29 NSCR 23/2020 – Nejvyšší soud

KSBR 45 INS XY 29 NSČR 23/2020-B-27 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice J. D., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Běhounská 2/22, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, 1 VSOL XY, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 19. srpna 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné: [1] Rozhodl, že dlužnice (J. D.) je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení (bod I. výroku). [2] Schválil zprávu insolvenční správkyně Ing. Jany Polachové o přezkumu ze dne 15. května 2019 (bod II. výroku). [3] Schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (bod III. výroku). [4] Uložil dlužnici, aby po dobu 5 let platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně vždy k 25. dni měsíce z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, jako při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci pro uspokojení přednostní pohledávky, a to po odečtení pravidelné měsíční zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a zálohy na odměnu za přezkoumané přihlášky pohledávek dle jejich počtu, vše včetně daně z přidané hodnoty, podle poměru pohledávek dle zprávy pro oddlužení, a následně dle každé zprávy o změně v poměru uspokojení nezajištěných věřitelů. První splátku je dlužnice povinna uhradit věřitelům k 25. září 2019 z příjmu u zaměstnavatele IMI International s. r. o. (dále jen „společnost IMI“) [bod IV. výroku]. [5] Uložil plátci příjmu dlužnice (společnosti IMI) a každému dalšímu plátci, aby počínaje měsícem září 2019 prováděl ze mzdy, platu nebo jiného příjmu dlužnice srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci pro uspokojení přednostní pohledávky, sražené částky nevyplácel dlužnici, ale zasílal je insolvenční správkyni na jí sdělený účet, a to bez zřetele k právní moci tohoto usnesení (bod VI. výroku). 2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadených bodech IV. a VI. výroku. 3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že: [1] Insolvenční řízení bylo zahájeno u insolvenčního soudu dne 5. března 2019 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužnice navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře a o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek nepožádala. [2] Usnesením ze dne 14. března 2019 insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice, povolil její oddlužení a insolvenční správkyní dlužnice ustanovil Ing. Janu Polachovou. [3] Ve zprávě o oddlužení ze dne 15. května 2019 dlužnice požádala o snížení měsíčních splátek na částku 6 000 Kč, s tím, že má zvýšené náklady spojené s ubytováním, cestovným do zaměstnání a podporuje dceru při studiu. [4] Usnesením ze dne 17. června 2019 insolvenční soud vyzval dlužnici ke sdělení důvodu, proč o stanovení nižší výše měsíčních splátek nepožádala v návrhu na povolení oddlužení. [5] V podání ze dne 26. června 2019 dlužnice uvedla, že v době podání návrhu na povolení oddlužení byla dohodnuta s přítelem na společném bydlení a měla by tak poloviční náklady na bydlení. Po podání návrhu přítel dlužnici opustil, proto „bude mít v nynějším zázemí výdaje, se kterými nepočítala“. [6] Usnesením ze dne 3. července 2019 insolvenční soud vyzval dlužnici, aby žádost o stanovení nižších splátek doplnila tak, že uvede konkrétní zvýšené výdaje, specifikuje vyživovací povinnost a tyto údaje doloží (v případě soudně stanovené vyživovací povinnosti soudním rozhodnutím). Na toto usnesení reagovala dlužnice „dodatkem k žádosti“ ze dne 13. července 2019, v němž popsala své současné poměry (osobní, rodinné, výdělkové) a situaci spojenou s provizorním bydlením. Uvedla (mimo jiné), že „jedna realitní kancelář z ní udělala bezdomovce“, že bydlí v zahradním domku, potřebuje zajistit elektřinu, nádrže na dešťovou vodu a její náklady na dopravu do zaměstnání činí 550 Kč měsíčně. Současně předložila ceník prádelny, měsíční jízdenku, cenovou nabídku na dodávku solárního systému, cenu palivového dříví a chladicího boxu. 4. Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 391 odst. 2, § 398 odst. 3 a 4, § 406 odst. 4 a § 407 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) – dospěl ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, podle něhož je žádost dlužnice o jinou výši měsíčních splátek (jež je součástí zprávy pro oddlužení ze dne 15. května 2019) opožděná, a proto k ní nelze přihlížet. Podle odvolacího soudu musí dlužník v návrhu na určení nižších než zákonem stanovených splátek učiněném až při jednání s insolvenčním správcem mimo jiné tvrdit a doložit změny, k nimž došlo po podání návrhu na povolení oddlužení. Odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu soudu i v tom, že dlužnicí uvedené skutečnosti představují pouze sociální důvody. Za odůvodněný případ ve smyslu § 398 odst. 4 insolvenčního zákona nelze považovat ani rozchod s partnerem, s nímž v době podání návrhu na povolení oddlužení dlužnice byla dohodnuta na společném bydlení. Závěrem odvolací soud uvedl, že dlužnice neobjasnila „úpadkovou situaci v důsledku podvodného jednání realitní kanceláře“, přičemž podvodného jednání se nedopustili přihlášení věřitelé. Skutečnost, že v oddlužení budou věřitelé uspokojeni v rozsahu 93,21 % jejich pohledávek, nemůže být důvodem pro snížení splátek. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom smyslu, že měsíční splátky dlužnice i srážky ze mzdy budou činit 6 000 Kč, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jakož i otázek, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak. 6. Dovolatelka především tvrdí, že o možnosti ovlivnit výši srážek měla být poučena (za přiměřeného užití § 118a odst. 2 o. s. ř.), a to buď insolvenčním soudem nebo později insolvenční správkyní. Zdůrazňuje, že v aktuální verzi formuláře pro podání insolvenčního návrhu je poučení o možnosti podat návrh na stanovení nižších splátek vyhrazen pouze jeden bod, avšak není v něm obsaženo upozornění na možnost podat žádost v odůvodněných případech až při jednání s insolvenčním správcem. Dále uvádí, že insolvenční soud „zásadně rozhoduje ve věci samé dle stavu, který je zde při vydání příslušného usnesení“. Proto jí nelze klást k tíži, že „zde v tomto okamžiku relevantní skutečnosti dosud nebyly“ a že o nich nehodlala spekulovat. Podle dovolatelky je relevance potenciálně nových skutečností typickým rysem procesního práva, které na ně reaguje podle povahy věci. Konečně dovolatelka namítá, že její žádost o stanovení nižších splátek je motivována snahou dosáhnout v současném bydlení minimálního důstojného standardu. Považuje za legitimní požadavek, aby v jejím obydlí byla k dispozici tekoucí nezávadná voda, stálý zdroj elektrické energie a vybavení topným médiem. 7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II, část první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). 8. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených otázek jde o věc beze zbytku neřešenou. 9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 10. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav