INS 3235/2021-A-103, ve znění opravného usnesení ze dne 8. února 2022, č. j. MSPH 98 INS 3235/2021-A-112, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka Riverland s. r. o. (bod I. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Lee Loudu, Ph.D. (bod II. výroku). 2. Na odůvodnění bodu II. výroku uvedl, že insolvenční správce byl ustanoven do funkce podle § 25 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), protože jedním ze dvou společníků dlužníka je Arca Investments, a. s. (dále jen „AI“), jež se označila za ovládající osobu dlužníka a dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že tvoří s AI koncern. Insolvenční soud usnesením ze dne 11. května 2021, č. j. MSPH 98 INS 723/2021-A-186, zjistil úpadek dlužníka AI a jeho insolvenčním správcem ustanovil Ing. Lee Loudu, Ph.D. 3. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele č. 2 (OBOR Europe, SE) a insolvenčního správce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku. 4. Odvolací soud – cituje § 24 odst. 1, § 25 odst. 1 až 4, § 26 insolvenčního zákona – především posuzoval, zda byla naplněna podmínka pro ustanovení tzv. „koncernového“ insolvenčního správce ve smyslu § 25 odst. 4 insolvenčního zákona. Dospěl přitom k závěru, že insolvenční správce vykonává funkci insolvenčního správce dlužníka AI a dalších s ním propojených společností Afra real estate s. r. o. a FRANCESCO s. r. o., přičemž AI je osobou ovládající dlužníka v předmětném insolvenčním řízení. Považoval proto podmínku dle § 25 odst. 4 insolvenčního zákona za splněnou. Dále ozřejmil, že pouhá okolnost střetu zájmů týkajících se přezkumu některých přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka nemůže být důvodem pro vyloučení insolvenčního správce. Nanejvýš může taková okolnost způsobit, že dlužníku bude pro tyto úkony ustanoven oddělený správce ve smyslu § 34 insolvenčního zákona, což se v této fázi řízení jeví jako dostatečné. 5. K samotnému posouzení podjatosti insolvenčního správce odvolací soud uvedl, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení, lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce tak může být především skutečnost, že je vůči dlužníku či ostatním účastníkům řízení osobou blízkou, tj. osobou ve vztahu založeném příbuzenským nebo jiným obdobným poměrem, přátelským či nepřátelským. Za použití analogie odvolací soud vysvětlil, že procesní postup insolvenčního správce, ať již v projednávané věci nebo v jiných věcech, nemůže být důvodem jeho podjatosti. Dospěl proto k závěru, že samotný střet majetkových zájmů koncernových dlužníků v rozdílných insolvenčních řízeních nemůže založit důvod k pochybnostem o nepodjatosti správce. 6. K námitce insolvenčního správce, který tvrdil, že je podjatý pro střet zájmů v souvislosti s vykonávanou funkcí insolvenčního správce AI a s ním koncernově propojených společností, takže existují důvody pro jeho vyloučení z insolvenčního řízení dlužníka, odvolací soud uvedl, že osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců může své ustanovení insolvenčním správcem odmítnout jen z důležitých důvodů, pro něž – nastanou-li až v průběhu řízení – může být ze své funkce odvolána (i bez návrhu) podle § 31 insolvenčního zákona. Těmito důležitými důvody mohou být jen okolnosti, které objektivně vzato trvale (či alespoň dlouhodobě) insolvenčnímu správci znemožňují jeho funkci vykonávat. 7. Odvolací soud tak na základě výše uvedeného uzavřel, že střet zájmů, jak jej popisují věřitel č. 2 a insolvenční správce, nepředstavuje překážku, jež by znemožňovala výkon funkce insolvenčního správce v insolvenčním řízení dlužníka; proto shodně s insolvenčním soudem dovodil, že byly splněny podmínky pro ustanovení Ing. Lee Loudy, Ph.D. insolvenčním správcem dlužníka. 8. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 2 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil, případně je zrušil spolu s usnesením insolvenčního soudu a věc vrátil k dalšímu řízení. 9. Dovolatel předkládá dovolacímu soudu k zodpovězení následující otázky: Lze uplatňovat, případně za jakých okolností, korektiv podjatosti, jde-li o koncernového insolvenčního správce? Může soud nepřihlédnout k tomu, že insolvenční správce sám prohlásil, že je podjatý? 10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně dovodil, že střet majetkových zájmů koncernových dlužníků v rozdílných insolvenčních řízeních nemůže založit důvod k pochybnostem o nepodjatosti insolvenčního správce s odkazem na institut odděleného insolvenčního správce. Odvolacímu soudu vytýká, že se nijak nezabýval otázkou, jak postupovat, ohlásí-li podjatost sám insolvenční správce. Dovolatel míní, že posuzování podjatosti insolvenčního správce se zásadně odlišuje od podjatosti soudce, neboť soudce v právním státě nikdy v jím řešené věci nemůže být ve dvojaké roli. Soudce totiž nezastupuje ničí zájmy a jeho podjatost nemůže plynout z toho, jak postupuje v řízení v dané (či v jiné) věci. Insolvenční správce ovšem z povahy věci zastupuje a aktivně prosazuje zájmy dlužníka, tedy má profesně osobní zájem na daném vztahu či sporu, a jeho vztah k účastníkům je nutno posuzovat spíš obdobně jako vztah advokáta a klienta. Uzavírá, že pochybnosti o (ne)podjatosti insolvenčního správce nelze řešit institutem odděleného správce, jelikož vztah insolvenčního správce k jednomu koncernovému věřiteli bude mít vliv na jeho celkový výkon funkce. 11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 12. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovoláním předestřené otázky týkající se výkladu § 25 a § 34 insolvenčního zákona, když potud je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají, a Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 15. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou podstatná následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění, jež nedoznalo změn od 1. června 2019): Podle § 25 insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a/ pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o ins