29 NSCR 67/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 96 INS 8455/2022 29 NSČR 67/2024-B-72 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice J. W., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 8455/2022, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužnice zastoupené Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Slezská 2232/144, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2024, č. j. MSPH 96 INS 8455/2022, 6 VSPH 305/2024-B-59, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 19. ledna 2024, č. j. MSPH 96 INS 8455/2022-B-39, ve znění (opravného) usnesení ze dne 27. února 2024, č. j. MSPH 96 INS 8455/2022-B-46, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně dlužnice (Mgr. Emília Popovičová) vydala zajištěnému věřiteli č. 5 (P-7) V. Š. (dále též jen „zajištěný věřitel“) výtěžek zpeněžení spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na (označených) nemovitostech, zapsaných na listu vlastnictví č. XY, pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „zajištěné nemovitosti“ nebo „nemovitosti“), ve výši 509.715,67 Kč (výrok I.), povolil insolvenční správkyni vyplacení zálohy na odměnu ve výši 55.508,15 Kč (výrok II.) a uložil jí, aby provedla vydání výtěžku zpeněžení do 15 dnů ode dne právní moci usnesení, zapsala do upraveného seznamu přihlášených pohledávek, jaká částka byla na přihlášku věřitele vyplacena a jaká částka zbývá k uspokojení, a podala soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení písemnou zprávu o vydání výtěžku (výrok III.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Podáním ze dne 26. června 2023 (B-20) požádala insolvenční správkyně, aby insolvenční soud udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěných nemovitostí zajištěnému věřiteli, jehož pohledávka (P-7) byla na přezkumném jednání konaném dne 4. ledna 2023 zjištěna ve výši 892.099,17 Kč a co do částky 509.715,67 Kč jako zajištěná nemovitostmi, které byly sepsány do soupisu majetkové podstaty dlužnice 14. prosince 2022 (B-2). 2) Zajištěné nemovitosti byly zpeněženy dle pokynu zajištěného věřitele prodejem mimo dražbu za částku 2.680.000,- Kč; náklady spojené se zpeněžením činily 15.767,51 Kč (zajištěný věřitel s jejich výší souhlasil); odměnu insolvenční správkyně (správně) vyčíslila částkou 55.508,15 Kč (včetně daně z přidané hodnoty); přebytek činí 2.099.008,67 Kč. Návrh insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 27. června 2023; věřitelé ani dlužnice nepodali proti tomuto návrhu námitky, ač byli o této možnosti (dne 25. července 2023) poučeni. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 38 odst. 4 a § 298 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 4. dubna 2024, č. j. MSPH 96 INS 8455/2022, 6 VSPH 305/2024-B-59, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud v prvé řadě konstatoval obsah vyjádření insolvenční správkyně, podle něhož: a) Insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno 18. května 2022; usnesením ze dne 4. října 2022 (A-18) rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužnice; usnesením ze dne 5. ledna 2023 (B-8) prohlásil na její majetek konkurs. b) Soupis majetkové podstaty byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 15. prosince 2022; na listu vlastnictví zajištěných nemovitostí bylo vyznačeno rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu; nikdo proti jejich soupisu do majetkové podstaty dlužnice nevznesl námitky. c) Zajištěné nemovitosti byly zpeněženy kupní smlouvou ze dne 24. dubna 2023; kupující (KH build s. r. o.) zaplatil kupní cenu. Věcně právní účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujícího nastaly 29. května 2023; dlužnice byla o vkladovém řízení „zákonným způsobem“ vyrozuměna. d) Dlužnice, mající povědomí o probíhajícím insolvenčním řízení, učinila první podání až 21. září 2023 (tj. poté, kdy byly zajištěné nemovitosti zpeněženy). Následně odvolací soud ‒ vycházeje z § 225, § 226 odst. 1 a § 298 insolvenčního zákona, § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 24 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrálního zákona) ‒ uzavřel, že z hlediska formálního dlužnici nesvědčí právo domáhat se vynětí zajištěných nemovitostí z majetkové podstaty, když k jejich zpeněžení došlo právě proto, že takovou „žalobu“ nepodala bez odkladu po zveřejnění soupisu majetkové podstaty, ač tak učinit mohla (jinak řečeno, podáním „žaloby“ na vynětí zajištěných nemovitostí z majetkové podstaty mohla zabránit dalšímu procesnímu postupu insolvenčního soudu, tj. zpeněžení nemovitostí). Lhůta k podání takové „žaloby“ začala dlužnici běžet v prosinci 2022; do data rozhodnutí odvolacího soudu nebyla „žaloba“ podána. Z hlediska „materiálního“ má odvolací soud za to, že insolvenční správkyně postupovala v souladu s právní úpravou a je chráněna dobrou vírou ve správnost zápisu vlastnického práva dlužnice k zajištěným nemovitostem (v katastru nemovitostí). Přitom bylo na dlužnici, aby „jako osoba dotčená zápisem vlastnického práva v její prospěch postupovala podle § 24 katastrálního zákona a zápisem poznámky spornosti prolomila materiální účinky publicity zápisu v katastru nemovitostí“. Proto insolvenční správkyně po právu sepsala zajištěné nemovitosti do soupisu majetkové podstaty a posléze je za zákonných podmínek zpeněžila. Současně odvolací soud dodal, že po zveřejnění soupisu majetkové podstaty dlužnice v insolvenčním rejstříku nikdo neuplatnil právo na vyloučení zajištěných nemovitostí z majetkové podstaty (§ 225 insolvenčního zákona); z insolvenčního rejstříku se nepodává ani skutečnost, že by insolvenční správkyně mohla vyřadit zajištěné nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice postupem podle § 217 insolvenčního zákona. Konečně odvolací soud vyhodnotil jako právně nevýznamnou (i) argumentaci dlužnice o probíhajících řízeních (vedených u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 43/2019 a sp. zn. 4 C 126/1992 a u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 D 1418/1996), včetně řízení o žalobě dlužnice o určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou insolvenční správkyně zpeněžila zajištěné nemovitosti. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení (následujících) právních otázek dosud (podle jejího názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězených: 1) Je třeba řešit otázku hmotného práva, zda byly zajištěné nemovitosti zařazeny do majetkové podstaty dlužnice oprávněně? 2) Rozhodoval v insolvenčním řízení věcně a místně příslušný soud, když jde o řízení s mezinárodním prvkem, přičemž „Nařízení Brusel I vylučuje použití nejen pravidel příslušnosti uvedených § 86 o. s. ř., ale všech pravidel příslušnosti podle národního práva, jež by byla v rozporu s pravidly příslušnosti podle Nařízení“. Dovolatelka především namítá, že omluvila svou neúčast u ústního jednání nařízeného na 25. března 2024, přičemž „soud jednání zrušil bez dalšího odůvodnění a další jednání ve věci nenařídil“; porušil tak její právo na spravedlivý proces a možnost jednat před soudem. Připomíná, že trvale žije ve Švédsku, není dostatečně právně „fundovaná“ a nemá možnost sledovat insolvenční rejstřík; proto nepodala ani námitky proti soupisu zajištěných nemovitostí do majetkové podstaty, ani návrh na jejich vynětí. Setrvává na názoru, podle něhož zajištěné nemovitosti nejsou a nikdy nebyly v jejím vlastnictví, což ostatně tvrdila jak v odvolání, tak i v rámci „exekučních řízení“ a v řízení „o dražbě“ zastavených nemovitostí. Dále dovolatelka klade důraz na „mezinárodní prvek“ sporu (bydliště ve XY) a je přesvědčena o tom, že „otázka příslušnosti (místní i věcné)“ se řídí ustanoveními Nařízení rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“), které upravuje (mimo jiné) i výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem (viz článek 22). Jelikož se zajištěné nemovitosti nachází v katastru XY, měl by být k rozhodování věcně a místně příslušný Krajský soud v Praze. Jakkoli dovolatelka připouští, že je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník zajištěných nemovitostí, tento stav neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Proto hodnotí jako „zcela fiktivní“ i pohledávky uplatněné věřiteli (V. Š., P. Š., J. S. či firmou Safevay LLC) z titulu bezdůvodného obohacení „pro neplacení podílu na dani ze zajištěných nemovitostí“ a domáhá se (i) zrušení exekučních titulů vztahujících se k těmto pohledávkám; nelze totiž spravedlivě požadovat, aby platila daň ze zajištěných nemovitostí, jejichž vlastníkem nikdy nebyla a není. Závěrem (znovu) upozorňuje, že: a